22.9.2020 | Svátek má Darina


VZPOMÍNKA: Karel Svoboda

21.3.2020

Karel byl můj spolužák od třetí třídy. To mne přeložili ze školy U Fajglovky do školy U Nádraží. Vše v rodných Vršovicích na tř. SNB, dnešní Vršovické. U Nádraží bývalo dívčí gymnázium, ale po roce 1952 gymnasistky zrušili a místo nich se z honosných dvojbudov stala obyčejná základní škola, takzvaná osmitřídka. Chodili jsme s Karlem v předškolním věku do školky v Riegrových sadech, ale mne pak dali do Fajglovky, neb jsem byl malého vzrůstu a Riegrovy sady byly v kopci. Nebylo mne přes školní brašnu na mých zádech vidět, tvrdívala moje máma, tak jsem byl maličký. V první třídě U Fajglovky byla menší jen Jaruška Svobodová, do které jsem se okamžitě zamiloval, příbuzná ale s Karlem nebyla. Možná jsem byl nejmenší, ale s rudým vlasem i nejvzteklejší a zcela určitě největší rváč. Mne nepřepral nikdo, ani ti větší žáci.

Po zrušení gymnázia přeřadili k Nádraží celou třídu z Riegrových sadů a nás pár jedinců od Fajglovky, kteří jsme to měli k Nádraží blíž. Bydlel jsem ve Vršovické číslo 16 a ke škole jsem to měl sto metrů. A tam jsme se s Karlem dali zase dohromady, stejně jako i s jinými druhy ze školky, jako byl Tomik Kozák, můj nejlepší kamarád z tehdejší doby. S ním jsem prožil nejedno dobrodružství, než mu zemřela matka a Tomika vyloučili ze školy. Roste pro šibenici, tvrdila moje máma a nebyla daleko od pravdy. Tomika jsem znovu potkal, když nám bylo 22 let, a mluvil hantýrkou pražské galérky...

Po jeho odchodu jsem se více přimkl ke Karlovi, který mi vyhovoval svým hlubokým myšlením filozofickým. Přivedl mne ke čtení některých klasiků a neustále jsme se dohadovali o posmrtném životě. Existuje, nebo ne? Došlo to tak daleko, že jsme spolu udělali téměř mefistofelskou smlouvu. Ten, který z nás zemře první, pokud tam něco je, podá tomu druhému zprávu!

Zprávu mi podal Karel, to už jsem žil v Sydney, byl jsem ženatý a měl jsem tři malé děti. Spali jsme s manželkou v ložnici sami, děti měly postýlky ve vedlejší ložnici, když jsem se uprostřed noci z ničeho nic probudil. V tu ránu jsem byl vzhůru a u dveří jsem uviděl tmavou postavu, spíš stín, jak se opírá loktem o veřeje a shlíží na nás v posteli. Než jsem stačil vyskočit a vymotat se z přikrývky, postava se odlepila od zárubně a zmizela v chodbě. Slyšel jsem, jak v zavrzala dřevěná podlaha. Zdálo se mi, že pod jejími kroky, ale to už jsem byl na nohou a hnal se za postavou do chodby. Cestou jsem rozsvítil. V chodbě nikdo nebyl.

Z chodby vedly dveře do obýváku a ven z domu. V obýváku nikdo nebyl a dveře ven byly zamčené.

Děti! Okamžitě jsem běžel nazpět a do dětského pokoje. Děti spokojeně spaly. Prohledal jsem celý dům, ale vše bylo v pořádku a dveře ven z prádelny zamčené. Nechápal jsem, jak se dotyčný dostal dovnitř a zase ven, aniž bych ho, obzvlášť při jeho „útěku“ nedohonil. Tu noc jsem toho mnoho nenaspal.

Za čtrnáct dní mi přišel dopis od mámy, že se Karel Svoboda oběsil...



Exkluzivní rozhovor s naší Hankou: 12 hodin před plánovaným císařem jsem se dozvěděla, že je syn pozitivní na Covid-19
Exkluzivní rozhovor s naší Hankou: 12 hodin před plánovaným císařem jsem se dozvěděla, že je syn pozitivní na Covid-19

Naše kolegyně a bývalá šéfová eMimina Hanka v úterý 8. září porodila zdravou holčičku Emičku. Plánovaný porod císařským řezem zkomplikoval Covid-19...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.