Úterý 16. července 2024, svátek má Luboš
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

VZPOMÍNKA: Jaromír Nohavica zapomenutý

Chladné zářijové ráno vyhnalo z orosených spacáků všechny, kteří přenocovali v blízkosti svojšického amfiteátru a nyní se snažili zabrat co nejlepší místo na svahu před pódiem. Jednodenní folkový Letorost byl komornější alternativou megafestifalu Porta a pro příznivce žánru znamenal symbolické zakončení léta. Hlediště se plnilo civilně vyhlížejícími študáky ve vytahaných svetrech a botaskách, folkovými princeznami s korálky ve vlasech, příležitostnými i skalními trempy v maskáčích, nechybělo ani pár pivních skautů se psy, upíjejících z kelímků pivo a halasně otravujících ostatní, zkrátka se jednalo o průřez nesourodou částí české populace, trávící občas večer s kytarou u ohně.

První kapely a písničkáři začali hrát kolem poledne, ale většina návštěvníků byla zvědava hlavně na večerní program, kdy mělo dojít na hvězdy folkového nebe - Žalmana, Dášu Andrtovou-Voňkovou, Plíhala, Dobeše, Jahelku, Redla, Nerez, ale především...Od rána kolovala fáma, že by se snad mohl objevit ON. Ten, který nesměl hrát, démonizovaný i skandalizovaný, úřadující folkový král Jaromír Nohavica.

Konferenciéři fámu přiživovali různými narážkami a tak nebylo divu, že očekávání nepravděpodobného ovládlo publikum. Ale kolem desáté večer bylo už téměř jasné, že zázrak se dnes konat nebude. Jako blesk z čistého nebe proto zapůsobila nečekaná věta z reprobeden - „...a dovolte mi přivítat na pódiu Jaromíra Nohavicu!“ Před mikrofon se s kytarou postavil mohutný Jarek ve sněhobílé košili a kalhotech, vánek si pohrával s jeho rusými vlasy, když do tmy spustil: „Až zítra ráno v pět...“ Jindy výřečný Nohavica mezi čtyřmi melancholickými píničkami, které zahrál, vůbec nemluvil, nepolitizoval ani nenaznačoval, přesto jeho entrée bylo třeskutým politickým manifestem. Dojmy z vystoupení ostatních interpretů z oné zářijové soboty v roce 1988 vyprchaly, ale zážitek Nohavicova zjevení zůstal jasný a ostrý dodnes.

Přidržíme-li se terminologie písničkářského nebe, pak byl-li Karel Kryl mezi českými písničkáři Bůh otec, Nohavicu každý chápal jako Boha syna, jenž zapovězeného Kryla ctil a veřejně vzíval. Ostatní folkaři jim coby apoštolové chtě nechtě sekundovali. Ovšem Kryl byl vzdáleným starozákonním Hlasem, znějícím odkudsi z nebes, kdežto Jarek byl mesiášem živým, bojujícím s démony v přímém přenosu, denně konfrontovaným s tajnou policií a lahví vodky. Jeho uhrančivé písničky byly vždy stoprocentně upřímné, ve svých textech nikdy nezaškobrtnul ani neuhnul, kál se i žaloval na sebe, rozdíral svou slovanskou duši a nikoho nenechával na pochybách, že opravdoví básníci už dávno nevydávají sbírky...

Dnes je Nohavica jedněmi bezvýhradně oslavován, dalšími haněn coby konfident StB, někteří berou obě tyto polohy jako dvě strany jedné mince, které se nevylučují, ale doplňují. Málo nebo prakticky vůbec se nemluví o roli, kterou sehrál v osmdesátých letech při destrukci komunismu. Jeho drzé a troufalé písničky jako Haleluja, Blues o malých bytech, buřičská Mávátka, anarchistická Na jedné lodi plujem a svobodou vonící Divoké koně měly daleko větší dopad na probouzející se sebevědomí lidí, než prohlášení Charty 77, která se běžnému člověku nikdy nedostala do ruky.

Nohavica byl bez nadsázky tribunem lidu. Ale nikoli programovým, protestsongy pro něj byly v podstatě jen okrajovou záležitostí, hrál a zpíval o všem. Revolta v jeho případě nebyla žádná póza, jen vynucená okolnost a výzva, před kterou necouvl, ale nakonec jej vehnala do osidel Státní bezpečnosti. Byli statečnější folkaři, třeba nekompromisní Vladimír Merta, ovšem jeho dokonalá hra na kytaru a v dobrém slova smyslu intelektuální texty neměly potenciál k oslovení tak široké masy lidí. Dávno před vydáním LP Darmoděj se kopírovaly záznamy desítek Nohavicových koncertů z kazety na kazetu a jeho písničky se hrály ve vlacích, na táborech i studenstkých brigádách. Nohavicovy songy byly srozumitelné a přitom mimořádné, melodie neotřelé a současně snadno zapamatovatelné. I slovní hříčky a rýmovačky, které by, recitovány kýmkoli jiným vyzněly lacině, byly v případě Nohavici brány jako odlehčení drásavých existenciálních písní. Dokonce i ruština zněla v Nohavicově podání docela lidsky a přátelsky.

Nohavica se ve slabé chvilce upsal dotěrnému ďáblu, ale troufám si říci, že jen proto, aby ho mohl nadále veřejně vymítat. To je ta zaschlá kapka krve, kterou má na dlani, to je ten havran, na rameni skřehotající never more... Ale jeho veřejné angažmá, snad usnadněné avantýrou s Mefistem, napomohlo velkou měrou v probouzení lidí z letargie. Nebýt Nohavici a samozřejmě ostatních písničkářů, patrně by ztotožnění se s revolucí nebylo tak samozřejmé a všeobecné. Mnozí, kteří byli tehdy v závětří, se dnes pohoršují nad jeho morálním selháním. Copak snad vynucený exil mravního arbitra Jaroslava Hutky nebyl také důsledkem nesnesitelného tlaku Státní bezpečnosti? Nebyla to jen jiná forma podlehnutí? Neměl by právě on soucítit se svým souputníkem Nohavicou, kterého semlelo stejné soukolí? Ale jak víme, snadněji se háže kamením a píská...

Dvacet let po převratu se každý dere o svůj díl zásluh. Nohavica se stáhl do pozadí už v době revoluce a vavříny přenechal jiným. Jistě, sám nejlépe věděl, že je diskvalifikován. Jeho talent a pracovitost jej vynesly na druhý vrchol, už výhradně umělecký. Přestal pít a složil své nejlepší věci. Zůstala mu jizva na rtu a mně vzpomínka na jeho zjevení. Takže, díky Jarku.

Marian Kechlibar
16. 7. 2024

Ve špionážní klasice Fredericka Forsytha Šakal se nachází scéna, která musela až do včerejška na...

Daniel Vávra
16. 7. 2024

Pro všechny balistické experty, co mají pocit, že to celý bylo nahraný a další konspirační...

Lubomír Stejskal
16. 7. 2024

Začátkem tohoto roku jsem si koupil lahev portského (Ruby) a uložil ji. Původně pro jednu zvláštní...

Hana Lukešová
16. 7. 2024

V květnu roku 1967 Egypťané obsadili celý Sinajský poloostrov.

Jan Bartoň
16. 7. 2024

Joe Biden vyzval po atentátu na Donalda Trumpa k tomu, aby se do politiky vrátila „slušnost a...

Aston Ondřej Neff
13. 7. 2024

Ministr kultury Martin Baxa si pochvaluje, že vláda má kolo zápasu úspěšně za sebou. Další přijdou...

Aston Ondřej Neff
15. 7. 2024

Událost vyvolala celosvětovou odezvu. Naši političtí předáci reagují lidsky a věcně, přinejmenším v...

Aston Ondřej Neff
16. 7. 2024

Je až pozoruhodné, jak malou pozornost vyvolalo v našich médiích oznámení Roberta Fica z minulého...

Marian Kechlibar
16. 7. 2024

Ve špionážní klasice Fredericka Forsytha Šakal se nachází scéna, která musela až do včerejška na...

Lukáš Kovanda
15. 7. 2024

Český Green Deal je tu, Fialova vláda ho chce schválit bez pozornosti médií nyní v čase dovolených....

Marek Hudema
16. 7. 2024

Kandidát na amerického prezidenta Donald Trump si vybral jako svého viceprezidenta J. D. Vance. Je...

tej Tereza Janovská, ČTK
16. 7. 2024

V pokoji luxusního pětihvězdičkového hotelu Grand Hyatt v Bangkoku bylo nalezeno šest mrtvých...

Lidovky.cz
16. 7. 2024

Po dni volna se peloton cyklistické Tour de France opět rozjíždí. Šestnáctá etapa závodu měří 188...

Radek John
16. 7. 2024

Česko projevilo zájem vyslat vlastního astronauta na Mezinárodní vesmírnou stanici. Let má...

Josef Kopecký
16. 7. 2024

Na jednání s českou vládou přijeli do Prahy členové vlády Ukrajiny. A premiér Denys Šmyhal po...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz