Princ Radovan alias Josef Zíma

Mladík Josef Zíma

V minulých dnech "dohonil" mého bratra Jiřího svou vlastní osmdesátkou zpěvák a herec Josef Zíma. Dostihl jej nejen věkem, ale i podobným pracovním tempem, aniž by tušil, jakým se i on stává nám, o něco mladším, inspirativním vzorem. Pepík (jak i mně bylo nabídnuto, abych jej oslovoval) je dnes obdivuhodný také tím, že dovede plně využívat internet a korespondovat s přáteli prostřednictvím emailů. Čas od času se na něj obracím s prosbou, zda by mi nemohl identifikovat na některé z fotografií, převážně z padesátých a šedesátých let minulého století, toho či onoho zpěváka, muzikanta, herce. Už nejednou mi pomohl a já vím, že se na něj mohu i v budoucnu kdykoliv s důvěrou obrátit, aniž by mě odmítl.

Málokdo dnes už o Josefu Zímovi ví, že i on kdysi vystupoval v legendární Redutě a zpíval tam za vlastního klavírního doprovodu své písničky. Můj sourozenec se ještě dnes po tolika létech podivuje nad tím, že se Pepík téhle své vlastní tvorbě přestal časem věnovat. Zvláště jedno z jeho blues se Jiřímu zalíbilo natolik, že z něj umí dodnes kus textu zacitovat.

Mám-li vzpomenout na nějakou zajímavost, kterou mi Josef Zíma kdysi prozradil, pak je to kupříkladu vznik jeho českého textu na někdejší světový hit, který nazval Bílá vrána. Kdyby oko cenzorovo bylo svého času pozornější, asi bychom tu písničku v podobě, v jaké se hrála a vyšla na gramofonových deskách, nikdy neslyšeli. Přestože se v ní zpívá, že zpěvák k ránu potkal bílou vránu a dal jí zlatku na rum či na památku, ve skutečnosti se nejednalo o žádného bílého opeřence, ale o lehké děvče, které se zrovna vracelo domů "z práce". Neuvěřitelný husarský kousek Josefa Zímy, národem milovaného Pepíčka!

Není snadné udržet s ním krok

Z jednoho z rozhovorů, které v minulých dnech v souvislosti se svým životním jubileem Josef Zíma rozdal, jsem si zapamatoval jeho větu: "Kdo se neohlíží dozadu, nemůže pořádně vidět ani dopředu." Mám takový pocit, jakoby se v současnosti hodně zapomínalo na první část téhle moudré věty. Ještěže je alespoň na You Tube k dohledání tolik krásných černobílých písniček a prvních televizních klipů (např. od režisérské dvojice Roháč-Svitáček)! Aspoň tam si může člověk občas zavzpomínat na šlágry ze svého dětství a mládí. Víc by jim to ovšem slušelo ve veřejnoprávní televizi…

Milý Josefe Zímo, nezapomenutelný Radovane z filmu Princezna se zlatou hvězdou, v současné době králi české dechovky a Štětivče v legendární operetce Na tý louce zelený, ať ještě hodně dlouho rozdáváš kolem sebe radost, na kterou jsme si u tebe během uplynulých desítek let zvykli!