Masarykova republika nespadla z nebe. V průmyslu navazovala na Rakousko-Uhersko. A po jejím rozpadu měly na co navazovat Česko i Slovensko. To vše ukazuje výstava Made in Czechoslovakia.

Značka Made in Czechoslovakia i slovo Czechoslovakia o hodně přežily Československo. Poznali to lidé, kteří v 90. letech či ještě po roce 2000 vyjeli do vzdálenějších zemí.

Když na otázku, odkud jsou, začali něco říkat o České republice, naráželi na nepochopení. Ale jakmile řekli Czechoslovakia, bylo jasno. To každý znal ze života: československou techniku (traktory, motorky, auta), investiční celky (elektrárny, cukrovary, pivovary), zbraně (na Blízkém východě je znali v Izraeli i arabských zemích), pivo a tak dále a tak dál.

Šlo o věci zakódované v individuální i společenské paměti, ve světě i u nás. I proto přežily formální rozpad Československa. Tuto zkušenost zhmotňuje velká výstava v Národním technickém muzeu. Není náhoda, že její název zní Made in Czechoslovakia.

Patří do ranku výstav pro celou rodinu. Ukazuje nejen československou techniku, průmysl a vynalézavost, tedy témata pro specialisty, hlavně muže, ale předvádí to na exponátech (ať skutečných, modelech, či fotografiích), které znají lidé prakticky všech generací: od mostů přes lokomotivy či auta až po předměty z domácnosti typu praček, šicích strojů, televizorů, čerpadel…

Exponáty vyvolávají jistou nostalgii, alespoň u lidí, kteří si s nimi spojují mládí. Ale zároveň je výstava pojata jako příběh. Je to příběh státu a společnosti, které nespadly z Marsu, ale na něco navazovaly. (Infotabule Od továrny monarchie k průmyslu první republiky uvádí, že české země se podílely na HDP Předlitavska polovinou.) Příběh společnosti, která musela o své tradiční obory bojovat s diktátem komunistické ideologie i zájmů Moskvy (infotabule Vzájemná hospodářská pomoc). I příběh společnosti, která, odříznuta od Západu, zaostávala i technicky (vystavené čs. počítače dnes působí směšně, zvláště ty analogové). A která měla po roce 1989 problém, aby její výrobky obstály v otevřené konkurenci.

Infotabule po stranách sálu skýtají kontext. Třeba co byl reálný socialismus, reálný průmysl i reálný život (jeden typ osobního auta, jeden typ motorky, jeden typ dodávky, a to jen pro „socialistické organizace“).

Zaujmou i menší expozice v rámci výstavy, například o cukrovarnictví. Ta upozorňuje, že kontinentální blokáda za napoleonských válek, jež odřízla Evropu od dovozu cukrové třtiny, začala v listopadu 1806. A už v roce 1810 první cukrovar v Žákách u Čáslavi zpracovával řepu. Ale upozorňuje i na to, jak cukrovarnictví u nás kolabovalo po roce 1989.

Příběh 20. století dokáže přiblížit i tak odtažitá věc, jako je technologie tlakového lití kovů. Za první republiky si ji patentoval Ing. Josef Polák a stroj z jeho firmy je i vystaven. Popiska informuje, že za nacistické okupace se Polákova rodina stala obětí rasové perzekuce. Jiná tabule dodává, že o generaci později Polákův patent umožnil hromadnou výrobu motorů pro nové „embéčko“. Díky tomu prý prezident Antonín Novotný prohlásil, že „do komunismu nevjedeme na motocyklech, ale každý ve svém automobilu“.

Made in Czechoslovakia aneb Průmysl, který dobyl svět, Národní technické muzeum, Praha, do 29. 9. 2019

LN, 3.11.2018