Při příležitosti 20. výročí 17. listopadu 1989 Národní muzeum otevírá veřejnosti druhou výstavu ve své nové budově. Po Košickém zlatém pokladu se výstava Za svobodu! / Be free! věnuje období moderních dějin a aktuálním tématům. Cílem výstavy je zprostředkovat atmosféru Československa let 1948–1989 především z pohledu totalitní propagandy a šíření nezávislé informace. „Obsah výstavy je úzce propojen s budovou samotnou,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš a dodává: „V době komunistické totality byla tato budova propagandistickou kulisou Parlamentu, v době demokracie se stala místem šíření svobodných zpráv.“

Výstavní projekt Národní muzeum připravilo v osvědčené spolupráci společně se Senátem Parlamentu České republiky a s Vojenským historickým ústavem Praha a ve spolupráci s Rádiem Svobodná Evropa, Slovenským institutem a Velvyslanectvím Lotyšské republiky v Praze. Snaží se ukázat, jaký význam mělo šíření svobodné informace v době ideologické propagandy. Přibližuje vysílání svobodných zahraničních rozhlasových stanic, především vysílače Radia Svobodná Evropa, a snahu člověka v totalitním režimu být pravdivě informován a získat svobodu rozhodování. V protikladu je představen profil totalitní propagandy a její úsilí ovládat ideologicky společnost. Vývoj čtyřiceti let symbolizuje postupně se rozšiřující prostor svobody a nezávislé komunikace. Expozice vrcholí připomenutím prolomení politické nadvlády komunismu a nastoupením svobodné cesty k utváření vlastní státní identity, státnosti a k rozhodování občana.

Výstava je určena především generaci, pro kterou jsou události 17. listopadu, a tím spíše události padesátých až osmdesátých let, jen pojmem z učebnice dějepisu. Autoři expozice se snaží vysvětlit termíny jako samizdat, exil, ideologie, propaganda. Důležitou součástí expozice jsou audiovizuální prvky, které studentům přibližují pro ně vzdálenou atmosféru především padesátých, sedmdesátých a osmdesátých let.

Výstavní projekt je rozdělen na dva bloky. Dispozice výstavního prostoru po obou stranách příležitostně zpřístupňovaného zasedacího sálu (bývalé Sněmovny lidu) rozvolňuje chronologické pojetí projektu.

První sál ukazuje typické projevy padesátých let, jako byly politické procesy, uzavřenost země nebo násilné změny ve společnosti. Atributy propagandy přibližují symboly budování či svazů mládeže. Na druhou stranu ukazuje tehdejší způsoby narušování cenzury prostřednictvím poslechu zahraničního rozhlasu nebo letáků Rádia Svobodná Evropa. Tuto podobu přenosu informací ukazuje balon, na kterém Rádio Svobodná Evropa posílala do Československa informační letáky.

Pravý sál je věnován druhému dvacetiletí komunistické totality v Československu. Na jednu stranu je symbolizován propagandou normalizátorů, na druhou stranu postupně se rozšiřujícím prostorem svobody. Doba je symbolizována uzavřením do soukromí. Zahraniční vlivy se projevují nejen rozhlasovým vysíláním, ale také rostoucím přílivem exilové literatury. Narůstá i domácí skrytý nezávislý kulturní život a tvorba nezávislé literatury – samizdatu. Připomíná se zde také stylizovaná samizdatová dílna, cesty exilové literatury do Československa a vysílání Rádia Svobodná Evropa. Nově jsou vystaveny stroje k výrobě samizdatu a návštěvníci mají možnost vyslechnout i unikátní nahrávky telefonátů z Československa pro Rádio Svobodná Evropa. Expozici uzavírá Sametová revoluce a pád Berlínské zdi. Ve stylizovaném prostoru semknutém Berlínskou zdí mají návštěvníci možnost seznámit se s dobovým tiskem, samizdatem a činností Občanského fóra.

Tragédii doby návštěvníkům přibližují reálné předměty, ať již ohrádka, za kterou stála před Státním soudem v Praze Milada Horáková i celá řada dalších obžalovaných v politických procesech, nebo štípací kleště na ostnatý drát s izolačními rukojetěmi, které sloužily k překonání zátarasů na státní hranici. Návštěvníci si mohou vyslechnout audiozáznam úvodních projevů Ferdinanda Peroutky a Pavla Tigrida při zahájení vysílání Rádia Svobodná Evropa v roce 1951 a prohlédnout si svědectví teroristického útoku – hodiny z oddělení zpráv, které se zastavily ve chvíli atentátu, 21. února 1981 večer.

Téma vhodně doplňuje panelová výstava Ohlasy Pražského jara a Charty 77 v Lotyšsku/Pobaltí, která byla připravena ve spolupráci s Velvyslanectvím Lotyšské republiky v ČR a Státním archivem Lotyšska.

Dne 16. listopadu 2009 byla na budově bývalého FS slavnostně odhalena pamětní deska Alexandera Dubčeka

...

Úterý 17. listopadu je symbolicky prvním dnem, kdy se mohou návštěvníci poprvé v prostorách výstavy vrátit do minulosti. Nová budova je otevřena denně 10.00–18.00 hod., vstupné do budovy činní 100 Kč, snížené 70 Kč, rodinné 170 Kč. Návštěvníci mají možnost si pořídit i jednotnou vstupenku do historické budovy Národního muzea a nové budovy Národního muzea za 200 Kč, sníženou za 150 Kč a rodinnou za 350 Kč. Další informace najdou zájemci na www.nm.cz.

Snímky & klipy Jiří Wagner

V Praze dne 16. 11. 2009