VÝSTAVA: Staří Řekové u nás i v nás

Starověk často vnímáme jen skrze válčení. Výstava v Kolíně ukazuje kulturní kontakty mezi antickým Řeckem a naším územím.

Dvořákovo muzeum pravěku v Kolíně nepatří mezi ta běžná lokální. Sídlí v kraji, kde se dřív než v Praze střídaly dávné kultury a kde v 19. století začala kvést archeologie. Proto má nadlokální ráz a uvádí kvalitní archeologické expozice. Nyní výstavu Nejen nepřátelé. Staří Řekové a jejich sousedé. Začala sice už loni, ale potrvá až do března příštího roku.

Exponáty půjčily Ústav pro klasickou archeologii FF UK a Národní muzeum. A k patronům výstavy patří i děkan pražské filozofické fakulty Michal Pullmann.

U soch více než jinde platí „už staří Řekové“. Před 2500 lety se narodil sochař Polykleitos, který stanovil dodnes platný proporční kánon pro zobrazení lidského těla. Foto: DMP

Úhrnem. Rozhodně neuděláte chybu, vypravíte-li se za sychravých zimních dnů do Kolína. Dozvíte se leccos o tom, v jakém prostředí, s jakými kulturními a civilizačními kontakty žili obyvatelé českých zemí v době tak dávné, že pro ně ani nemáme přesné jméno. Místo toho je řeč o střední Evropě halštatské, laténské, nanejvýš keltské či germánské.

Střílíme, ženské práce neznáme

Řekněme rovnou, že na výstavě nespatříte originály řeckých soch. Nejsme v Berlíně, kde je ukazují v Pergamonu. (Alespoň nám nikdo nevyčítá, že jsme ty originály ukradli.) Zato má pražská FF UK Sbírku odlitků antické plastiky a díky ní uvidíte „skoro originály“. Pravé pak v podobě drobný nálezů – džbánů na vodu, konviček na víno, číší – ve vitrínách.

Takže. Věděli jste třeba, že Keltové – u nás módně zbožňovaní coby symboly oduševnělosti či mystičnosti – byli i tvrdí válečníci? Že pronikli až do antického světa, na sever Itálie, do Řecka, ba až do Malé Asie? V Kolíně to spatříte, například na vystaveném odlitku sochy umírajícího Gala. A kustod vám možná prozradí, že i název istanbulského fotbalového klubu Galatasaray pochází od pevnosti Galata, tedy ze vzpomínky na Galy.

O kus dál spatříte sochu raněné Amazonky, jejíž originál se připisuje slavnému Feidiovi. To je vůbec zajímavé téma, jak se dozvíte z infotabulí. Amazonky byly pro antické dějepisce národ spřízněný se Sarmaty a Skýty. V obecnější rovině Řekům připomínaly vpád Peršanů. V ještě obecnější rovině ženské bojovnice ztělesnily konflikt mezi pohlavími.

„Jejich agresivita, nezávislost, schopnost vyrovnat se mužům i odmítání mateřské role,“ píše se v textu, „představovaly v očích Řeků nejen ohrožení společenských norem, ale i rozklad světového řádu.“ Zaujme i jejich charakteristika od dějepisce Hérodota: „Střílíme z luku, házíme kopím, jezdíme na koni a neznáme ženské práce.“ Dnešní feministky by to neřekly lépe. Z expozice se dozvíte, že staří Řekové zpodobňovali Amazonky nápadně často, ale ne jako příklad hodný následování – a nikdy v roli vítězů.

Tady je zmíněn i Polykleitos, sochař narozený před 2500 lety. To on stanovil dodnes platný proporční kánon pro zobrazení lidského těla. Což inspiruje k úvahám. Už 48 let letí vesmírem sondy Pioneer 10 a 11, jež jako první opustily Sluneční soustavu a zamířily do mezihvězdného prostoru. I proto na sobě nesou plaketu pro případné mimozemské nálezce. Kovová destička obsahuje i vyrytý obraz nahého muže a ženy podle antického vzoru. Když se slavného vědce Carla Sagana ptali, proč má muž realisticky vyvedené pohlaví, ale žena ne, odpověděl. Za prvé to tak dělali už staří Řekové. Za druhé by to jinak neprošlo ve vedení NASA.

Nejen nepřátelé. Staří Řekové a jejich sousedé. Dvořákovo muzeum pravěku, Kolín, do 31. 3. 2021

LN, 11.1.2020