Pod záminkou dvou výročí připravilo Muzeum hlavního města Prahy výstavu o tom, jak se z provinčního města habsburské říše stala metropole průmyslu, kultury i vědy.

Leckdo může mít pocit, že osmičkový rok mu nabízí tolik akcí, až je z toho nasycen na léta dopředu. Sotva pominulo připomínání srpna 1968, už se blíží říjen 1918 a vznik republiky. Je vůbec možné, aby výstavy, média i publikace nabídly něco nečekaného?

To je otázka do pranice. Pocit, že to vše člověk už někde viděl, slyšel či četl, je logický. A přesto má výstava Praha 1848–1918 smysl i pro takové návštěvníky. I ona se soustředí na dvě výročí, revoluce z let 1848 a 1918. Obě líčí pomocí reprodukcí, infotabulí, archiválií, fotografií, map i plánů. Ale jejím méně zdůrazněným těžištěm je doba 70 let mezi nimi.

Byla to doba, kdy se Praha změnila z poněkud zastrčeného města habsburské říše a centra národního obrození v metropoli českého průmyslu, kultury i vědy. A pak v metropoli nové Československé republiky. Možná by to šlo shrnout i následovně. Éru vzniku českého kapitalismu a občanské společnosti (i když tehdy se tomu tak neříkalo) skvěle přiblížil televizní seriál Sňatky z rozumu podle románu Vladimíra Neffa. Přestože je starý už půl století, je stále oblíbený a v televizi opakovaný. Tato výstava představuje jakýsi osvětový či informační background k éře sňatků z rozumu i vzniku českého kapitalismu.

Od revolucí k obecním volbám

Expozice se soustředí na faktografickou stránku oněch sedmdesáti let. Každý ví v hrubých rysech o revolučním vzepětí jara 1848. Ale výstava to nabízí v přehledné podobě. Třeba na obrazovce, na níž se střídají obrazy zachycující boje. Nebo na podrobném plánu, kde vidíme rozložení barikád i „postup front“ ve stylu válečných filmů. A pozornost si zaslouží dobové letáky. V době, kdy neexistovala masová média, byly tištěné a rozhazované letáky jedinou šancí, jak oslovit veřejnost. „Milí venkované! Dne 16. června požádal jsem vás, abyste se přemluviti nedali k tažení proti vojsku.“ Tak začíná svůj leták guberniální prezident Lev hrabě Thun.

Podobně je uspořádána připomínka října 1918. I tady vidíme obrazovku s mapou základních bodů v Praze a chronologickým pohybem „mužů 28. října“. Spatříme toho daleko víc, neboť v roce 1918 – oproti roku 1848 – se už používala fotografická a reprodukční technika. Ale jak už bylo řečeno, pocit něčeho méně známého či překvapivějšího vzbuzují spíše pasáže věnované době mezi oběma revolucemi.

Jistě, třeba rakousko-pruská válka z léta 1866 se Prahy fyzicky nedotkla (i když Praha byla předána Prusům, jak zachycují obrazy, a byl v ní podepsán mír). Ale neblahý výsledek války vyústil v bourání městských hradeb – a to už se Prahy dotklo zásadně. Známe to ze Sňatků z rozumu a na starých fotografiích to spatříme přímo na výstavě.

Bourání hradeb pak logicky „nakoplo“ téma rozvoje města, výstavby nových čtvrtí i veřejné dopravy. A v neposlední řadě i pražské samosprávy. Tady se dostáváme od kulatých výročí k aktualitě v podobě obecních voleb.

K zajímavým místům expozice patří panely s pražskými purkmistry (od roku 1882 starosty či primátory). Jejich jména i tváře už dnes lidé moc neznají. Ale pod každým je medailonek se stručným výčtem toho, co se za jeho úřadování v Praze změnilo, prosadilo či postavilo. Škoda jen, že jejich prezentace je omezena rokem 1918. Dost návštěvníků by ocenilo pokračování až do roku 2018.

Praha 1848–1918. Muzeum hlavního města Prahy. Do 24. února 2019

LN, 29.9.2018