VÝSTAVA: Pane, budeme si hrát

Muzea jsou různá. Nudná i zábavná, fádní i poutavá. K těm zábavným a poutavým patří Muzeum hraček ve Starém purkrabství na Pražském hradě.

Šedesát vitrín v sedmi sálech je doplněním i volným pokračováním části rodinné sbírky filmaře a karikaturisty Ivana Steigera, pilně navštěvované veřejností už deset let v mnichovské staroradniční věži. Steigerův výběr klasických hraček se soustřeďuje na stopadesátiletou historii hraček dřevěných i plechových, na vývoj panenek, jejich pokojíčků a modelů měšťanských i šlechtických domů, zařízených do nejmenších podrobností.

Nabídka ale poskytuje leccos pro pány kluky i jejich tatínky. Ti se sice občas trochu zachmuří při pohledu na historický exponát, se kterým si v dětství sami hráli, na věk ale rychle zapomenou a vracejí se do dětství.

Vláčky, parníky… To bývaly báječné stroje přenášející mladé dobrodruhy podle potřeby za romantikou tu na Divoký západ, jindy třeba do nitra temné Afriky. V muzeu jich najdete nepočítaně, lodě vlastně ze všech vývojových období. Nevíte, na kterou se usmívat dřív, a litujete dělícího skla, které neumožňuje zase si jednou po čase hrát.

Ale jeden exponát je snad nejzajímavější. Vypadá jako všechny ostatní, jako by právě vyplul z klukovského doku, ale patrně jako jediný člun je pracně zrekonstruovaný z poničeného a rezavého vraku. Čtyřkomínový zaoceánský parník Grebr vylovili ze dna jezera Loch Ness při pátrání po tamní záhadné potvůrce, a tak skotské vody vydaly alespoň malý zlomek svého tajemství. Pokud si s parníčkem někdy hrála samotní Lochneska, jistě netušila, že hračku budou obdivovat zájemci až na Pražském hradě.

(něco málo i na www.muzeumhracek.cz - pozn. red.)