VÝSTAVA: Fascinující Trnka až do května v Plzni

Neměl jsem psát v titulu tohoto článku, že výstava končí v květnu, protože by vás to mohlo přimět k odkladu návštěvy. A to by byla chyba. Chyba, jak se říká, kardinální. I nečekejte, neváhejte a sjeďte si do Plzně na ústřední náměstí Republiky. Ve stínu nikoli mešity, ale nejvyšší katedrální věže Čech (Svatého Bartoloměje, po sedmdesáti letech opět s pěti zvony) zcela určitě totiž nelze přehlédnout hned dvě galerie na rohu. Jen díky Jiřímu Trnkovi se letos vnitřně propojily a semkly. Vznikl tak poměrně rozměrný prostor, který však pokračuje také v podzemí, a pokud se zrovna nezamuchláte do školních výprav, které sem přicházejí jedna za druhou, pak si v naprostém klidu anebo za příjemné hudby budete moci prohlédnout takové množství Trnkových ilustrací, jaké jste ještě pohromadě nespatřili. A v originálech už vůbec ne.

Abych ale nepůsobil jako reklamní pracovník, podotknu rychle, že to není jediný Trnkův „sad“ v Plzni, neboť géniův vnuk Matěj Trnka chystá ještě jednu plzeňskou výstavu svého táty, a to v Západočeském muzeu. Tato expozice má být navíc interaktivní, avšak... Mmentálně si naprosto neumím představit, že bych svou předchůdkyni překonala.

Začnu podzemím pod náměstím, neboť vtáhne. Tím, že opravdu je magické - a ne, já nemohu zapomenou na rozhovor, který jsem tu před pár lety procítil a zažil Theodorem Pištěkem, nesmírně prostým chlapem. Ale právě takový byl i Jiří Trnka. Nic ze sebe nedělal.

Takže se vší opatrností, střízliví a nikoli v klouzající obuvi sestoupíte pod galerie a hu, ocitáme se ve sklepě. Ale jak útulném. A zde už se promítají filmy (a to kolem dokola) a můžete se posadit do pohodlných sedadel, aby vás při koukání nevzaly křeče do lýtek.

A pokud máte za to, že filmy jako Pérák a SS dnes snadno zhlédnete i jinde, šeredně se mýlíte. Zato zde, v oáze klidu a obklopeni stejně zaujatými dětmi základních škol, si teprve vychutnáte pravé nuance toho díla a i snímků dalších. Ty, které vám unikaly. Ty nuance, které byste propásly navždy. A Pérák? Vždyť tato postava se opakovaně vynořuje ještě i dnes, ze současné literatury i komiksů, a osobně bych dodal, že je i angažovanější než - dejme tomu - Tleskačovo létající kole (časově však také zapuštěné do protektorátní doby).

Hned sousední sklepení s dalšími lavicemi k sezení (a klid, zima tu nevládne) uhrane i bibliofily. Kniha za knihou se totiž před vámi rozevírají na ohromné obrazovce a vy můžete jen obdivovat ilustraci za ilustrací, postavu za postavou. Alenku v kraji divů! Nezvalovu Anička Skřítka! A pak už kráčíte s fotoaparátem (povoleno!) podle stěn s obrázky a žasnete nad těmi s malou Květuškou a Zimnicí. A jistě, roli tu hraje i vaše nostalgie a mocná síla raných vjemů, neboť vy vždy za dalším rohem spatříte zrovna to, co jste nespatřili jako by už celé století, ale nespatřili jste to, a přece to ve vás od čtyř let raší. A Galerii města Plzně to vystihla i vyzdvihla k současnému nebi. Navzdory válkám!

Nechybí ani vitríny s Trnkovými loutkami, ani on sám na obrazovkách, ani scény z jeho filmů, a ty scény si lze ohmatat! Co víc, lze si i zkusit, jak tvořil! Nepohrdl jsem tím! A ovšemže nechybí obrazy, které nikdy nevyužil jako ilustrace. Trnka dávno vstoupil na nebe klasiků, kde některým jeho kolegům hrozí, že budou zapečetěni, balzamováni, natřeni a znehybněni. Ó, ale jak by to šlo udělat i s ním? A ne, naprosto se nedivím tomu návalu návštěvníků, ale předběhl jsem je a už-už pod boďákem rozevíral původní Trnkův blok s náčrty filmových sekvencí. A ten blok tam skutečně leží, je pravý a nikdo ho před vámi za sklo neschová.

Vím to, zaměstnance galerie náhodou znám, i proto, že mi vydali knihu Rok Joriky. Ale Miroslava Šímová, na které chod této instituce v mnohém stojí (je tam totiž přes finance) mě dnes trumfla lepší knihou. Katalogem výstavy, který tu nabízejí doslova za hubičku. Ale recenzí na tento katalog už článek nafukovat nesmím, i uvedu jen základní data. Jiří Trnka: Ateliér / The Studio. Tak se publikace jmenuje a dále čteme: Galerie města Plzně, Galerie Jiřího Trnky. 17. 1. – 10. 5. 2015. Kurátoři: Marcel Fišer,Michaela Mertová (film) a Pavel Vašíček (divadlo). Architek expozice Miroslav Vavřina. Koncepce a editace katalogu Miroslava Humplíková a Pavel Horáček.

Není to pořád zdaleka všechno a hned u vstupu můžete získat i přehršli dalších materiálů a v určitých intervalech také průvodkyni (například právě znalou Mirku). Vstupenky nejsou nijak drahé a majitelé tzv. Plzeňské karty navíc mají dvacetiprocentní slevu! Také milá galerijní informátorka a zprostředkovatelka veškeré propagace Radka Betlachová (které bych se nejraději omluvil za všechny ty knihy, kterými už prošla jí inspirovaná Jorika) je z těch novějších akvizicí této vskutku ústřední plzeňské galerie a vůbec nepopírám, že právě Radčina distingovaná přítomnost mě zčásti naladila na onu poezii všude kolem i v hlubinách Trnkova srdce.

Katalogy J. Trnky a další propriety vám v galeri zajistí Radka Betlachová

Ale emoce nic nemění na tom, že báječnou výstavu má na triku prvořadě zdejší ředitelka Zuzana Motlová, které před několika roky předal žezlo stejně schopný Václav Malina. Jak je vidět, tady si tedy se žezlem rady ví, a zrovna tak to platí o kurátorce a lektorce galerie Lence Kodlové, Michalovi Darebném a kustodce Ladě Heroutové. Celou výstavu s ohromným úsilím připravili všichni ti lidé v rámci projektu Plzeň – evropské hlavní město kultury 2015 a nelze se netěšit, že tu budu spolu s Mirkou Šímovou i průvodcem svému patnáctiletému synovi. Nu, a snad jim pak na gymnáziu ozřejmí místo (nepochybného) vztahu oscarového favorila jménem Birdman k Macbethovi, co všechno zvládl za život Jiří Trnka. Já sám to mohu totiž udělat chabě. A přece pamatuji (a byl jsem ještě hodně malé dítě), jak ke mně přišla maminka, div ne slzy v očích, a jak držela „náš“ Špalíček s arabskými pověstmi nějak jinak, a jak řekla: „Umřel.“

A když po krátkém čase odešel i František Hrubín, ten druhý z autorů Špalíčku, jen dodala: „Bez Trnky asi nechtěl žít – a rozhodně ne už kreslit!“

Přehnané? To vám upřesní literární historikové. Ne blogeři.