Expozice v Domě umění v Ostravě

Dne 25. září 2018 byla v 17.00 hod. v Domě umění v Ostravě zahájena výstava Černá země? Mýtus a realita. Otázkou a následujícím podtitulem názvu výstavy má být zpochybněn obecně vžitý názor na Ostravsko jako na industriální svět spojený s autory zaměřenými svou tvorbou před druhou světovou válkou na sociální stránky regionu. Výstava zaujímající několik sálů v přízemí a v prvním patře Domu umění se množstvím vystavovaných obrazů, soch a dalších exponátů vymyká všemu předcházejícímu. Jsou na ni díla zapůjčená různými institucemi, ale i ze soukromých sbírek. Některé exponáty byly naposled vystaveny před 80 i více lety. Vystaveno je 150 děl od 52 autorů.

Panel výstavy před Domem umění v Ostravě

Název Černá země je převzat ze stejnojmenného obrazu Břetislava Bartoše z roku 1920. Černá země se také jmenoval kulturní časopis vydávaný na Ostravsku v letech 1924 – 1938. Sociální aspekty v umělecké tvorbě a její uchycení v industriálním prostředí je obtížné zpochybňovat. Při otevření výstavy byl v jednom z projevů za typický obraz prohlášen Vysloužilý důlní koník od Ferdiše Duši. Uvádí výstavu i na webových stránkách Galerie výtvarného umění v Ostravě. Opuštěnost na pozadí těžní věže a dýmající koksovny mohou být pojímány i nadčasově jako osud regionu.

Po zániku Rakousko-Uherska v roce 1918 si řada na Ostravsku působících umělců udržovala styky s Vídní, ale i s jinými zeměmi. Tuto skupinu reprezentují němečtí umělci Hugo Baar, Anton Koliga, Franz Barwig, ale také sochař Albín Polášek úspěšně působící ve Spojených státech amerických. Za zmínku stojí kulturní společnost scházející se na zámku v Třebovicích u spisovatelky Marie Stony, o které se na stránkách Neviditelného psa psalo 5. 3. 2011. K tomuto okruhu patřila dcera Marie Stony, sochařka Helena Železná-Scholzová (*1882 Chropyně, +1974 Řím). Na třebovickém zámku měla sochařský ateliér. V ostravském divadle Antonína Dvořáka jsou v hlavním foyer dva její reliéfy – Drama a Hudba. Na výstavě je Helena Železná-Scholzová reprezentována bronzovou sochou T. G. Masaryka z roku 1933.

Vernisáž výstavy 25. 9. 2018

Na díle některých ryze „regionálních“ tvůrců je vidět, jak je škatulkování, dělení na regionální a světové ošidné. Příkladem je Valentin Držkovic (*1888 Velká Polom, +1969 Opava) se svým až neuvěřitelným životním příběhem. Absolvent mistrovské školy na Akademii ve Vídni byl původně vystudovaným teologem, vzdal se ale zajištěné existence, kterou poskytovala kněžská dráha a za nesmírných obětí vystudoval malířství na Akademii ve Vídni. Pak se rozhodl, že malování podřídí vše, že umění obětuje celý svůj život. Po dlouhých létech strádání a malování na Ostravsku odchází malovat do Berlína a Karlsruhe. Pak dva pobyty v Paříži, ten druhý od roku 1929 do roku 1933 s manželkou. Prosadil se a dosáhl ocenění jako malíř v Paříži, kde se – slovy George Orwella – na konci dvacátých let nacházelo 30 000 malířů, k nimž se místní obyvatelstvo, znechucené hordami pozérů a podvodníků, stalo naprosto otrlým a chodci se, aniž by jim kumštýři stáli za jediný pohled, prodírali mezi malířskými stojany na nábřeží Seiny v okolí Notre Dame. V městě přesyceném malíři má Držkovic obrovský úspěch výstavou obrazů na Salonu nezávislých v roce 1930, kde jej uznává odborná veřejnost. Zaujme především sociálními tématy z ostravských hald. Ale i obrazy z Francie – prostředí pouličních zpěváků a kumštýřů, svět tuláků, alkoholiků a rušný život velkoměsta. A obrazy zvířat, která tolik miloval. I o Valentinu Držkovicovi se psalo na Neviditelném psu 7. 5. 2011.

Paul Gebauer, Slezská vesnice, 1933

Kromě obrazů a soch jsou v Domě umění vystavovány reklamní plakáty a knižní kultura. V sále věnovaném této sekci výstavy je jako kuriozita prototyp malého aerodynamického automobilu V 570 z roku 1933 zapůjčený na výstavu z Technického muzea Tatra Kopřivnice. Automobilka v Kopřivnici byla ve své době známá unikátními koncepcemi, k nimž patřil také projekt rychlovlaku Slovenská strela.

Foto: autor

Pozn.: Výstava Černá země? Mýtus a realita je od 26. 9. 2018 v Domě umění v Ostravě (Jurečkova 9) a potrvá 6. 1. 2019.