Za šedivým povrchem Husákovy normalizace a Jakešových „kůlů v plotě“ objevoval fotograf Lubomír Kotek (* 1958) na svých cestách náhodně objevené scény či situace, při nichž okamžitě a s pohotovostí fotoreportéra zmačknul spoušť.

Rohový několikaposchoďový dům a v oknech na celou jejich šíři a délku visí portréty „velikánů minulé éry“ – jeden ve čtvrtém, pod ním druhý ve třetím patře ažř do přízemí!

Jiný představitel té doby trůní mezi konzervami s hovězím srdcem a vepřovém v sádle za výlohou jednoho řeznictví.

Před Národním divadlem měly snad ten den módní přehlídku desítky limuzín všech pohlavárů. Jedna šestsettřináctka Tatra vedle druhé. Nablýskané, pěkně po vojensku či podle pravítka seřazené.

Nákupní střediska bez srpu, kladiva a pěticípé rudé hvězdy si už dnes neumíme ani představit. A kolik jich existovalo!

Téměř tři stovky podobných a jiných nechtěně komických fotografií z každodenní nechtěné normalizace nasnímal náš fotograf. Netušil tenkrát, že po dvaceti letech 0ejich malý výběr spatří světlo světa ve výstavních prostorách knihovny Václava Havla na Starém městě pražském. V době, jíž jsme jinak neřekli, než Absurdistán, ale taky Kocourkov, Husákovo nebo Český Hulvátov, pracoval nejprve v tiskové agentuře ČTK jako fotolaborant, v osmdesátých letech až do listopadu 1989 byl dokumentárním fotografem Státní památkové péče.

Z vlastního zájmu, jak o sobě říká, fotograficky dokumentoval (vedle povinné dokumentaristiky památek) všední život viděný přes symboly totalitního režimu, ilustroval samizdatové knížky a řízením osudu tak začala i jeho spolupráce s uměleckou historičkou Annou Fárovou (* 1928) na fotografické pozůstalosti světově proslulého fotografa Josefa Sudka (1896 – 1976). Monografie o něm se stala Nejkrásnější knihou roku 1995.

Známe jeho snímky z polistopadové éry z Lidových novin, časopisů Reflex a Respekt, jak je přejímala také francouzská agentura AFP (Agence France Presse). Cesty jeho vedly do nadace Člověk v tísni a odtud na Kavkaz, do zemí Balkánu či Střední Asie. Všude nacházel humanitní náměty anebo dokumentoval sociální projekty. Podobnou spolupráci uzavřel i s OBSE – Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Dále ilustroval svými snímky knihy Jiřího Gruši o Franzi Kafkovi, Jiřího Šetlíka Cesty po ateliérech nebo knihu Františka Koukolíka a jany Drtilové Vzpoura deprivantů.

Vystavené fotografie jsou doplněny o rozšíření popisy, které jsou osobními postřehy a vzpomínkami významných svědků doby normalizace. Patří mezi ně Václav Havel, Jaromír Štětina, Jiřina Šiklová, Anna Fárová, Jáchym Topol, Ivan Wernisch a další.

listopad 2009

Poznámka redakce: Každý, kdo si chce osvěžit paměť či kdo chce nabýt vědomosti o jednom dramatickém období našich dějin, by měl mít doma autorovu knihu Události pravdy, zrady a nadějí 1967-1971. Viz recenze z pera Václava Vlka st.