VYŠLO: Zlatá kniha komiksů Neprakty a Švandrlíka

Zlatá kniha komiksů Neprakty a Švandrlíka je objemná a jde o první kompletní vydání jejich společné seriálové tvorby, vedle níž nakreslil Jiří Winter-Neprakta (1924-2011) přes 35 tisíc vtipů, čímž se zapsal do Guinessově knize rekordů. Rovněž ilustroval stovky knih: nejen humoristických, mj. kynologické příručky. Zlatá zaostřuje na komiksy pod značkou Neprakta, ze kterých jsou nejznámější Upíři na Rusi a Sek a Zula, seriál nejrozsáhlejší.

Winter ke komiksu prvně přičichl v říjnu 1955 díky svým stripům na libreta Karla Friedricha. Pod názvem Frontík je zveřejňovala Mladá fronta, ale Hlavní správě tiskového dohledu připadal stejnojmenný hrdina příliš americký. Během února 1956 proto tuto legraci zatrhla. To už Jiří Winter tušil, dost možná, že budou podobně rázné konce následovat opakovaně. Byly jedním ze znaků režimu a tato rána se stala předzvěstí jednoho stereotypu. Zakazování, zakazování a zakazování.

Další komiks od Neprakty pojmenovali v Dikobraze Byl tam Lachout (1960) a vedle šéfredaktora týdeníku Oty Šafránka ho postupně psali tři další autoři. Jednalo se o fantaskní libreta a dílo dosáhlo třinácti pokračování. To třinácté se odehrává mezi neonacisty za Železnou oponou, a sice je tepe, ale opakují se zde hákové kříže a… A vůbec. Seriál musel pryč.

Rok nato zveřejňoval časopis ABC sci-fi komiks podle scénáře Jiřího Melíška Robot Emil. Skončil po devíti pokračováních a teprve roku 1965 následovalo 13 dalších stripů s tímtéž Emilem v programovém Týdeníku Československá televize. Roku 1971 autorské duo Melíšek/Winter ještě navázalo na stránkách Svobodného slova seriálem Robot Emílek (18 pokračování), ale to byl definitivní konec.

Další Nepraktův komiks Antická mytologie (12 dílů) vymýšlel Ján Belička pro slovenský měsíčník Krížovkár a hádankár, zatímco na zadní stranu Magazínu aktualit a zajímavostí si jeho šéfredaktor Jan Kloboučník vysnil libreto Rok družstevníka Žahourka v dopisech bratrovi. Byla uveřejněna jen dvě pokračování v lednu a únoru 1966, další dva kreslené dopisy už nevyšly. Tento komiks přitom není koncipován nijak banálně, ale s upozorněním „obrazy jsou točeny skrytou kamerou“. A Wintera nazývá Kloboučník právě mužem u kamery.

Roku 1973 se objevilo 22 dílů komiksu Antická sportovní pravidla v časopise Pionýrská stezka - a pro sportovní časopis Stadion vznikl daleko později a na námět Heleny a Eduarda Škodových komiks Z Olympie do Sydney (1999-2000) - o dějinách olympijských sportů. Ale uveřejněno jen pět pokračování, asi že Neprakta onemocněl.

Vraťme se teď ještě jednou časem a již jen k seriálům POUZE od Neprakty a Švandrlíka (1932-2009), přičemž musím připomenou, že značka Neprakta byla původně ženského rodu a kryla dvojici Bedřich Kopecný (1913-1972)-Jiří Winter. Jako propagace nakladatelství Odeon (ještě takto nepřejmenovaného) vyšly pod tou šifrou dvě parodie na dívčí čtení (Lesní kvítko aneb Krkavčí otec) a dobrodružné příběhy (Skvrnitý lev aneb Řeka smaragdů): z vyšších míst okamžitě dolehla kritika, která odsoudila „kapitalistickou“ formu propagandy.

V létě 1958 napsal Kopecný sedm dílů sci-fi příběhu Lampion Alpaka o příhodách robota B606 vybaveného elektronickým mozkem: osmé pokračování už vyjít nesmělo. Do redakce deníku Mladá fronta přinesla jindy dvojice (či spíš Winter sám) dva stripy Mladý muž hledá a Odhalený pár. Zveřejněny byly, ale další zájem o komiks deník nenašel.

Roku 1966 napsal Švandrlík pro Týdeník Československá televize komiksový seriál Lachtan Alfons: po 23 dílech byl novým šéfredaktorem zastaven. Následoval komiks Jak vyhynuli upíři na Rusi (1968) pro týdeník S32 (původně Svět sovětů), ale už od druhého dílu musel být přejmenován na Jak vyhubili upíry na Rusi. Autorem synopse byl Švandrlík, měla 52 dílů, ale dílo nakonec smělo vycházet jen 13 týdnů. 21. srpna 1968 nakreslil Jiří Winter časopiseckou obálku doplněnou fotografií Václaváku plného aktérů seriálu a s nápisem UPÍŘI JSOU TADY, načež redakci navštívili Rusové a výtvor spálili na dvoře včetně čtyř nikdy neuveřejněných pokračování, která se dochovala pouze ve Švandrlíkových čmárandách. Ve Zlaté knize na straně 36. Dodejme, že ve stejné době Winter ilustroval pro Lidové nakladatelství Škvoreckého Tankový prapor a dopadlo to stejně. „Vatrou“ z obrázků.

Ještě jednou se ale vraťme. Od září 1965 ilustroval Winter v časopise Pionýr Švandrlíkovy povídky o žácích Kopytu a Mňoukovi a v srpnu 1968 se ti kluci stali rovněž hrdiny komiksu Olympiáda v Posázaví. Druhý kreslený seriál o zlobičích se objevil ve vánočním magazínu časopisu Větrník 1970 a jmenuje se Kopyto a Mňouk pátrají po pachateli aneb Léčka.

Pro Dikobraz a pro Wintera vysnil Švandrlík rovněž 24 stripů Pan Šmanmšula rovná svět (leden až červenec 1971) a zároveň začala nová dvojice (Kopecný náměty přestal dodávat) se Ságou rodu Krokova.

O Kopecném: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Kopecn%C3%BD.

Tam se vyskytují Teta i Kazi nahé. Autoři narazili hlavně u pedagogů, kteří telefonovali redakci cosi o posvátnosti legend, jak je pojal Jirásek. Je snad přípustné, aby byla Libuše vydávána za prostitutku a její partner Bivoj za řezníka? Vyšlo jen sedm pokračování a osmý díl o dívčí válce už nesměl být zveřejněn. Tento nedokončený pokus o parodii českých dějin vlastně volně navázal na parodii pravěku v jiném komiksu naší dvojice Sek a Zula - a později se měl stát inspirací pro několik dramatických děl F. R. Čecha.

Nejúspěšnějším a nejdelším seriálem Wintera-Neprakty a Švandrlíka je - výše zmíněná - epopej o dvou sourozencích, kteří kamarádí s brontosaurem a mají ochočeného tygra: Sek a Zula. Prvních 139 stran uveřejňoval časopis Ohníček mezi 1. zářím 1968 a 16. srpnem 1971, ale pak byl i tento seriál normalizátory zastaven. Nikdy nesměl vyjít ani díl Barbaři útočí, protože připomínal srpnový atak Rusů, a teprve po dlouhých deseti letech přišlo dočasné uvolnění s ročníky 1982-1985, v nichž směl komiks pokračovat pod tituly Punťa chrání přírodu, Punťa, hvězda pravěku a Přátelé z pravěku (72 stran). Dohromady má veliký sen o pravěku 211 stran a roku 1985 skončil nerad a navždy.

Už roku 1971 kreslil Jiří Winter i komiksy pro časopis Vlasta, vydávaný Československým svazem žen, a otiskli tenkrát jediný, zatímco se originály ostatních ztratily. V lednu 1972 byl v Magazínu Dikobrazu uveřejněn Lov na Caesara, líčící komiksově lest (nahé) Kleopatry, a téhož roku napsal Švandrlík tucet pokračování Obrázků z dějin lázní Teplice pro Revue Teplice. Ani zde nechybějí vampýři a námětem poslední části se stala Haškem nevymyšlená lázeňská příhoda nadporučíka Lukáše a Švejka. Ouha, ouha: v prosincové Revue nakonec nikdy nevyšla. Ve Zlaté knize je.

V červenci 1973 jsem ještě jako kluk objevil v měsíčníku Pionýr komiks Tondův letní tábor a ze zadních stran téhož časopisu jsem vytrhával jiný seriál o jezevčíku a papoušici: Bufa a Loru (září 1973-červenec 1975). Pro Stadion vytvořila produktivní dvojice humoristů komiks o vesnickém mužstvu a jeho magicky řízeném úletu z nejnižší ligy směrem k metám.

Jmenuje se Kouzelný míč, má 15 pokračování a zveřejňován byl od 1. ledna do 9. dubna 1974. I tato modernizovaná Klapzubova jedenáctka se ale během pouhých tří měsíců znelíbila a musela proto skončit: libreto promyšlené pro zbytek roku se tím smrsklo pouze na poslední dva díly.

Ve Zlaté knize je nejednou dokumentována Winterova schopnost obcházet režimní nenávist ke komiksu - a třeba seriál Kterak Véna slečnu svedl sice sítem v redakci Magazínu Dikobrazu neprošel, uspěl však předělán do jakési veršovánky doplněné volně obrázky…

V letech 1975-1976 nakreslil Jiří Winter do Ohníčku i šest stripů s Příhodami žížaly Sámošky a pro Vlastu napsal Švandrlík roku 1977 hned 47 dílů komiksu Vlastička a kamarádi. Rodiče titulní hrdinky pracovali v zoo, i kamarády byla logicky zvířata. Ale závěrem roku 1977 se změnilo vedení časopisu a noví redaktoři označili honoráře Š + W za moc vysoké. Spolupráci ukončili. V lednu 1979 zveřejnilo Ahoj na sobotu Švandrlíkův a Winterův Křišťálový lustr.

Je to seriál už dopředu natolik osekaný, že jej zastavit nebylo možné. Nestačili to. A stejný časopis uveřejnil mezi zářím 1980 a prosincem 1981 i 67 pokračování seriálu Co ve starých kronikách nebylo. Švandrlíkovy scénáře vycházely ze starších už cyklů jeho povídek, které Neprakta původně jen ilustroval pro víkendové přílohy deníku Práce: Z pověstí českých měst, hradů i zámků (1975) a Z hradů, měst a katakomb (1977).

Jediným polibkem Miloslava Švandrlíka a Jiřího Wintera přímo Rudému právu se stal komiks Pavel a Ondra v Nakyslé Lhotě - z léta 1983. Uvedla ho všecka prázdninová sobotní čísla deníku v jedenácti pokračováních. Pro vánoční Ohníček 1986 a přítele Wintera adaptoval Švandrlík Modrou karbunkuli neboli klasický případ nejslavnějšího detektiva všech dob, jak ho vymyslel Conan Doyle. V Ohníčku i ve Zlaté knize vyšel pod titulem Modrý rubín aneb Vánoční příběh Sherlocka Holmese. - Pro Magazíny Dikobrazu realizoval Miloslav Švandrlík vícero scénářů dle moritátů a kramářských písní, v původní podobě však zveřejněn jen Příběh slouhy z Karolina (5. 5. 1988). Ostatní adaptace zakázány. Švandrlík a Winter je proto transformovali v ilustrované veršovánky, jak nakonec vyšly až v letech 1990-1991. Jde o pseudo-seriály Jirchářská balada, Kati jedou do Rokycan, Začalo to u Matěje, Příběh o příšerném vrahu, který děsil celou Prahu a Kdyby byla dívka cudná, nebyla by nyní u dna.

Komentátor a editor Jaroslav Kopecký je sběratelem a majitelem snad všeho, co kdy Neprakta vytvořil, ale i jako posedlý muž je ke svému idolu ve Zlaté knize občas kritický. „Nepoužíval celostránkovou kompozici, ani scénickou perspektivu, ani expresivní zobrazení,“ konstatuje například. - Nepoužíval - a nevadí to.

P. S. Přihodilo se však to, že po převratu 1989 začal Miloslav Švandrlík akceptovat neuvěřitelné množství objednávek na romány, i přestal - spolu s tím - s vymýšlení méně výdělečných seriálů, ba i vtipů. Jiří Winter si dokonce musel najít nového dodavatele námětů v Emilu Schneiderovi. Už to byla jiná pohádka. Ale ty jejich staré komiksy máme. Teď i pohromadě.

Zlatá kniha komiksů Neprakty a Švandrlíka. Vybral, uspořádal a komentáři doprovodil Jaroslav Kopecký. Ve společnosti Albatros Media vydalo NAKLADATELSTVÍ XYZ. Praha, listopad 2022. 368 stran.

https://www.kosmas.cz/knihy/514125/zlata-kniha-komiksu-neprakty-a-svandrlika/