3.12.2022 | Svátek má Svatoslav


VYŠLO: Žákův Tleskač a 20 let Tleskače Jaroslava Velinského

24.11.2022

Jméno Tleskač je pojem. Koneckonců taky díky nedávno ukončenému komiksu Zelený Raoul, jehož každé pokračování končívalo vtípkem A CO NA TO JAN TLESKAČ?

Jak na to tvůrci připadli, netuším, ale hláška se vynořila v čase, kdy Foglar mediálními prostorami šermoval plánovaným čtvrtým dílem své stínadelské trilogie, jehož název měl být buďto Stínadla se budou bourat anebo Kdo byl Jan Tleskač? Nezlobte se, ale třeba mně ty proponované tituly připadaly legrační. Už samy o sobě, ale hlavně v souvislostech. Pár let po převratu, všecko vře a Foglar na svém písečku důležitě, a přece dětinsky řeší identitu jednoho vynálezce létacího kola, který umřel na dně zvonice. Strašná smrt, ale pokaždé jsem se i tak pousmál, když to spisovatel opět zopakoval.

Jena Tleskače, jak asi víte, nakonec našli v odsvěceném kostele svatého Jakuba, ale jako dítě ho objevili (už s ježkem v kleci), když mu byly asi dva roky. Neexistovaly ještě baby-boxy, takže byl na ulici - a tleskal si. Právě podle toho taky dostal nalezenec příjmení - a co následovalo, je klasika.

Dodnes inspiruje. Ale zatímco různých čtvrtých, ba pátých a dokonce i šestých dílů Foglarovy trilogie z fiktivních Stínadel je habaděj, nikoho dlouho nenapadlo vysnít i prequel. Teprve programový ředitel Albatrosu Ondřej Müller dal ten úkol svému kamarádovi (a zkušenému, úspěšnému spisovateli) Davidu Janu Žákovi, který již se etabloval jak příběhy pro děti (trochu se podobají těm Foglarovým), tak bestsellerem ze Šumavy pro dospělé. David Žák se nenechal pobízet, chopil se příležitosti, která přijde jedinkrát za život a… S pokorou na knize pracoval dlouhou řadu let, jak vím. Teprve v listopadu 2022 máme výsledek v rukou a jmenuje se kouzelně lapidárně POTTER, chci říct TLESKAČ.

Narážím na to, že to byl taky Ondřej Müller, kdo v Londýně pro Albatros objevil Harry Pottera, a to dřív, než byl Harry slavný. Zde to bylo naopak. Tleskač už slavný byl (asi jako Obi-Wan Kenobi) a jenom měla jeho sláva nevyužitý potenciál. Toho se chopilo naše největší nakladatelství a komiksovou verzi Tleskače současně vydává v sešitech spolu s Rychlými šípy. Prozaickou variantu si přitom lze pořídit s obrázky Renaty Wilflingové, která vytvořila i zmíněný seriál. Kniha Tleskač má 200 stran a je - na rozdíl od Foglarova pojetí - nemlhavě vroubována do konkrétních let 1907-1911, přičemž výsledkem je hutný text, jehož dějová linie je sklenuta tak, aby se její obdoba Záhadě hlavolamu jevila jako variantní. David Žák (*1971) nás nezklame a nenapodobuje otrocky Foglarův styl, zato ale píše čtivě a v krátkých kapitolách, které občas dostaly název asociující už Foglarem napsané (Skok do tmy).

Asi víte, že se nalezenec dostal podle Foglarovy vize do učení k mistrovi, kterého v deníku označoval M. Teprve později vychází na světlo, že to znamená Mažňák. Tleskač s mistrem nevycházel a rvačka ve tmě má dokonce rysy erotického napadení, ovšemže ze strany staršího. Zda si toho byl Foglar vědom, pochybuji, a příčinou konfliktu je ostatně ježek vyňatelný z klece a obsahující plán převratného vynálezu. Udělám odbočku a pustím k věci Freuda, byť je nejspíš překonán.

Jak by vnímal zápletku a syžet? To M hodí Tleskače dolů do zvonice, takže už nikdy nepromluví, a psychoanalytik by bral celé dobrodružství nejspíš jako autorovu nevědomou metaforu. V reálném světě totiž kluci jen málo konstruují létací kola a zrovna tak neukrývají plánky do niter hlavolamů. Tak či onak, Freud by vyjímání ježka dost možná označil jako symbol ipsace. Sám Tleskač ostatně zaznamená, jak ho „těch pár pohybů dokáže uklidnit“. A zlolajný Mažňák? Jistěže chlapce špicluje ve dne i za tmy, kdy Tleskač prahne být ve své kůlně sám.

Naštěstí šel David Jan Žák jinou cestou a zprvu Jena po dickensovsku sledujeme v sirotčinci: taková je první ze čtyř částí. Mj. pak narazíme i na postavu Roberta Komoura, jiného chlapce, a jako znalci Foglarovy trilogie tudíž okamžitě víme, že i Robert musí zemřít. Zrovna tak se u Žáka vynořuje Vojtěch Vont, budoucí sjednotitel Stínadel, a spisovatel z jedné strany pietně používá toho, co vysnil Foglar, a ze strany druhé umně buduje vlastní, nezávislý příběh.

Neprozrazujme víc a zmiňme se o Ludvíku Kratochvílovi (1906-1970). Kdo to byl? Asi nejhlavnější Tleskačova předloha. Zde rozumějte: pokusů s létajícími koly se dělalo mnoho a každý letec mohl být předlohou. Zrovna tak Mácha se houpal na zvonu, zřítil se a do smrti měl ve tváři zranění; takže taky autor Máje byl předobrazem. Avšak o Ludvíku Kratochvílovi Foglar prokazatelně slyšel někde u táboráku, od člena svého oddílu, a tento mládenec se skutečně podíval bohu do oken na závěsném kluzáku vlastní konstrukce, a to v oblasti zvané Vápeníky u Zábřehu na Moravě. Létací aparáty stavěl ve vile svých rodičů a rozměry limitoval průchodností dveří. Užíval prý často zrovna to, co mu padlo pod ruku, a třeba panty z králíkárny k zavěšení stabilizačních křidýlek. Hřebíčky zásadně namáčel v octě, takže po zatlučení rezivěly a držely. První let byl jen pár metrů nad zemí, zato před svědky. Kratochvíl vynálezy dál zdokonaloval a roku 1931 zaznamenal tamní kronikář lživě, že poletoval hodinu nad Zábřehem. Nebo se to stalo?

Tak či onak nevzbudily amatérské vynálezy Ludvíka Kratochvíla moc důvěry, a když chtěl excelovat za dne pořádaném Masarykovou leteckou ligou, odpálkovali ho. Prý ale odstartoval mimo letiště a později doletěl ze Zábřehu do Olomouce, kde došlo k dramatu. Foukal nárazový vítr a vojenští piloti měli celý den zákaz startu. Najednou se objevil Kratochvíl. Kupodivu vydržel přistání, ale po obhlídce mu zůstalo v rukou výškové kormidlo. Chybělo málo - a byl mrtev. Úřady se to dověděly a chtěly náhle po reálném Tleskačovi pilotní průkaz. Dále vadilo, že jeho stroj není imatrikulován. Další konstrukce už musely plnit předpisy tehdejšího Ministerstva veřejných prací a Kratochvíl v říjnu 32 skutečně udělal v Olomouci pilotní zkoušku.

Všechna letadla označoval KLZ = Kratochvíl Ludvík Zábřeh, ale ani jedno nemělo nadále imatrikulaci. Ministerstvo chtělo plány a výpočty, pak by snad řízení proběhlo; ale Kratochvíl z nějakého důvodu vždy odepsal, že už uvedené letadlo zrušil a zrovna buduje nové. Bál se?

Pak přijel sám Baťa - do jeho zavedené autodílny - a nabídl mu místo. Jenže Kratochvíl prý už pomýšlel na vlastní leteckou výrobu. Pak, už před příchodem Němců - v říjnu 1938 - letadla rozebral a ukryl. Zábřeh byl okupován, jeho autodílna zavřena a vynálezce nasazen v továrně na elektrospotřebiče Skrat v Ráječku.

Ve svém volném čase však sestrojil (a je to tu) kolo poháněný elektromotorem napájeným z akumulátoru. Předvolali si ho Němci a důrazně mu doporučili, aby „podobných aktivit zanechal“. Teprve po válce se vrátil ke své práci a létání, ale po Únoru 1948 se problémy vrátily: zapečetili mu hangár a odmontovali z jeho letadel motory. Schopen letu zůstal jen jistý Piper, ale ten zabavila státní správa. Firmičku a činžák mu znárodnili. Nastoupil k Rozvodným energetickým závodům v Zábřehu. Teprve někdy v roce 1968 dostal zpátky pilotní průkaz jako člen aeroklubu Šumperk. Co by následovalo, nevíme, ale roku 1970 se vydal za údajnou sestřenicí do Alexandrie. Letadlo tehdy pilotoval jeho žák. Nespadlo, nicméně na dovolené v Egyptě vzor Jana Tleskače náhle zemřel na zástavu srdce; bylo mu 64 let. Ano, slyším, co namítáte. Záhada hlavolamu prvně vyšla už začátkem války. Jistě, ale Foglarovi stačilo, že vyslechl první část životního příběhu, a legenda vystoupila - i díky zákazům - ze stránek knihy; dodnes mnohé nenechá spát. I román Tleskač je zdařilý prequel a v rámci skupiny rozličných pokračování trilogie s ním je srovnatelné leda Velinského (1932-2012) Poslední tajemství Jana T. (2002). Uplynulo zrovna dvacet let od jeho prvního vydání a není to vydání zdaleka poslední. Podobně jako Žák se Velinský chrabře a s nadšením spustil do útrob Foglarových prací, které ostatně vstřebal v dětství, a stejně jako Žák zabudoval svůj román do konkrétních dní, měsíců a let. Stejně jako Žák obnažil všemožné detaily a vytáhl je na světlo až zbytečně okázale, aby jich užil nanovo. „Nejenže dokáže vystihnout a dál rozvíjet typické charaktery,“ chválí ho Michal Přibáň, „ale je schopen najít vše nedořečené, nedořešené, autorem vědomě či bezděčně opuštěné; je schopen podrobit kritické revizi i některé logicky kulhající závěry Foglarovy - a na těchto základech vystavět nové zápletky.“

Prakticky to samé se dnes dá říci o Žákovi. Je podobně schopný; i když je fakt, že každý z obou těch spisovatelů potřeboval jiný typ umu.

Žák je nucen víc vařit z vody, aby byla kniha co nejpoutavější, a musel si pečlivě připravit prehistorii událostí, do které poté Tleskače usadil. Vše muselo odpovídat. A Jaroslav Velinský, kterému by letos bylo zrovna devadesát? Naopak vybíral, co rozvede víc, co rozvede méně - a co nepoužije vůbec. Jakou identitu přisoudil přitom mytickému Janu Tleskačovi a jaké bylo „poslední tajemství Jana T.“? Kdybych vám to „nynčko“ řekl, věděli byste právě tolik jako já.

Tleskač - David Jan Žák | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví



J. Krásenský Díky 20:02 24.11.2022