VÝROČÍ: Stoletý spisovatel Josef Nesvadba
K Josefu Nesvadbovi (2026-2005) alias přednímu českému sci-fi autorovi, jenž by se zanedlouho dožil sta let, jsem se dostal prostřednictvím filmu Ztracená tvář (1965), který na mě v dětství zapůsobil z televize jako horor.
Na scénáři s autorem spolupracoval režisér Pavel Hobl a děj uvede do chodu šlapka. Představovaná je půvabnou herečkou Marií Vášovou. Ve filmu si rovněž říká Marie, anebo snad Marion, a potřebuje po lékaři Bartošovi (Vlastimil Brodský), aby udělal plastickou operaci jejímu milenci zvanému Kráječ, po kterém pase policie. Vlastně to není klasická plastická operace, protože Bartoš je hotový Frankenstein a užije obličeje mrtvoly, jíž je zavražděný duchovní (František Filipovský).
Je pochopitelné je, si Bartoš nechá zaplatit. Tím se dostane do hledáčku policie. Vše je situováno kamsi do třicátých let dvacátého století a před „chlupatými“ chirurga zachrání lupiči, ale není to přínosná záchrana: nutí jeho kolegu Rosena (Jiří Vala), aby mu přioperoval Kráječův obličej. To se taky, hrůza, stane! A teď přicházejí otázky za tisíce. Začne se dobrotisko Bartoš chovat pod vlivem ohyzdné tváře jako gangster a… skutečně Kráješ nijak nepábí, tvrdí-li, že jej nový obličej sune ve směru dobra?
Ve filmu hraje mladá Jana Brejchová a Marvan je policejním komisařem a vystupuje tu - pozdější emigrantka - Zdenka Procházková - jako Rosenova žena. Raoula Schránila či strýčka Jedličku taky poznáte a jakbysmet Evu Olmerovou, která zpívá song Ať dělám, co dělám.
Josef Nesvadba uvažoval o tomtéž, o čem někdy uvažuje každý: „Kdybys mi přišil, Frankensteine, tvář zrůdy, posunulo by mě to charakterově?“
Odpověď zní „ano, každého“, nicméně už hůř se odpovídá na otázku, o kolik. Kasaře by to z vás asi neudělalo, ale vraha - třeba - nakonec ano.
Oproti podobným spekulacím končí Nesvadbův příběh smírně a Brodský opět začne vypadat jako Brodský a ne už jako Filipovský.
Ale už předtím dělal Nesvadba filmy a první byla patrně Tarzanova smrt (1962), již režíroval Jaroslav Balík. Premiéru měla v únoru 1963 a je o bohaté německé rodině, která se někdy roku 1904 ztratí v nejtemnější Africe, aby vše zdědil nejbližší příbuzný Heinrich (Martin Růžek). Po třiceti letech se notně lekne, protože jeho teď už dospělý bratranec (Rudolf Hrušínský) - syn pohřešeného manželského páru - byl identifikováno co divý pralesní muž a dopraven do Evropy, kde získá anglickou vychovatelku (Jana Štěpánková), která z něj překvapivě vycepuje už během pár měsíců gentlemana, a to navzdory tomu, že ji Heinrich uplácí.
„Tarzanovi“ však začnou připadat sváry, které jeho návrat vyvolal, horší než původní džungle, i uteče a počne pracovat jako cirkusová atrakce. Ačkoli o něj má interes antropolog (Vlastimil Hašek) a navzdory tomu, že je objeven onou vychovatelkou, spáchá sebevraždu.
Vedle Iji Racka nebo Rudolfa Pellara si ve filmu zahrál klauna pozdější emigrant Jan Tříska, který tu zpívá song s textem Pavla Kopty Někomu stačí. Části filmu jsou natočené v zámeckém parku na Dobříši, v Mariánských Lázních a v Karlových Varech, ale „neamerický“ konec udělal z tohoto Nesvadbova díla mírného outsidera.
Je taky pravda, že na to ani nemusíte být lesní muž, aby vás začal vlastní rod vyděšeně vytlačovat ze svého vybudovaného mezitím světa, kdybyste vstali - zničehonic a po třech desetiletích - z mrtvých!
Ve stejné době napsali Nesvadba s tím samým režisérem film Blbec z Xeenemünde (1962) a premiéra byla rovněž 1. února 1963. Německý inženýr Habicht (Rudolf Hrušínský) vyvíjí rakety ve stejném čase, kdy jeho šestnáctiletý syn (Václav Sloup) rozkvete v geniálního matematika. Jinak je, pravda, debil.
Ne však takový, aby v tatínkových výpočtech nenašel chybu… a aby si nedokázal vytvořit miniaturní odpalovací rampu, jejíž pomocí vraždí. Film zahrnuje až překvapující moment zničení celé školy a chvíle raketového ostřelování velitelství SS. Major wehrmachtu Schwarz (Jan Pivec) jinocha musí zastřelit a film končí zničujícím náletem Spojenců. I zde hrají Vlastimil Hašek anebo Rudolf Pellar, i tady zpívá Tříska Koptovu píseň… a nemusím snad dodávat, že právě přítomnost Jana Třísky ve filmech začala po jeho útěku do Spojených států představovat pro naše komunisty a na československém Barrandově problém.
Teprve v únoru 1972 měl premiéru další Nesvadbův film Zabil jsem Einsteina, pánové a spolupracoval na něm s Milošem Macourkem. Jejich scénář režíroval Oldřich Lipský. Příběh téhle sci-fi se odehrává na začátku třetího tisíciletí, kdy ženy přestaly rodit po nezodpovědných pokusech s tzv. G bombou. Ještě lze situaci zvrátit? Možná. Profesor David Moore (Jiří Sovák) může podniknout ve stroji času cestu do roku 1911 a odpravit Einsteina (Petr Čepek). Právě Albertovy výpočty totiž vedly k dotyčné bombě. Na cestu o sto let zpátky se s vědcem vypraví historička Gwen (Jana Brejchová) a matematik Pech (Lubomír Lipský) a podle historických záznamů byl prý Einstein roku 1911 takřka zabit lustrem v domě jistého bankéře, takže by stačilo málo, aby se tak stalo; jenže s časem není radno si hrát a s Bohem taky ne. Plán se hatí a místo Alberta umře Pechův otec. Následkem toho Pech „jednoduše“ zmizí. Následuje druhá výprava. Gwen tentokrát Einsteina přesvědčí, aby se radši věnoval houslím, ale Moore po návratu zjistí, že je poslední muž na zemi. Místo fyziky svět ovládla chemie a nějak se to semlelo, že se rodí jen holčičky. Nu, mně tenhle film k srdci nepřirostl.
Chápu, je to komedie, ale na tom, že rostou ženám fousy, moc vtipného nevidím. Iva Janžurová hraje dobře, ale zahazuje talent, a zrovna tak Radoslav Brzobohatý jako profesor Grant. Kopecký jako bankéř Guido Wertheim aspoň dokázal nebýt trapný a to se mu přičítá ke cti. Všimněte si, že tu jeho manželku hraje skutečná jeho dřívější žena Stella Zázvorková.
Josef Kemr je ve filmu skvělý jako vynálezce Hughes a Štercl taky boduje. I Vladimír Hrubý tu tahá „planety“. to je vše fajn, ale víc Macourkova bláznivina než Nesvadbův film.
Osobně mi přijde jako solidnější komedie Slečna Golem (1972, premiéra 1973) s Brejchovou v titulní roli Věry a s Janem Třískou jako vynálezcem Vondráčkem. Ten chrání Věru před jejím otcem-továrníkem a božím dopuštěním se ocitá kapička Věřiny krve v roztoku z jeho laboratoře. Vzniká tak Věřina dvojnice, na čemž oba zbohatnou, ale Věra od bohatce utíká a badatel zůstane s „Golemkou“ sám. Její přehnaná péče je vlastně tyranií a chystá se ho po sňatku zavraždit. Jak to dopadne? To se dívejte - a Vondráčkovu tetu hraje Marie Rosůlková a ono malé dítě je Tereza Brodská.
„Sám“ Ladislav Fuks napsal pak podle Nesvadbovy předlohy film Tajemství zlatého Buddhy (1973), zrežírovaný Dušanem Kleinem a odehrávající se v osmdesátých letech devatenáctého století. Zaujme minimálně figurou baronky, která je neprávem označena za nesvéprávnou, ba šílenou, a i tato adaptace Nesvadbova románu s Eduardem Cupákem v hlavní roli každopádně stojí za vidění. Jako na zajímavost upozorňuji, že zde má roli muzikanta cimrmanovský herec Pavel Vondruška.
Ale podruhé mě Nesvadba dostal až Upírem z Feratu (1981).
A tento Herzův horor dle Nesvadbovy prózy Upír po dvaceti letech je geniální hned v několika směrech. Jednak se umně proplétá komunistickou zemí, ve které jsou horory na černé listině, a zvládne to. Za druhé lze příběh současně vysvětlit jak racionálně, tak fantaskně. Nebylo snadné to zkonstruovat, ale vyšlo to! Ale je pravda, že některé moc hororové scény prý bohužel stejně skončily ve střižně.
Je to film o autu na krev a vedle nerežírujícího Jiřího Menzela tu má klíčovou roli Dagmar Veškrnová, a to nikoli komickou. Jako „madam Ferat“ spatříte Zdenku Procházkovou a na pitevně potkáte Ilju Racka. Pavel Vondruška dokázal zahrát taxikáře a sám Juraj Herz tu… Snad si sami vzpomínáte, jak věrohodný byl upír.
Měl jsem vždy rád ypsilonkového Jana Schmida, ale právě jeho amatérský herecký výkon film, ehm, poněkud kazí. On si totiž Herz řekl, že se to vedle Menzelova výkonu ztratí, jenže on Menzel uměl hrát. On by se uživil i jen jako filmový herec. Schmid ne.
Měl Nesvadba na filmové tvůrce štěstí?
To je otázka. Jinak existují už asi jen tři adaptace jeho děl - a vše skončilo. Ale taky je pravda, že podle předloh Ludvíka Součka, tj. jeho nejvýraznějšího kolegy-sci-fi autora, netočili filmy vůbec. Byly by moc drahé a napsal bych rád, že na nějaký čekám, ale ve skutečnosti čekám jak na skvělý (i kdyby americký) film dle Součka, tak na ještě skvělejší (i kdyby australský) film podle Josefa Nesvadby. A možná, že i Bára Nesvadbová, tj. Mistrova dcera a velice zdatná spisovatelka, na to ještě čeká a je fajn myšlenka, že se sice nikdo nedočkáme, třeba ne, ale… Ale jednou na to určitě dojde.
Geniální Upír z Feratu:
