Nejvíc ho proslavila postava inspektora Clousea, již hrál v sedmi filmech. Který je nejlepší? Na to může mít každý vlastní názor, ale podle mého se nejvíc povedl čtvrtý díl Růžový panter znovu zasahuje (1976). Je to ten film, kdy Clousea navštíví Německo a Octoberfest, kde je provázen nadpřirozeným štěstím, takže vrazi zlikvidují plno nevinných (přímo na pivním festivalu), zatímco políbený inspektor (ostýchám se napsat Hospodinem políbený) ani nezaznamená vražedné pokusy.

Je to úplný nesmysl? Ano. O to ale jde. A tady mi samozřejmě plno diváků vmete do tváře, že jsou to scény již „za čarou“. No, ale jenom pár let předtím u nás přece zfilmovali Macourkův scénář Čtyři vraždy stačí, drahoušku, no, a tam Lubomír Lipský taky každou chvíli tahá z někoho kudlu. Ne? Je to - jednoduše - černý humor a pozor, ještě nikoli nejčernější. Je dost typický pro Velkou Británii a bohužel si nevybavím jméno komedie, kde jsem se s ním potkal jako mladistvý divák prvně. Snad se to jmenovalo V pravý čas? Film je, tuším, o nějaké loupeži a část lumpů je tam jednoduše zlikvidována uvnitř mrazícího náklaďáku. Zbudou z nich jen ledové sochy. Inu, kdyby to byl horor, ani bych necekl, ale šlo o komedii, navíc jsem se koukal s tátou (ten večer) a co nevinný hoch upadl do rozpaků. Jak si lze. Himbajs, dělat šoufky ze smrti, byť to byli padouši? Konsternované dítě.

A vidíte, jde to. Ale čtvrtý díl Pantera je nejlepší i z mnoha jiných příčin. Jednou je i český herec Herbert Lom, samozřejmě. A na druhé místo sedmice bych dal osobně díl druhý, který se v originále jmenuje A Shot in the Dark (1964) a vznikl podle divadelní hry. Tady je inspektor prvně stoprocentně na koni a zvlášť finále zůstává k popukání.

Na třetí místo bych dal Stopu Růžového pantera (1982). Ta sice vznikla už po hercově smrti a za užití neuplatněných scén, ale je to přesto překvapivě zábavné. Ještě, pravda, následovaly osmý a devátý díl s tituly Kletba a Syn Růžového pantera (syna hraje Robert Benigni), ale to už není ono, anžto Sellers absentuje. Ani nové verze s komikem Steve Martinem osobně nemiluji (vznikly dva díly) a propadl i pokus, ve kterém hrál roku 1969 inspektora herec Alan Arkin.

Tohle moje vystrčení tří filmů do popředí je samozřejmě jen subjektivní atak osobního vkusu a můžete se ptát, proč třeba nemluvím o třetím dílu Návrat Růžového pantera. Nic proti němu, ale kupříkladu scéna, kdy přijde inspektor opravovat telefon, je prostě moc dlouhá… Film tím ztrácí část filmovosti a upadá do jisté scénkovitosti.

Člověk by řekl (a plynout by to mělo z právě řečeného), že někoho jako Peter Sellers nelze naprosto napodobit, ale omyl a vezměte si především životopisný snímek Život a smrt Petera Sellerse (2004). Roli tu vzal Geoffrey Rush a jednoduše Petera „dal“.

Zahrál herce překvapivě dobře. Fanoušci Petera Sellerse ale film nemají rádi, protože ho ukazuje spíš z negativních stránek. Asi pravdivě… Je tu třeba i scéna „rychlé“ soulože v autě a neříkám, že odpudivá, ale prostě až moc snímá gloriolu. Peter Sellers byl nevyrovnaný člověk a možná herecký génius, nicméně pověstným zůstalo jeho rozdávání dárků.

Sám cítil, že ho štáb nemívá rád, i rozdával třeba televize; ale když chtěl dát víc, byl připraven zaplatit i výlet, a to famózní. Pomalu okolo světa. Problém byl v tom, že podobný výlet pouze slíbil, aby na věc už za pár hodin zapomněl. Televizi jste prostě měli jistou, u abstraktnějších slibů se vědělo, že by ta televize asi byla lepší.

O Peteru Sellersovi už bylo napsáno asi vše, tak jen pár mých postřehů a chci především upozornit, že je velice zdařilá jeho zcela poslední komedie Ďábelský úklad doktora Fu Manchu. Sice z ní mám pocit, že tam cosi nebylo dotočeno, a závěr je divný (končí se skokem do pop-music), ale jinak tato parodie na brakové romány Saxe Rohmera a na „žluté nebezpečí“ odsýpá jako ty nejlepší přesýpací hodinky. Ale ano. Byl jsem při tom (1979) je taky skvělý film a Oscara asi měl získat, ale nezískal, k čemuž se váže známá historka. Porotci viděli kopii, kde je přifařena nepovedená scéna, ve které Sellers neudržel pokerovou tvář a směje se a směje. Výsledek? Asi jako s tou souloží v životopisném filmu: jisté znechucení; anebo aspoň u lidí, co mají (prožluklou) duši mravokárného porotce. „On je moc lidský. Dělá si z nás p-del.“ Oscara mu nedali - a dá se snad říct, že skonal trochu i v důsledku toho (hodně ho chtěl): stalo se 24. července 1980, tedy před 45 lety.

A další géniovy filmy, které bych za sebe doporučil? Myš, která řvala (1959), Lolita (1961), Doktor Divnoláska (1963), Falešná truhla (1966, ale zde má skutečně jen mikro-roličku), Bobo (1967) a Večírek (1968), to je vše.

A vlastně ještě to VRAŽDĚNÍ, KTERÉ MÁ BÝT LEGRAČNÍ:

The Pink Panther Strikes Again Assassins Try To Kill Clouseau