Je pravda, že mnoho čtenářů Neviditelného psa miluje články tepající ty či ony zlořády, jak básnil J. Suchý: "Stalo se módu sezony, do nepravostí řádně tepat…". Ale pořád jen tepat, koho to baví?!

A protože je měsíc máj, ten lásky čas, pojďme se jen tak juknout na chvilku do staré Prahy. Že abychom se potěšili. A vezmu si na prochajdu s vnoučky taky ženu a foťák. Nafotím si zase kousek Prahy. Fotit Prahu je bezvadné. Praha je jako krásná žena. Fotogenická. To už byste se museli ale hodně snažit a být pěkné dřevo, abyste udělali blbé fotky. A tak už dost řečí a spíše se jen koukejte:

1) Vystoupíme z metra a jdeme ulicí u Obecního domu směrem k Staromáku. Napravo hotel Paříž a před námi vykukují Týnské věže. Mám nápad. Většinou chodíme po městě s očima upřenýma na zem. Pojďme se tentokrát také dívat nahoru, na pražské věže a věžičky. Vždyť nás už v mládí učili, že Praha je stověžatá. Zde 1

2) Čtete li výkřiky různých aktivistů, jak je to v Praze s cyklistikou špatné, tak to asi nebude taková hrůza, jak vás přesvědčí půjčovna kol hned za hotelem Paříž a naproti nóbl Grand hotelu Bohemia. Zde 2

3) Za chvíli budeme u kostela svatého Jakuba před jehož vchodem naproti přes ulici stojí krásně renovovaný dům. Jdeme se juknout , že se dovnitř do kostela podíváme alespoň skrz dveře a … máme kliku. Je otevřeno. Zde 3

4) Svatojakubský barokní kostel, samá socha, obraz, oblouček, oblina a zlato, je po mši chvíli přístupný. Jinak je jako většina kostelů kvůli zlodějům přes den uzavřen. Jeho barokní krása donutí nejen turisty koukat s otevřenou pusou. Vnouček Marek jen zašeptá, protože i rozjívenci v té nádheře ztichnou: "Babí, mě zebe hlava!!" Má recht, je tam zima jak za varhanami. P. S. V kostelích se prý nesmí fotit. Ale zkuste to uhlídat! Dnešní katolická církev je až směšně nepraktická. Kostely i v centru Prahy zavírá místo aby z nich měla profit .Kdyby dali do dveří kostela otáčecí turniket za, řekněme dvacku na osobu, vyberou majlant. A zaplatí hlídání, kamery a hlavně ukáží, že vůbec existují a že kostel je krásné místo stvořené třeba k rozjímaní. Například o kráse, věčnosti a taky o Bohu. No, ona dnešní evropská církev svatá je na tom s ochotou něco podnikat a myslet, co bude dál, asi dost špatně. Zde 4

5) A hurá do opraveného a vyprtěného Týnského dvora, dříve známého spíše pod názvem Ungelt a za bolševiků zabraného esenbáky. Ten starý strom asi pamatuje věci! Sice určitě není z 11. století, doby založení dvora pro vybírání cla, tedy "ungeltu", ale to nevadí. Kolem něj jsou hotely, hotýlky, restaurace, bary, umělecké galerie, a na pravé straně obrázku vykukuje podloubí a arkády renesančního Granovského paláce, který vypadá jako by se sem nějak omylem zatoulat ze slunné Itálie. Zde 5

6) Přívětivé hospůdky vystrčí své stolky na zahrádky, hned jak se dá venku v závětří dvora sedět. Mnohé pražské hospůdky a nejen v centru si kolem zahrádek udělaly průhledné zástěny, jako je to ve Francii. A třeba v březnu, když je chladno, se přitápí stojacími plynovými kamno-lampami Zde 6

7) Romantický východ směrem k Týnskému chrámu. Klenutá loubí, přívětivé hospůdky na minináměstíčku mezi kostelem a Ungeltem a v průchodu památky po imbecilních sprejeřích, co musí všechno počmárat. Nebudu se rozčilovat, nebudu s rozčilovat, nebudu se …. Zde 7

8) Co takhle se ubytovat v hotýlku v domě z 15. století? A koukat z okna na věže? Ale bacha, většinou tu mají tyhle hotýlky čtyři hvězdy!! Jako tenhle Hotel Černý slon. Za dvoulůžkáč dále 135 eur. Ovšem, jak se říká: "Je to sice dražší milostivá, ale je to NĚCO" Zde 8

9) Tohle prosím není demonstrace. To je turistický ruch na Staroměstském náměstí. Pozor! Dnes nepříliš silný, ještě není léto! Bude hůř! Zde 9

10) A tohle taky ne! Už chápete, proč mají novináři problém zjistit, kolik lidí se dostavilo na demonstraci na Staromák? Když turistů je často přesila? U nás se chodí na odborářské demonstrace jak za bolševika do průvodu. Odboráře přivezou autobusy, dají jim "kapesné" a sdělí, že se sejdou tam a tam. Většinou se, s výjimkou bafuňářů, sejdou zase až při odjezdu. Takže demonstrace netrpí přílišným množství účastníků. Ten lesík vzadu na obrázku je plac po Němci vypálené neorenesanční budově Staroměstské radnice v květnu 1945. Už padesát let pak město pořádá "soutěž" o architektonický návrh na zástavbu. Snad podle hesla, že vždycky může být ještě hůř! Podívejte se na návrhy, z nichž nebyl díky bohu realizován ani jeden. To jsou věci, co?!? No není tam lepší ten parčík?!? Zde 10

11) Za mého mládí se všichni kluci chtěli svézt v autě. Naši vnuci trvají na tom, že když někam v Praze pojedeme, tak tramvají. Nejlépe tou s designem Siemens, co vypadá trochu jako ponorka. Vydupali si také výlet historickou tramvají - okruh po Praze začínající nástupem u Stromovky - a pak se báli, když to jelo, jak to skřípe a celý se to klepe. Na delší vzdálenosti preferují jízdu vlakem. Jízda autem, byť s klimatizací, přehrávačem atd., je dle nich příšerný nůďo. Zato jízda v kočáře …… A tak už k nám přijíždí. Za zády má "dročkář" jak se správně pražsky říká, kostel sv. Mikuláše, kde funguje Církev československé husitská. A také věže a věžičky v Pařížské ulici. Když se dobře podíváte, najdete tam celkem 13 věží a věžiček. Zde 11

12) A už si to sypeme do Dlouhý. Kluci protestují, že to děsně drncá po pražských kočičích hlavách, koně klapou podkovama a přiměřeně smrdí a já vysvětluji ženě, že za tím vysunutým domem najde restauraci Steak House, kde mají bezvadný stejky. Moje žena je slušně vychovaná a neptá se před vnoučaty, kdy a s kým jsem tam byl. I vám doporučuji zajít si tam na pořádný biftek. Když je máte rádi. Mají tam i argentinské maso. Zde 12

13) Odjíždíme a stačíme se ještě ohlédnout na Staroměstské náměstí. Krása! Ve španělském architektonickém historickém atlasu, který si přivezl kamarád Pepe z Madridu - jméno knihy jsem zapomněl - je fotka Staroměstského náměstí s popiskem: "Typické středoevropské německé náměstí". Já jim dám německý náměstí…. no…. i když…jaksi.. víte co? Nebudem se hádat, jo?!? Ale řekněte. Není krásné? Ale kterého magora může pořád lákat dostavět ten Rathaus? Ty stromy jsou tam určitě lepší!! Zde 13

14) Podkovy proklapaly Haštalské náměstí, kolem samá secese - tedy někdy zvaná cizácky "Jugendstyl" - a na střeše samá věžička. Moc hezký. To se to pak lehce vykřikuje do světa "Praha stověžatá", když na to měli stavitelé peníze a co hlavní, stavební úřad to povolil. Na konci 19. století to bylo řevu staromilců za zbouranou starou židovskou čtvrtí, že Praha ztratí svůj původní ráz! Vždycky si na to vzpomenu, když slyším řev, že se nemají stavět v Praze výškové budovy, že se nemají stavět silnice, že se nemá…… Zvláště v bývalé židovské čtvrti platí to co, říkal ten starý rabín: "Nic nového pod sluncem." Zde 14

15) Nestačili jsme se podívat na opomíjený veliký a krásný kostel svatého Salvátora, jeden z mála kostelů, který byl původně protestantský, pak katolický a uvnitř je … přátelé, rokoková výzdoba! Ale teď na co to koukáme před sebou? To málokde najdete, abyste měli na jedné fotce kostel a synagogu. A ne tak nějaké. Kostel svatého Ducha je ze 14. století a stojí přímo naproti Španělsko synagoze, kde je dnes Židovské museum. Zde 15

16) Před nejmladší pražskou synagogou z roku 1868 byla nedávno vztyčená obdivuhodná, neuvěřitelná a fantastická socha Franze Kafky od J. Róny. Kdyby ta socha nestála v Praze, ale třeba v Paříži, měli by její fotku otištěnou ve šech učebnicích estetiky a sochařství. A protože v Praze je vždycky všechno jinak, ta nejmladší synagoga stojí na místě možná nejstarší pražské židovské modlitebny a pak synagogy zvané původně Stará škola (Altschul). Její vznik se datuje do přelomu 11. a 12. století, nejstarší informace o ní existuje z roku 1142. Ta původní být původně synagogou, kterou postavili a využívali Židé z byzantského kulturního prostředí. Zde 16

17) Pařížská ulice je dnes obsazena obchody, kde se ve výkladech nepoužívají cenovky. To asi aby prostý lid, po shlédnutí cen, nepadal do mdlob. Jak jsem kdysi zaslechl rozhovor dvou pánů před Domem módy: Oba koukali do výlohy na hadříky a prádélko a botičky a pak jeden z nich vykřikl na svojí ženu: "Copak kradu?!?" Druhý pán polohlasně dodal: "No, já sice kradu, ale tolik eště né!" Vy se na fotografii díváte se na secesní domy a na obchod firmy Luis Vuitton. Zde 17

18) A pak jedeme Širokou, míjíme košer restaurant King Solomon - česky Král Šalamoun - a pokračujeme dál. Čeká nás, než zahneme doprava, další slavná synagoga, Pinkasova s památníkem Holocaustu. Zde 18

19) U východního vchodu do Klementina, toho sídla jesuitů a neuvěřitelných sbírek v Universitní knihovně, dnes Národní, se začnou koníčci vracet. Doporučuji: kdybyste se dostali někdy do starých knihovních sbírek, což se mi jednou povedlo, objevíte svět, kde zůstal stát čas v době baroka. Vyřezávané regály a police, točité masivní zábradlí a obrazy a knihy, knihy, knihy. Staré knihy. Krásně to tam vypadá a ještě krásněji voní. Zde 19

20) Budova Magistrátu hlavního města Prahy na Mariánském náměstí z doby pozdní secese stojí na místě původně románského dvorce, zvaného Jarošův dvůr, pak stavby zvané Zámek a nakonec zde stojí tato mohutná budova Nové radnice. Na severním rohu je socha Železného rytíře. A vevnitř pracuje mnoho a mnoho klonů sira Humphreye. Zde 20

21) Ještě zajímavější než barák je socha nejslavnějšího pražského rabína, celým jménem Jehuda ben Becalel Löw, prý tvůrce Golema . Stojí na jižní části portálu budovy. Jak je možné, že tam ta socha zůstala od roku 1909 přes nacisty a komunisty až do dneška, to je mi záhadou. Zde 21

No a dneska skončíme. Pokud by se vám ta procházka líbila (bude hodně záležet na redaktorovi Jiřím Wagnerovi, jak zvládne ty obrázky) mohli bychom zase brzo pokračovat. A tady máte ty obrázky ještě všechny pohromadě na jedné stránce.