Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Měřítkem člověka je svědomí. Kdo ho postrádá, může sice poznat rozumem, co je dobré a co zlé, ale nemůže prožívat radost, štěstí, bolest nebo stud.

My lidi si sami ve svém svědomí okecáme ledacos. Dojde-li na lámání chleba, jen statisticky zanedbatelná menšina lidí si dokáže osobní integritu uhájit.

Rovněž vzdělání můžeme mít nevím jaké a i tak Satan mnohé z nás přinutí klanět se mu a dávat mu své plody a hodnoty výměnou za jinak bezcenné papírky ( a čísla). A tyto nás přimějí dělat i to co nechceme...u mnohých záleží jen na jejich množství. U dalších pak jsou středobodem jejich snažení věci jako vědní poznání, osobní a politická prestiž, vlastní potomstvo aj. stvoření jimž se tak oddávají namísto Stvořiteli. S červem se proti Titánovi postavit nedá.

Hm, to druhé, do čeho ostatním nic není, je sexuální orientace. Vlastní víra a sexuální orientace by ZÁSADNĚ měla být pouze soukromou iniciativou. Tím nemyslím, že by se věřící a homosexuálové nějak neměli shromažďovat do skupin, ale rozhodně by měla být určitým způsobem regulována VEŘEJNÁ propagace a podpora takových skupin. Protože kdo tyhle své, podle něho "pozitivní vlastnosti" dává nahlas veřejně najevo, je přinejmenším náboženský fundamentalista, a v nejhorším fundamentální exhibicionista, a nerozebírejme raději, co všechno je mezi tím...

Tak třeba k tomu, co je mezi tím. Třeba milosrdenství a soucit.Slitování se nad tím, kdo je v nouzi a neštěstí a soucit vyjádřený třeba tím, že si odřeknu něco, co bych rád vlastnil, ale odřeknu si to, abych pomohl tomu, kdo se ocitl v nouzi.

A jestli do toho mají co mluvit církve? Nejspíš ano, protože když se rozhlédneme kolem sebe, můžeme vidět, jak se zapojují do poskytování pomoci těm, kteří pomoc potřebují. Jako příklad uvedu třeba Charitu, která pořádá nejen Tříkrálovou sbírku, ale i další pro pomoc potřebným. V našem desetitisícovém městě byl zřízen stacionář Zdislava (ta svatá se narodila v nedalekém Křižanově), či domov pro seniory Poměnka. Nevznikly naráz, ale s odstupem několika let a na jejich zbudování proběhlo několik sbírek v katolické i evangelické farnosti. A protože sbírky (kromě té Tříkrálové) se nepořádají na ulicích, výtěžek sbírky z drtivé většiny pochází od věřících. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že se nepořádají sbírky na pomoc postiženým požárem, povodní, tornádem a jinými katastrofami. Ale i těch se účastní lidé věřící, často staršího věku a tedy ne příliš bohatí. A i když přispějí částkou takřka nepatrnou (pár stokorun), pomůže potřebnou částku získat.

Jistě, existují i jiné možnosti pomáhat. Ale může člověk důvěřovat nějaké málo známé a neprověřené neziskovce, že se jeho pomoc dostane tam, kde je jí zapotřebí? Nebo i tyhle lidi považujete za fundamentalisty a exhibionisty? Omlouvám se, jestli jsem se Vás nějak dotkl, ale tohle je myšleno jako důvod k zamyšlení.

Autorom trochu zľahka, mierne expresívne a s určitým nadhľadom podané, ale má to svoju hĺbku a jadro.

"Jsou tací, kteří nenávidí křesťanství a nazývají svou nenávist všeobjímající láskou ke všem náboženstvím." (G.K.Chesterton)

Hm, já tak nějak obecně nenávidím všechny ideologie sloužící k ovládání tupých mas, potřebujících světlo na konci tunelu z nedostatku vlastních ducha, ať už se jmenují jakkoliv...