Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VÍKENDOVÉ RÁNO: Můj milý Ježíšku
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Xaver X.X. 17.12.2006 15:17U nás naděluje Ježíšek doposud i když, pravda, občas mu vypomáhám. Ale jen vypomáhám, hlavní tíži a odpovědnost nese on. A díky za milý článek ! |
|
|
Malý Aston 17.12.2006 11:13Vánoce a vánoce! Včera jsem byl se svou dcerou nakupovat dárky.Ona studuje na vysoké škole a dárky jsou zaměřeny zejména na oblečení a na ty potřebné věci,které potřebuje.Na Ježíška doufám již nevěří.A tak jsme prožili pěkný den i když doprovod mladé dámy byl pro mne zničující jak po stránce finanční,duševní i tělesné.Velikosti anglické a jiné,donáška a odnáška z kabinky,hodnocení toho co nemohu posoudit ,posezení v restauraci bez naší maminky nás zaneslo do doby,kdy nic nebylo. Fronta na pomeranče,dětské hračky z PVC prostě nic nebylo.Co však zbylo jsou pěkné vzpomínky na každé vánoce.Není to o množství dárků,jde o sounáležitost rodiny a pěkné vánoční pohody.Dcera si nevzpomíná na žádné svátky,které by nebyly pěkné. Na dobu vlády komančů,na dobu kdy nám vše patřilo a v obchodech nic nebylo si nevzpomíná a já mám dojem,že ne jen mladí ale hlavně ti starší rychle zapomněli.A tak se těším,pokud se toho ve zdraví dožiji až budou vnoučátka.Tolik krásných hraček,které je možné koupit si nemohu dovolit sám sobě koupit.Ale s vnoučaty si je pořídím a budu si hrát a hrát a vzpomínat na dobu po válce,kdy můj otec vyřezával ze dřeva hračky pro mne a mé sourozence,maminka vařila čokoládu,stromeček byl plný ořechů a toho co nám zahrádka dala.Budu vzpomínat jak jsem se snažil i já pro své děti něco vyrobit a ve frontách vystát a doufám,že se doba vlády komančů v jiné střihu a pod jiným názvem již nikdy nevrátí.Jsem rád,že jsem se dožil doby,kdy každý když má zájem a chuť pracovat,může si koupit vše co potřebuje nebo po čem touží jeho děti. A není to o výši finančních zdrojů ale o svobodě svobodného rozhodnutí. |
|
|
Olinka 17.12.2006 6:39Zrovna včera večer.. ..jsme si pouštěli Polární expres s Tomem Hanksem..kdo dosud nezná, doporučuji - po pečení cukroví nám báječně navodil (před)vánoční atmosféru Hezké a pohodové Vánoce! |
|
|
Jaka 16.12.2006 17:30To je zvláštní, jak člověk zapomíná, díky Ance jsem si vzpomněla, že taky jsem kdysi nezřízeně toužila po plyšáčku, jaký měla moje nejlepší kamarádka. Snila jsem a mluvila o něm denodenně, takže když jsem pod stromečkem uviděla obrovský balík se svým jménem, málem jsem štěstím omdlívala. Bohužel, nebyl to, zklamání bylo převeliké. Bylo to několik fortelných osušek "do výbavy", neb jsem právě dovršila 14 let, fix! Od té doby jsem se na Vánoce i jiné svátky a narozky přestala těšit, všechny dárka pak už vždycky byly z tohoto sortimentu, fuj, ukončili mi tak sprostě dětství. Nejkrásnější dárek jsem dostala v asi deseti létech, bylo to překrásné štěňátko. Připojuji se k přání krásných Vánoc všem. |
|
|
Anka 16.12.2006 18:19Re: To je zvláštní, jak člověk zapomíná, Jako, ale já nechtěla vyvolat nemilé vzpomínky, to je mi líto. |
|
|
Vave 16.12.2006 16:15Milá Anko, mám neodbytný pocit, že jste se vloupala do mé paměti. Bylo to přesně tak, jen ty dárky nebyly v kufru, ale ve velké krabici, nahoře nad špajzem. |
|
|
Anka 16.12.2006 17:59Re: Milá Anko, No, a jaký byl pak Štědrý večer? |
|
|
Vave 16.12.2006 18:53Re: Re: Milá Anko, Hrozně smutný. Víte, já jsem tam měla dárek, který jsem moc chtěla. Takovou malou panenku na malé nemocniční postýlce, a nějaké ty ošetřovací večičky k tomu. Toužila jsem po ní dlouho, převelice, a dobu čekání na Štědrý den jsem si krátila tím, že jsem si na ni šila maličkaté oblečky. Ale pak, víte, nějak zůstala nemocná v té postýlce, někoílik dnů mi trvalo, než jsem ji začala hýčkat. Tehdy mě navedla kamarádka, to ona ty věci vlastně našla. Víte, že i to přátelství se tehdy pokazilo? |
|
|
Anka 16.12.2006 19:21Re: Re: Re: Milá Anko, Ano, jsou vzpomínky, které v člověku zůstanou téměř ve stejné intenzitě a nic na tom nezmění čas, který uplynul. |
|
|
J.G. Pašek 16.12.2006 16:05Měli jsme doma dvě kůlny. V jedné bylo uhlí a v druhé naštípané dříví . . . Ta na dřevo před vánoci dostávala visací zámek. Bratr zmizel a já klečel u dveří kuchyně a koukal klíčovou dirkou do chodby. Já ten Šědrý večer zahlédnul bráchu, jak opatrně nese nové lyže do ložnice ke stromku. Zakrátko Jéžíšek v chodbě zacinkal zvonečkem . . . . byl jsem mrňous a dodnes si pamatuji jak mě bylo trapně a styděl se, předstírat překvapení a radost vidět podruhé ty nové lyže . . . . . . . |
|
|
Jakub S. 16.12.2006 14:53Krásné, nostalgicky půvabné s tím kožíškem... mám obdobné vzpomínky... tohle musím doporučit i zvířetníkům, těm se to bude líbit - oni teď potřebujou potěšit. |
|
|
terra 20.12.2006 16:16Líbilo, Jakube, i když jsem se sem propracoval až teď. Je krásné vědět - ale lepší je snít... |
|
|
Daniela a její pejsek 16.12.2006 6:57Prvníííí! |
