17.9.2019 | Svátek má Naděžda


VÍKENDOVÉ RÁNO: Jak jsme nestanovali

7.10.2006

Rodinu udržovati sluší se v každé době, pronesl oficiál Tříška ve filmu Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Rodina má prožít dovolenou v přírodě, pronesla moje maminka. Na rozdíl od pana oficiála jen jedinkrát a jistě této své věty posléze hluboce litovala. Jsem si jistá, že si představovala dva týdny klidu, kdy nás bude obletovat hotelový či lépe v časech mého dětství rekreačně střediskový personál.

Jak velmi se maminčina představa o báječné dovolené rozcházela s představou tatínkovou, se ukázalo ve chvíli, kdy tatínek dovláčel do předsíně obrovský, plátěný ranec. Ano, pro mého tatínka bylo dokonalou dovolenou stanování u rybníka. Už si přesně nepamatuji, kdo si začal, na každý pád tatínek vyhrál a jelo se k rybníku s tím šíleným plátěným rancem a několika dalšími ranci různých velikostí a váhy. Pravda ale je, že maminka na svého muže celou cestu hleděla spíš jako berní exekutor, než jako milující choť.

Před soumrakem jsme se dovláčeli na louku vzdálenou od vlakové zastávky nejméně deset kilometrů, podle toho jak strašně mě bolely nohy a soudě i podle síly maminčina hlasu. Ze stavby plátěného obydlí si toho mnoho nepamatuji. Jen mám dodnes pocit, že nebylo všechno akorát, chybělo několik naprosto zásadních štanglí, pár kolíků a docela skličující bylo zjištění, že ve stanové plachtě je skoba jako hrom. Ke vztyčování stanu došlo, rozhodně ne pro veliký úspěch, několikrát. Nezaujatý divák musel nutně nabýt dojmu, že na louce u rybníka se nějaká kočovná společnost pokouší postavit cirkusové šapitó. Pro všechny technické zádrhele jsme si neužili prvního opékání buřtíků, protože jsme docela utrmácení padli na nafukovačky.

Že není všechno úplně akorát, se ukázalo hned poté, co jsme se zavrtali do spacáků. Cosi se pohybovalo kolem stanu a strašně funělo. Tatínek nás utěšoval, že se nic neděje, že to jen kolem stanu brouzdá ježek. Maminka mimo všechno ujišťování trvala na tom, že hlava rodiny se vysouká z toho zatraceného spacáku a půjde neprodleně zjistit, co to na nás funí, že na ježka je to příliš fortelné. Padlo ještě mnoho slov na téma jejího sebezapření, obětavosti a i další úhelné pravdy, tedy tatínek se vymotal z toho zatraceného spacáku, jukl ze stanu a…

A on to opravdu nebyl ježek, byla to kráva, která se za tatínkem drala do stanu s radostným výrazem, že si bude moct s někým pokecat. A že není sama, že holky tuhle vedle taky přišly na kus řeči. Ano, můj bdělý tatínek rozbil náš stan na rozsáhlé pastvině plné mladých jalovic. Ovšem nezdařilo se mu přesvědčit maminku, že jsou to hodné kravičky. Ta trvala na tom, že se jde okamžitě pryč, že poslední, po čem baží, je půlnoční rozprava s hovězím.

Bourání stanu bylo daleko záživnější, než jeho stavba. Tatínek odháněl jednou ze stanových štanglí zvědavé jalovice, my s maminkou jsme po hmatu shledávaly svršky a části stanu. Když jsme byly v nejlepším, kdy všechno bylo v pohybu, nic na svém místě, spustil se šílený liják a ukrutná bouřka. Že ze mne v útlém věku nebyl polosirotek, je jen zásluhou maminčiny naprosté ucabrtanosti. Už neuzdvihla ani tu sekerku.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.