VIDEOPROCHÁZKA: Zoo Praha do nové sezóny

Pražská Zoo zahajuje svou 78. sezónu. Při té příležitosti seznámil včera ředitel zahrady Petr Fejk novináře se čtyřmi novinkami a dalšími projekty a akcemi, které jsou dokončeny nebo plánovány pro tento rok.
Tisková konference se konala na terase nově otevřené kavárničky Černohouska na vrcholku zahrady. Jde o zrekonstruovaný památkově chráněný objekt ze 17. století - viničný domek, který byl ve své době výraznou dominantou tyčící se nad trojskými vinicemi. Nyní je tedy proměněn v kavárnu a cukrárnu a z jeho terasy je krásný výhled na Prahu.
Protože je doktor Fejk výborným řečníkem, nechme o kavárničce raději promluvit jeho:

Další novinkou je zanedlouho otevřených osm voliér se zimními ubikacemi pro nektarožravé papoušky z celého světa na vyhlídkové cestě pod kavárnou Černohouska mezi expozicí ledních medvědů a horní stanicí lanovky. U kavárny je navíc jedna unikátní voliéra, s možností vstupu návštěvníků přímo mezi papoušky. A více nám opět řekne pan ředitel Fejk:

Třetí novinkou je veliká expozice lachtanů, označená ředitelstvím zoo za expozici roku. V expozici s velkým bazénem imitující scenérii autentického mořského břehu budou umístěni lachtani jihoafričtí. Poslechněmě si, co nám o tomto koutu své zahrady poví pan ředitel:

Poslední novinkou, jež byla novinářům představena je 18,5 metru vysoká rozhledna Obora. Ta se nachází na nejvyšším místě areálu vedle stejnojmenného občerstvení a po svém dokončení bude poskytovat znamenitý výhled na vlastní zoo, na koryto Vltavy i na šestý, sedmý a osmý pražský obvod. Nyní opět dejme slovo řediteli Fejkovi:

Po tiskové konferenci jsme se vydali nejprve k nedaleké rozhledně Obora, leč na její vrchol se budeme moci podívat až po dokončení:

Na zpáteční cestě jsme minuli kavárnu Černohouska a pod ní sestupovali vyhlídkovou cestou podél voliér pro papoušky

 

až jsme došli do "parteru", kde se dokončuje ona expozice lachtanů:

Když už jsem byl v té zoologické, nedalo mi, abych se ještě neprošel a nepodíval se i na jiná zvířata. Navštívil jsem tedy pavilon Indonéská džungle a chvíli se díval na makaky vepří,

stejně jako na znuděného orangutana:

Ještě jsem vyšel výš, abych si prohlédl dva lední medvědy,

a nedaleko nich jsem sledoval dvě vydry mořské.

Moje procházka se chýlila ke konci, cestou k východu jsem ale minul tučňáky, kteří se zrovna na jednu procházku vydali: