Od let sedmdesátých, kdy se díky Ridley Scottovi etabloval, vrací se ALIEN opakovaně a vracet se nepřestane. Některá pokračování ale byla horší. O jiných se dá diskutovat. Kritikou je - kupříkladu - dnes takřka všeobecně přijímán třetí díl režiséra Davida Finchera (z vězeňského prostředí), ale já osobně se k němu nevracím; a když se k filmu nevracíte, co s ním?

Oproti tomu velikán a megaloman James Cameron stvořil částí druhou naprostou klasiku! Jiná věc je, že vlastně změnil žánr. Původní Vetřelec je sci-fi horor a on natočil sci-fi thriller s prvky hororu. Ale funguje to. Víc než dobře. Funguje však i nejnovější část ságy Romulus, kde se zvláště ve finále výslovně a vyloženě parafrázuje finále části zcela první od Scotta. Nejen to. Parafrázuje se tu kdekterá hláška z jedničky a dvojky. A nejen hlášky. Vadí-li to? Ne. Je to pravý přístup při rozvíjení franšízy. A nejlepší. A tvůrci, mimochodem řečeno, pomohli vlastní invenci dokonce i převzetím několika prvků z jisté vetřelčí počítačové hry.

V nové verzi jsme ale na vyšším levelu hrůz a před koncem dojde i k jednomu zvratu-šoku, který poněkud rozhodil i mě, diváka už otupělého. Jinak… Je skutečně obdivuhodné, nakolik nový Vetřelec dokázal „zapracovat“ do těsta všechny podstatné dosavadní prvky ságy, které tvůrci často citlivě inovovali. Pokud byste nikdy nic s „vetřelci“ ještě nezhlédli, tento nový film by vám dobře stačil k životu, to je jisté, a všechny principy a zákonitosti světa nejnebezpečnější entity kosmu byste pochopili dokonale.

Na mě osobně trochu zvláštně působilo opravdu výrazné omlazení lidské posádky. Je to jako by autoři říkali: „Vy staří si zůstaňte ve svém… a tady se spolu s námi dívejte, jak okolo v multikině usedne mládež a uvidí mládež.“ Nechť si to ale říkají a nic proti tomu nemám.

Vetřelec byl od začátku spojen i se švýcarským výtvarníkem Gigerem. Ten se, nutno říct, opět vrací, ačkoli se toho bohužel nedožil. Ne vždy mu při předchozích dílech uznali jeho autorský podíl, ale tady je gigerovská ruka opět cítit. Mrazí z ní velmi. Vzpomínám na jeho výstavu na Hluboké.

Takřka dvouhodinový film režíroval Jihoameričan Fede Alvarez, který se roku 2013 etabloval novou verzí Lesního ducha. V ní se věru nekrotil, tady však ano. Ostatně se musel držet i těch prvků scénáře, které stanovuje Rodo Sayagues, jeho stálý spolupracovník (Smrt ve tmě 1 a 2),

Svorně věděli, že nesmí drastický koncert příliš přepálit a stvořit tak jen frašku, které by se noví diváci smáli. A to se povedlo. Film drancující jedničku a dvojku má dokonce momenty, při kterých se po vašem těle valí i onen fincherovský splín z dílu tři.

Ne, tohle nebudou a nejsou žádné hrátky ve stylu Freddie versus Jason. Tohle je vážné, a kdo to vážně brát přesto neumí, HOLT ať nechodí do kina a skočí pod trolejbus! Nebo ať sedí doma. Aniž bych příliš rád prozrazoval přesmoc, ve filmu se lidé (a ženský prvek opět je mocně zastoupen) musí poprat také s odporným hybridem vetřelce a člověka. Ten, pozor, nebyl tvořen digitálně, ale hrál jej skutečný muž, avšak až nepřirozeně vysoký. Jde o basketbalistu jménem Robert Bobroczky.

Co se týče dalších rolí, překvapilo mě, že tu vlastně nehraje Ian Holm; ačkoli se v notné části filmu vyskytuje na obrazovce. Domníval jsem se, že byly využity nějaké starší záběry s ním (v době natáčení už tento britský herec asi čtyři roky nežil), ale ve skutečnosti byly jeho tváře a jejich mimika generovány umělou inteligencí.

Děj se odehrává roku 2142, tedy 37 let před příběhem Vetřelců a dvacet let pro hrůzách Vetřelce číslo jedna, které jsou krátce zmíněny jedním z robotů.

Vetřelec: Romulus. 118 minut. USA 2024. Scénář a režie Fede Alvarez. Spoluautor scénáře Rodo Sayagues. Hudba Benjamin Wallfisch. Hrají Caillee Spaeny, David Jonsson, Archie Renaux a další.