L. Písařík 4.4.2021 8:44

KDYŽ JSEM SE V r. 1943 NARODIL

Bylo to 10 let po tom, co byl do mé vesnice zaveden elektrický proud.

Do té doby se svítilo petrolejkou a pohon strojů obstarávaly parní a spalovací motory nebo dobytek.

Radio – vysílalo od r. 1923, V NEDĚLI A VE SVÁTEK SE NEVYSÍLALO,Vysílání VKV neexistovalo. Vysílání stereo a HIFI nebylo. Byly už gramofony s bakelitovými rozbitnými deskami, které měly po každé straně jednu hudební nahrávku.

CD, DVD, flash-ky a paměťové karty neexistovaly. Videofony, videokamery, přehrávače CD a DVD – neexistovaly. Televize - neexistovala. Družice – neexistovaly a tak nebylo ani vysílání z družic. Lidé chodili jen po Zemi. Telefon – byl jen na poštách a ve vsích byly veřejné telefonní stanice – v obchodech nebo u živnostníků. Mobil – neexistoval. Počítače, notebooky a tablety – neexistovaly. Digitální fotoaparáty – neexistovaly. Elektrické strojky pro domácnost se zvolna objevily až po roce 1960. Spotřební předměty z plastů, až na výjimky, nebyly, rozšířily se až po roce 1970. Atomové elektrárny – neexistovaly, byly jen tepelné a vodní. Doprava – vlaky jezdily jen na páru – uhlí, později taky naftové lokomotivy. elektrotrakce začala tak v r. 1965, ale autobusová doprava jen někde. Místní doprava jen ve velkých městech. Auta byla, ale jen několik. V mé vesnici, kde žilo asi 250 lidí, bylo jediné a to měl můj otec, kromě toho tam byly asi 2 motocykly. Traktor taky jen jeden opět můj otec. Ve městech bylo aut a motorek víc. Nákladní auta už byla, ale mnoho věcí se dopravovalo povozy. Nakládalo a skládalo se výhradně ručně, manipulace ve skladech a obchodech taky ručně. Stroje na manipulaci s materiálem, stavební stroje a těžká technika se rozšířily až v osmdesátých letech minulého století. Domy měly převážně suchý záchod, koupelnu většinou neměly, vodovod a kanalizace nebyly. Splachovací WC, koupelny, vodovod a kanalizaci měly domy ve městech, ale jen některé. Elektrické sporáky, plynové sporáky, plynové kotl

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Opatrný 2.4.2021 15:08

Ano, moc pěkně se to čte. Jen babička určitě nesvazovala slaměným povříslem snopy do panáků, na to by mohla mít leda provázek. Délka povřísla stačila pouze na svazování posekaného obilí do snopů. Ty se pak sesadily opřené jeden o druhý ,většinou po osmi a nahoru se dal mírně rozkošatěný a v půli ohnutý devátý, jako čepice proti dešti. Na mandely se snopů používalo až patnáct, ale ty se stavěly z kratších materiálů a jinak.

Samo povříslo byl technologický zázrak - jak lehce stvořit "vazadlo" téměř dvojnásobné délky proti výšce stébla. Včetně onoho grifu jímž se materiál držel pod loktem - i chytrého finálního "podvleku", že aby to dobře drželo - ale taky snadno povolilo při vkládání do mlátičky..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hajský 2.4.2021 11:48

Pěkné vyprávění Také jsem měl to štěstí, že jsem jako malý kluk mohl poslouchat vyprávění mého dědy a babičky. Narodil jsem se v Praze, o ba byli celoživotní Pražáci, bydleli blízko a viděl jsem se s nimi denně.

Děda vyprávěl, jak na vlastní oči jako čtrnáctiletý viděl, jak nešťastný balon Kysibelka, startující z Jubilejní výstavy v roce 1891 dopadl na střechu továrny Reissenzahnovy. Nebo jak jako šestiletý, neznaje slova německy musel nastoupit do německé školy, neboť pánové ze Schulvereinu jeho chudým rodičům nabídli, že dostane každé Vánoce nějaký užitečný dárek. Do smrti mluvil stejně dovře česky jako německy.

Babička zase vyprávěla jak zažila povodeň v roce 1890, při které se zbořil Karlův most. Bylo ji deset let a bydlela v Mostecké ulici. Znala také zrádce Omladiny Mrvu, bydlel o dva domy vedle. Zpívala o něm tehdejší odrhovačku: "Mrva strojil stromeček / propíchli mu hrbeček / to vše jen z lásky a pro Mrvu / že ho Dragoun pích do hrbu". Pamatuji si od ní také říkanku o povodni: "Utopil se pionér, za ním plaval šifonér / za ním zase lodička v tej seděla babička / babka křičí o pomoc, že se zbořil Karlův most".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jelínek 2.4.2021 11:05

Pěkné. Jenom technická - olůvkem by to toho vaše babička na břidlicovou tabulku moc nenapsala. A když ano, pak by se to velmi těžce četlo. Možná použila slovo blajštift, hovorový název pro jakékoliv pisátko, který v němčině neznamená nic jiného než "olověný čudlík". Zkomolením zkomoleného pak povstal i takový krásný novotvar jako "plavajz". Tím zase psala moje babička v Banátu. Až do své smrti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek