Film Na shledanou tam nahoře, někdejší ČSLA a aféra Weinsteingate

Nejeden bývalý příslušník Československé lidové armády (ČSLA) si snad vzpomene na epizodu z počátku dvou let v zeleném. Po ukončení tzv. „přijímače“ náhle „nadřízení a vyšší“ (počínaje dosud pořvávajícími svobodníky) zlidštěli. To když se nováčků jednotlivě dotazovali, kdo že jim přijede na přísahu. Po odpovědi přišla klíčová otázka: „A sestra?“

Jelikož sestru nemám, „dialogy“ na dané téma (probíhající jako přes kopírák) v mém případě vzápětí skončily. U některých, jak jsem se následně dozvěděl, pokračovaly. A sice směrem rádoby „weinsteinovským“ (ve smyslu „něco za něco“)…

Podmanivý francouzský film Na shledanou tam nahoře (Au revoir là-haut, 2017) režiséra Alberta Dupontela, natočený podle stejnojmenné předlohy ověnčené prestižní knižní cenou, nejspíš někdejším „ptákům“ („bažantům“) onen weinsteinovský momentík v ČSLA, byť jakkoli dávný (rukoval jsem na jaře 1981), připomene… Veliteli dvou hlavních hrdinů (demobilizovaných vojáků) se závěrem 1. světové války podaří využít jejich momentální tísně tak dokonale, že se posléze dokonce ožení se sestrou jednoho z nich, čímž si společensky výrazně polepší (přižení se do společenské smetánky). Zde je frapantní rozdíl oproti borcům z někdejší ČSLA: ti v dané souvislosti usilovali vesměs, podobně jako momentálně nejnenáviděnější filmový producent planety, o jednorázové či krátkodobé povyražení. (Sami už ostatně – odstupňovaně podle služebního postavení – patřili ne-li k normalizační smetánce, pak alespoň do odvětví, jež mělo v různých ohledech přednost před sektorem civilním. A jak prohlásil A. P. Čechov, společenský úspěch je mocným afrodisiakem. H. Weinstein by jistě mohl vyprávět…)

Weinsteinovský motiv vezme ovšem ve filmu Na shledanou tam nahoře (jako v knižní předloze) nečekaný obrat (prozrazujeme pouze dílčí prvek zápletky, nikoli vyústění příběhu): Poté, co důstojníkova manželka otěhotní, drsně a takříkajíc „na férovku“ panu choti oznámí, že splnil svůj úkol a že ona jej už k ničemu nepotřebuje. Zpětně se tedy ukáže, že hlavním či úspěšnějším manipulátorem byla v celém vztahu vlastně ona! Nelze necitovat dánského režiséra Larse von Triera: „To my jsme oběti!“ Na druhou stranu je třeba říci, že při úvodem popsané weinsteinovské epizodě v ČSLA bylo určitě lépe rekrutům bez sestry – před těmi se perspektiva zneuctění blízkého člověka otevřela jednoznačně jen hypoteticky … Totéž platí mutatis mutandis o rozdílné míře trápení obou válečných veteránů z Dupontelova filmu.

O zásadní obraty, jak vidno, není ve filmu nouze. Poslední přijde (aniž bychom konkretizovali) v úplném závěru …

A jakpak se asi vyvrbí aféra Weinsteingate? Podařilo se někomu cíleně otěhotnět? Použil někdo manipulaci k tomu, aby si společensky polepšil? Nechme se překvapit a mezitím zhlédněme Dupontelův pozoruhodný film!