Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo. (L 2,15)

Tato věta zaznamenaná evangelistou Lukášem poprvé zazněla z úst betlémských pastýřů. Ti jí reagují na andělské sdělení, že se všemu lidu - tedy i jim - narodil Spasitel. Na rozdíl od mágů z východu, kteří událost narození mimořádné osoby vyčetli z hvězd, se pastýři od anděla dozvídají, i kde se tak stalo. V městě Davidově. Mágové to musí zdlouhavě zjišťovat. Pastýřům stačí vědět, že městem Davidovým je nedaleký Betlém. A ještě další pomoc jim anděl nabízí. Znamení. Je jím děťátko v plenkách položené do jeslí, které v Betlémě naleznou. Možná nás překvapí, že to znamení postrádá jakoukoli zázračnost. Ale znamení nemusí mít zázračnou povahu. Znamením je jakýkoli smluvený projev. Nevěstka Raab přečkala dobývání Jericha díky znamení v podobě karmínové šňůry pověšené v okně. Přesně na takovém se dohodla s izraelskými zvědy, které u sebe předtím ukryla.

Na čem se spolu pastýři domluvili, to také udělali. Spěchali do Betléma. Chtěli slíbené znamení co nejdříve vidět. A uviděli ho. Evangelista píše, že nalezli Marii a Josefa a to děťátko položené do jeslí. Andělská zpráva o narození Spasitele byla potvrzena. Malíři s oblibou vyjadřují Ježíšovu mesiášskou výjimečnost svatozáří namalovanou kolem jeho hlavy. Betlémští pastýři si byli jeho mesiášstvím jisti i bez této pomůcky. Co viděli, odpovídalo přece andělovu sdělení. Pokud snad na počátku o jeho slovech pochybovali, poté, co se jim dostalo slíbeného znamení, se jejich křehká víra změnila v jistotu. Ta je naplnila do té míry, že Ježíšovo mesiášství dosvědčovali i Marii a Josefovi a všem, kteří do betlémské stáje přišli. Mnohá velkolepá slova jsou zcela prázdná. Ta andělova o narozeném Spasiteli, potvrzená znamením jeho lidského bytí, dodnes neztratila nic ze své váhy.

Je to patrné i z toho, jak nás Vánoce stále nenechávají klidné. Pravda, na vánoční bohoslužby, při nichž se člověku dostává toho nejzřetelnějšího znamení Božího spásného vstupu do našeho světa, zamíří menšina lidí. Ale i ti, kterým je účast na nich z nejrůznějších důvodů proti mysli, jdou do kostela třeba na koncert nebo doma poslouchají koledy. K Betlému vlastně vykročí i ti, kteří před svátky uklízejí svůj byt, strojí stromeček a dávají dárky svým milým. Vykročí k němu, ale až k narozenému Ježíši nedojdou. A to je vnitřně rozděluje. Tuší, někteří si i jasně uvědomují, jak osvobozující je zvěst o narození Spasitele. Jejich skepse jim však brání uchopit znamení, které tuto zvěst dosvědčuje. O Vánocích se všemu lidu narodil Spasitel. Kdo najde odvahu vydat se za děťátkem v plenkách položeném do jeslí a dojde až k němu, ten získá jistotu, že se Spasitel narodil i jemu. Autor je evangelický farář