Čtoucímu pozdrav! Tak už je to konečně za námi. Myslím tím Velikonoce. Už jsem stará paní, hodně stará paní, tak jsem ztratila schopnost být čímkoli nadšená. Škoda. Bylo to hezké, všechny ty folklorní zvyky, ale ticho, klid a zpomalení jsou stejně příjemné. Nicméně koledníčky mám pořád stejně ráda a užívám si je naplno.

Už mne také omrzelo poslouchat etnografická vysvětlení lidových zvyků, jak to bylo už za pohanů, co jsme přebrali od židů, co kdo a jak přeměnil pro své potřeby. Naposledy za vlády komunistů překabátěné církevní svátky na oslavy jara. Místo kříže se Spasitelem nastupují zajíčci, příšerky stejně kýčovité jako jsou v současnosti valentinská srdíčka.

I církev svatá jde s dobou. Když si chlapci přinesli své pomlázky do jednoho brněnského kostela k požehnání, přemýšlel pan farář marně o tom, jakou modlitbu na svěcení „mrskaček“ by vymyslel. Nic ho stále nenapadalo, a tak pohotově použil pouze formuli k žehnání pracovních nástrojů. Nakonec proč ne?

Ale nemylme se přátelé, Velikonoce nám totiž ještě neskončily, alespoň ty církevní zatím ne. První Neděle velikonoční je už sice zdárně za námi, ale ono jich je celkem šest. Ráda bych se ještě vrátila k církevním zvykům. S pomlázkou prý původně chodili jen dospělí muži, a to dokonce již od půlnoci. Údajně prý proto, že čím dříve hospodyni vymrskají, tím bohatší bude letošní úroda. Nemyslím si to. Domnívám se, že chlapi popíjeli v hospodě až do půlnoci a pak, silně zpumprdlíkovaní, začali řádit a pěkně si to užívat.

A pokud jde o to polévání vodou? Bylo to údajně proto, aby se smyly hříchy. Zde mám také prozaičtější vysvětlení. Mužští logicky po noční mrskačce následně vyspávali až do rána nebo lépe řečeno rádi by vyspávali po probdělé noci až do oběda. No, a to se hospodyni samozřejmě líbit nemohlo, neudržela se, popadla kbelík se studenou vodou a „koukej vstávat chlape mizerná, dobytek řve hlady a milostpán si tu pěkně chrní! Hybaj z pelechu!“