ÚVAHA: Návštěva
Nejdřív uhrabu louky kolem domu a pak si venku budu luštit křížovky. Sluníčko mi bude nakukovat přes rameno do časopisu. A já se zeptám: "Sluníčko moje zlaté, nedáme si spolu kávu?" Ono kývne a hned přijde ke mně na návštěvu a bude ho všude plno. Jako když přijde malé dítě. Bude povídat, smát se, zářit a hřát. Hřát, zářit a smát se. To přece umí sluníčko nejlépe!
V zahradě spolu budeme pít kávu ze starodávného hrnečku po babičce, který sluníčko už zná. K tomu nám budou cvrlikat čerstvě narození ptáčci.
Budeme chválit modré nebe, zelené louky, voňavé háje, i ty černé lesy v dálce. Majestátné Krkonoše se budou tvářit moudře, vždyť toho hodně vědí. V duchu si budou říkat:
"Ó, jé! My už jsme tady nějakých lidiček a věcí viděly! A těch příběhů, v nichž si radost i žal, smůla i štěstí, naděje i zklamání tiskly ruce. Dávno před tím, než sem bylo přivezeno kafe. A ještě mnohem, mnohem dřív!"
