Jsou pojmy a jsou dojmy. Na jedné straně vědomé myšlení, na druhé všechno to ostatní, co do vědomí běžně nevstupuje, co je spíš laděno a hladěno. V rozhovoru to druhé, mimoslovní, kupodivu přenáší větší část informací! Analogie a metafory - cesty přesných zkratek, umožňují zabalit do slov mnoho obrazného a přiblížit nám i tu mimoslovní část sdělení. Sdělit si dojmy znamená zprostředkovat pocity, vyjádřit nálady, zapojit smysly, předat rytmus, vymezit prostor, pohladit slovem, dotknout se pohledem, použít instinkt, předat víc ze škály našich reakcí na svět, víc než umožňují pojmy.

Jídlo a dílo, fajnšmekrovství a stravitelnost. Kuchařské umění a ty ostatní, co mají společného? Na vztahu k jídlu je báječně vidět jak se to celé má, co je v nabídce. Bohatství chutí a vůní, inspirace z různých částí světa, módní vlivy, racionální strava, hříšné sladkosti, lahůdky, jedinečnosti, finesy zpracování od virtuosní noblesy luxusních hotelů, přes tradiční lidovou kuchyni, až po brambory na ohýnku. Porozumět surovinám, vypiplat postup, fajnovosti řemesel se podobají. Nabídka je skvělá a stále se rozrůstá. Chléb z různých stran světa, voda dešťová, pramenitá, minerální, perlivá, neperlivá s příchutí toho či onoho, račte si vybrat. Hladový je nasycen. Prase všechno spase. Znalec ocení kvalitu a pochutná si. Ostatní druhy umění jsou na tom podobně, jsou to také lahůdky pro smysly, pastva pro oči, zvukové opojení. Vytvořit nové kvality, pohrát si s rovnováhou, s rytmem někdy i s dechem, postihnout a zvládnout čas, světlo, prostor. Pochopit, co umožňuje materiál, co zpracování a jak to použít k umocnění výrazu. Například: u sochy to bude kámen, kovy, sádra a různé patiny. Je dobré poslechnout, o co si materiál říká. Není vůbec jedno, z čeho se vaří a jak! Řemeslo otevírá vrátka, kterými pak mohou vstoupit múzy. Vstoupit a dotknout lidskosti i živočišna, zahlédnout božskou jiskru. Když kombinujete různé materiály, chce to si s nimi pohrát, vyzkoušet, jak k sobě pasují, ochutnávat různé možnosti. Pohlédnu na hedvábí a cítím dotek hedvábné šály na krku. Pracuji s mědí a cítím její chuť na jazyku. Pracuji s barevnými skly a vnímám, jak ve mně barvy rezonují. Cítím hmatové vjemy na jazyku při „ochutnávání“ struktur. Kombinování barev? Můžete malovat a promíchávat různé tóny na paletě nebo přímo na plátně. Anebo to zkuste na počítači. Doporučuji vybrat si barvy z krásné barevné fotografie (naberete ve Photoshopu kapátkem). Příroda je má určitě báječně sladěné, stačí jen sáhnout a pohrát si, být fajnšmekr, mít mlsný jazýček. Tohle se nedá naučit teoreticky pomocí pouček, to se musí krok za krokem s láskou trénovat. Učit se, jak zvládnout kompozici a práci s rytmem na ploše, v prostoru anebo v čase, jak dýchat při zpěvu. Poučeni zaznamenáváme své recepty. Kombinujeme, ochutnáváme. Vědět ještě neznamená umět, umět předpokládá mít zájem, talent, čas a trpělivost. Každý z nás je k něčemu vnímavější a to může udělat svým uměním. Jen tak mimochodem vám to umožní najít svůj vztah k světu a objevit sebe sama. Umět si užít možností života, umět jednat s lidmi, umět si pohrát, umět řečnit, umět třeba i šidit a lhát, dělat si legraci, lze to použít v životě nebo zpracovat jako román, obraz, hudební skladbu. Možnosti jsou neuvěřitelné! Je dokonce možné dát vizuální formu něčemu, co je zcela abstraktní, a udělat to, aniž to opravdu zobrazíme. Stačí jen říct „Komu se nelení, tomu se zelení“ nebo „Lež má krátké nohy“.

Jsou vzácné kulturní statky vyvíjené od pravěku - kultura vína, je historie piva psaná od počátků historie vůbec. Věky strávené tříbením chutí, hledáním ušlechtilosti a na druhé straně krajní zvrácené možnosti – jak se co nejlépe pozvracet, jak překročit míru a zničit se, nažrat se k prasknutí a neztloustnout z toho! Nejen alkoholismus, ale i bulimie a anorexie. A co teprve kanibalské zvrhlosti, recepty z jedové chýšky! Láska prochází žaludkem a přehnaným podstrojováním se dá i zabít. Existuje ideál - dobře myšlená vyvážená zdravá strava. Říká se tomu racionální strava, taková intelektuální konstrukce. Dělat umění jako intelektuální produkt – tedy vařit převážně jen ze surovin vědomé oblasti - je jako vařit bez fantazie, bez smyslu pro chuť a vůni. Intelektuální konstrukce může být dobrým základem, ale bez dojmů neudělá dojem.

U jídla je jednodušší rozlišit, kdy jde o komerční záměr, zvrácenost nebo dokonce nemoc, nežli třeba ve výtvarném umění. Když vás otráví špatná výstava, tak to přežijete. Skřípání skla pod nohama, zážitek z výstavní síně, se mi v duchu těchto úvah promítne jako skřípání písku mezi zuby. Koncert s názvem „Ticho“ je jako večeře bez jídla. Pokud je to vtipně naservírováno, tak se pobavíte alespoň vtipem intelektu a příště prostě máte chuť na něco jiného. Na jídlo jsme a nejsme citlivější. Spousta lidí se dobrovolně spokojí s hamburgerem nebo jinou normalizovanou stravou a vlastně ani neočekává nic výjimečného. Někteří se tváří, že by se mělo dbát, aby nikdo nevyčuhoval z řady. Pokud experimentovat, tak jen žádaným směrem. Respektovat módní trendy. Obejít se bez řemesel. To, co se dere ven vnitřním přetlakem, nerespektuje pravidla. Kdo není „in“, ten se nechytá. Kulturní unifikace, ať už konzumem nebo něčím jiným, názorové přiklonění se k většině, jistota správné volby daná příslušností ke skupině, ideologií. Bludné kruhy v dějinách, jiná slova, stejná písnička.

Vlastnosti uspořádávání? Často přemýšlím o tom, jak moc závisí výsledek na způsobu uspořádání. V tomhle textu jsem použila samé známé skutečnosti, jen jsem je po svém uspořádala. Když o tom bude psát někdo jiný, vybere jiná fakta, uspořádá to jinak. Kde se bere důvod hledat nové a nové kombinace, objevovat další souvislosti znovu a znovu je zkoušet uspořádat. Sbírat a používat zkušenosti ze svého prožívání světa. Škála možností je obrovská, od říkadla - dětské kašičky po ďábelský guláš divokého tance, od světelné show po žulové monumenty. Variace vzorů? Hledání nového? Návraty k čistotě jednoduché elegance základních forem? Krása zdraví? Lehce zvrhlá extravagance podtrhující výjimečnou příležitost? Ve hře je toho ještě víc.

Vyprávění příběhů a proměny chování. Změna ženské role a pohádky o statečných princeznách, které vysvobodí prince. Kriminální příběhy s krásnými komisařkami. Proměna mužských rolí. Příběhy o mužích, kteří zvládli mateřské povinnosti a sami vychovali děti. Šťastní otcové, kteří nosí své malé kojence přivázané na hrudi! To by před sto lety šlo jen stěží. Jak moc se změnil postoj k lovení divoké zvěře v posledním století a jak k tomu přispělo umění! Snad se takto pomocí příběhů předjímá i proměna vztahů ke světu, k přírodě, k sobě. Když se něčím chceme zabývat, musíme to poznat. Možná, že právě proto je škála úletů na výsluní zájmu tak, jak nikdy dřív. Někteří z toho těží a snaží se svůj pohled na svět vnutit ostatním, vývoj jde dál. Otázka, zda rychleji přibývá hlupáků nebo těch, co jsou schopni hloupost rozeznat, se podobá otázce jestli bylo dřív vejce nebo slepice. Obdoba vlastní hlouposti na někom jiném nám vždy vadí ze všeho nejvíc! A i když ji rozpoznáme na druhém, není vůbec jisté, že si s tím něco uděláme sami u sebe!

Příběhy se zahušťují, obměňuje se jejich forma. Gesta, výrazy tváří, pohyby těl. Vizuální komunikace se netýká jen výtvarného umění, je tu film, televize, divadlo, tiskoviny všeho druhu. Ve velkovýkrmnách je sice snaha produkovat hamburgery, ale špička gurmánství se stále úspěšně rozvíjí. Škála možností nejen kuchařských se rozrůstá do šířky, hloubky, výšky, v práci s časem, prostorem, hmotou, v používání slov.

Léčba nucenou dietou a hořké pilulky. Nic nového, Goyovy “Caprichos“ jsou ukázkovou medicínou a jako správná medicína obsahují i přiměřenou dávku jedu. Stojí v opozici proti síle moci a hlouposti. Přitom z jeho díla vyplývá ohromná láska ke krásám světa, fajnšmekrovství formy. Někdo řekl, že po hrůzách II. světové války už umění nemůže být krásným. Určitě to byl jeho životní pocit. Připomíná mi to, že válka a války vůbec přetrvávají svými následky dál a nesou se v lidech a v jejich dětech, v dětech jejich dětí. A nejen války, jsou tu i mnohem osobnější traumata, když je prožíváte, jsou stavem vesmíru okolo vás! To člověka formuje. Také velmi záleží na způsobu jakým člověk přišel na svět!

Vztah k jídlu a vztah k světu spolu korespondují. Obávám se, že zvrácenosti slouží k témuž jako zvracení. Je třeba se zbavit něčeho uvnitř, něčeho, co nelze strávit. Umění je jako sen společnosti, upozorňuje na chyby a předjímá budoucí. Zlé sny signalizují problém uvnitř. Je dobré naučit se tyto sny číst. Učinit rituál očisty a přijmout rozhřešení je lepší nežli vytěsňovat realitu sladkým snem, co smrdí překrýt voňavkou. Vývoj umění neřídíme. Je to proces rozvoje, na kterém se může podílet ten, kdo má tu čest, že je obdařen a má odvahu.

Obrázek „Rozum a Sen“ sice ilustruje jinou úvahu, ale svým způsobem toto mé přemýšlení předznamenal. Ve snu je stejně jako v umění mimoslovní část sdělení tou nejpodstatnější.