Tady je tolik chvály na psaní pana Šlajchrta, že mi to připadá jako nošení dříví do lesa.  Ale nedá mně to se nepřidat, protože on je výjimečmě citlivý pozorovatel. Já tu chci vyzdvihnout  jednu zásadní věc, kterou zmiňuje. Totiž že situaci národa neurčují jenom lidé na vysokých pozicích - jak tenkrát tak i nyní, ale velikým dílem lokální darebáci (nebo prostě jenom ti, kteří by v jiných poměrech zůstali vcelku nenápadnými "slušnými" lidmi), kterým panující režim dal zelenou. Jen jsem si vpomněl na probíhající diskuzi mezi Vladimírem Bystrovem a patrně dosti mladým historikem jménem Zídek. Kdo ještě neotupěl a nečetl, nechť si přečte (v LN i jinde). Jak by to bylo krásné mít ústav pro dějiny toho, jak jsme úpěli pod StB. A to nám tvrdí mladá generace historiků, no těbůch, bývalí estebáci se už třesou strachy. A na tom maloměstu něco je, určitě. Mezi nejranějšími vzpomínkami mám tu, jak dědovi zabavili živnost a pyšně se tam procházel místní nemakačenko jako komunistický betreuer. Za dva roky z toho zbyly holé zdi. A ten člověk a jeho ochotní pomocníci dále spokojeně v onom městyse vegetovali dál, někteří dodnes jako třaslaví starci. Tenkrát jim přes držku jaksi nebylo možné dát, dnes by to asi nebylo moc úctyhodné, mlátit stařečky, byť by byli lumpové a zloději. To je samosebou jenom střípek do složité mozaiky. Takže pane Šlajchrte, pokud čtete chaty k Vašim příspěvkům, tak ještě jenou díky a kdyby se Vam někdy chtělo, tak napište o tom, jestli se Vám někdy chtělo vpravit do někoho slušné chování ručně. Ja vím, ono to nejde ... .