UMĚNÍ: Nebuď na mě ani mně pes!
Praha je Praha, jenže nejen tam se odehrávají špičkové kulturní atrakce. Pražákům, těm je hej, ale ani my, venkované, nemusíme vždy až do stověžaté, abychom se potěšili skutečným uměním. To platí i pro malou výstavu instalovanou v mostecké knihovně, na níž je možno se do 24.3. 2006 seznámit s obrazy, sochami a grafikou Karla Gyurjana.
Karel, na literárním a výtvarném serveru Totem zvaný též káda, se vyučil jako opravář dieselových lokomotiv, ale nemůžeme říci, že by neprošel žádným výtvarným školením. Již dvacet let je členem umělecké skupiny Kontakt a účastnil se mnoha seminářů vedených známými vysokoškolskými pedagogy Jaroslavem Brožkem a Igorem Zhořem.
Z jeho uměleckých prací doslova čiší radost z tvorby, ať už se jedná o akrylové malby, plynosilikátové, pískovcové nebo plechové sochy či různé druhy grafik. V malbách používá zářivé, ale velice kultivované a čisté barevnosti (připomínající paletu Jiřího Sopka, Aleše Lamra), tvarů zjednodušených až do maximální zkratky, symbolu. Zakládá si na velkých plochách a rozmáchlých gestech, které mají až jakýsi billboardový charakter. Jsou ale přitom zpracované velice citlivě, přičemž výstižně (a de facto stručně) charakterizují určitou náladu, postoj. To samé se dá říci i o jeho sochách. Oblíbeným tématem je hulákající či řečnící rukatá, nohatá figura obvykle v dialogu s jinou figurou nebo psem. Někdy se ocitají ve vážné situaci, ale velice často si ze vztahů a momentů, do nichž se dostali, káda dělá šoufky. Shazuje jejich závažnost například zvláštními centry pozornosti: třeba zřetelnými křížky řitěk. Je to poťouchlý žertéř a provokatér: příkladem může být v různých obměnách zpracované sousoší klečícího pána, na němž stojí dominantní Pes, a oba svorně vystrkují na diváka zadky. Někteří Gyurjanovi psi dokonce neváhají své milující majitele obdarovat umně vykrouženým lejnem. Co se hravého humoru týče, mohli bychom kádu přiřadit k takovému sochařskému esu jako je např. Karel Nepraš. A jedno je nutné podotknout: Karel Gyurjan nikdy neklesá k laciné podbízivosti, k hloupému, třeskutému vtipu. Lidé i zvířata v jeho artefaktech laškují, podrobují se, kálejí, válejí se, kloužou, hučí jeden druhému díru do hlavy nebo i osamoceně mlčí. Jejich pozorovatel je ovšem zachycuje s velkou noblesou a je jedno, o jaký druh činnosti jde. Zajímavé je, že tito tvorové i při všem odstupu zůstávají jaksi zvláštně zranitelní.
Samostatnou skupinu maleb pak tvoří specifické piktogramy: na nejzazší míru zjednodušené lineární postavy, které připomínají indiánské znaky. Většinou někam společně plují, stavějí se na hlavu, diskutují. Chtěla bych také zmínit ještě jednu skutečnost: Karel dokáže zobrazit s velkým pochopením a senzitivitou nejen rod mužský, ale i ženský. Vidí nás jako křehké bytosti, které ovšem klidně mohou jančit na houpacím koni, nejčastěji jsou však protiváhou opačnému pólu, svým partnerům. Mužský šovinismus je mu cizí.
Nehledě na pohlaví nebo věk, všem návštěvu jeho výstavy doporučuji. Mostecká knihovna, vedená osvíceným panem ředitelem, Ing. Ondráškem, se ze všech sil snaží pěstovat vkus ropáků a za to jí patří dík. Je chvályhodné, že zrovna tomuto umělci poskytla azyl, ale nemohu si odpustit malou poznámku: podle mého má Gyurjanova tvorba kvality zdaleka přesahující regionální úroveň. Karlovi by prostě slušel Prágl.
P.S.- Pokud nestihnete do Mostu zajet, podívejte se alespoň na kádův web.