UMĚNÍ: Chvíli Tolstoj, chvíli trpaslík Šmudla

Jako u všech výtvarníků, také u naivního šternberského malíře Libora Vojkůvky mají velký podíl na inspiraci ženy. Nikdy si ale sám do ateliéru modelku nepřivedl. Není to v jeho stylu. Je světák, ale paradoxně ostýchavý. Jedinou modelkou mu byla jeho žena Alenka.

,,Jednou za mnou přijel parádní fotograf a přítel Vladislav Galgonek, že by si mě chtěl vyfotografovat se dvěma nahatýma modelkama," pohladí si rozpačitě pleš. ,,Hned se to dozvěděla manželka a měl jsem co vysvětlovat, ale pan Galgonek s těma fotkama vyhrál velkou fotografickou soutěž. A stejně to byly takové tuberkulózníma dietama vyzáblé ženské," říká nepříliš taktně. ,,Já mám rád, jako všichni pořádní malíři, tlusté baby. Vemte si Rembrandta, Tiziána nebo Mánesa, všecky jejich modelky byly krev a mlíko. Když maluju macaté baby, spotřebuju víc barev a hned ten obraz stojí víc," vtipkuje a potichu dodává, aby to neslyšela paní Alenka, že největší poprask v domě byl, když si jedna z těchto modelek zašla za jeho ženou s prosbou, jestli by jí nepůjčila depilátor na chloupky na nohou.

,,Ženy hlavně z Bible maluju často. Třeba Judita byla fantastická baba. V různých podobách jsem ji maloval asi šestkrát. Ženy jsou věčné a vděčné téma pro malíře. Namaloval jsem je na obrazech Adam a Eva, Ráj, Zuzana..."

Když je řeč o ženách, trochu ho pokouší jiné téma, chtěl by namalovat rovněž něco o čarodějnicích, k čemuž ho inspirovaly krajové zvěsti o bosorkách na Jesenicku.

,,No jo, to je jasné jak facka, na hoře, kde se říká Petrovy kameny, je bývalá přistávací plocha pro čarodějnice," pokyvuje vážně hlavou. ,,A když na ně nějaká inkvizice přišla, hned s nima na mučidla a potom na hranici a spálit. To se odehrávalo také ve Velkých Losinách, na které mám i já rozličné vzpomínky," zlověstně se zašklebí.

,,Ta první je smradlavá, protože jsem tady jako žák zahradnického učiliště utopil v hnoji traktor i s vlečkou plnou jonatanů. Druhá je mokrá, protože jsem v losinském potoce chytal načerno pstruhy. Třetí strašidelná, protože jako kluk jsem byl u zdejšího natáčení filmu od Kaplického ,,Kladivo na čarodějnice". S čarodějnicemi tady byly velké procesy."

Patrně si to krásné a malebné Velké Losiny nezaslouží, aby dostávaly čarodějnický nádech, protože je tu nádherný zámek s galerií, skvělí a nadaní lidé i jedinečná výrobna ručního papíru. Ale proč by vlastně měla dnes někomu vadit dávno překonaná, i když mírně temná minulost tohoto městysu.

,,Dodnes mi připadá, že každá baba, co tu jde po ulici, jakoby něco z těch čarodějnic v sobě měla," znalecky mlaskne. ,,Bývala tu prý šílená dopravní frekvence, když odsud na Petrovy kameny a zpátky na koštětech ty bosorky létaly a sírou to tady čpělo jak hrom. Kdoví, jak by to dnes dopadlo, kdybych některé z krásných losinských dívek do ucha zašeptal zaříkadlo, kterým se kdysi vyháněly zlé čáry z těl těch krásných bab: Vyjdi, ty zlý duchu, plný křivd! Vyjdi, hladový vlku, vyjdi, černý démone, rohatá nestvůro..."

Někdy si pro inspiraci musí pořádně daleko. Na jeho obrazech je to znát. Některý příběh ho napadl na Qadelupech, jiný na Filipínách, další v Indii. Zní to divně, ale také tropická nemoc je mu také inspirací. Proto chce namalovat rovněž jeden ,,malarický" obraz, který postihuje jeho stav, když měl po návratu z Afriky záchvat této nemoci.

,,Jestli si nějaký chlap moc potrpí na baby, ať jede do Thajska. Jinak nejkrásnější jsou v Indii nebo v Nepálu. Tam jsou krásné šlank baby, nejkrásnější babice jaké jsem kdy viděl. A i když maluju těmi nejkrásnějšíma a nejkvalitnějšíma barvama, pro namalování těchto ženských půvabů ani ony nestačí a blednou závistí před takovouto krásou..."

Text a foto: autor

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz

Poznámka autora: Od pondělí 10. září 2007 vysílá ČRo2 Praha každý večer četbu na pokračování z tohoto románu z prostředí Blízkého východu Krev pod obojí. Režisérem pořadu je Vladimír Gromov, dramaturgem Pavel Kácha a čte herec Stanislav Šárský. Pořad začíná vždy ve 22,05 a končí ve 23,00 hod.