„Jestli pohádka jako taková stojí vůbec za čtení, pak si zaslouží, aby byla psána pro dospělé a aby ji dospělí četli.“ Tolkien

Netvoři a kritikové je kniha Johna Ronalda Reuela Tolkiena (1892-1973) sestavená jeho synem z šesti přednášek a studie O překládání Béowulfa. Také obsahuje proslov Béowulf: netvoři a kritikové z 25. listopadu 1936, kdy jej mohla Britská akademie slyšet u příležitosti vzpomínky na sira Israela Gollancze. A Tolkienovy zkušenosti nabyté překládáním klasického staroanglického literárního díla staly se roku 1940 přínosnou součástí jeho vydání.

Přednáškou Pan Gawain a Zelený rytíř, pronesenou 15. dubna 1953, se Tolkien vyjádřil ke stejnojmenné rytířské básni, a to na Glasgowské univerzitě. Právě studiu Zeleného rytíře a jeho překladu do novoanglického aliteračního verše věnoval značné úsilí, aby dramatizaci výsledného textu odvysílala rozhlasová stanice BBC poprvé v prosinci 1953. V přítomné knize Netvoři a kritikové vyšla tato studie o rytíři prvně knižně, což platí zrovna tak o Tajné neřesti (1931) alias kratší přednášce proslovené už šest let před prvním vydáním Hobita.

Jde tu o bdělé snění a takto vysněné a všelijak vynalezené jazyky. Byla to jeho záliba a chápal, že kolegové se mohou dívat skrz prsty na podobné pachtění. Právě Tajnou neřestí se proto svou zábavu pokusil vědec Tolkien ospravedlnit a to se mu povedlo. Opravdu velmi umně zde atakuje obklopující jej svět akademiků.

Oxfordskou přednáškou, avšak dost populárně zaměřenou, je také Angličtina a velština (21. 10. 1955) a náš svazek Netvoři a kritikové pak uzavírá Řeč na rozloučenou (Oxfordská univerzita 5. června 1959): jako držitel „Mertonovy profesury anglického jazyka a literatury“ jí Reuel Tolkien brilantně ukončil svůj poslední trimestr.

Nevím to jistě, ale možná je jádrem tohoto svazku proslov O pohádkách (8. 3. 1939), který náš muž přednesl „na paměť“ antropologa a kritika Andrewa Langa (1844-1912), a to na Univerzitě v St. Andrews. Hned jejím úvodem sice pokorně přiznává, že je na poli teorie báchorkářství amatér, ale vykročí do terénu dost chrabře a odvažuje se upravit či přímo osekat některé větve pohádkovému stromu.

„Povídky o zvířatech mezi pohádky naprosto nepatří,“ je si jist a i slavná Žabákova dobrodružství (Vítr ve vrbách) vykopne z pomyslné dětské ohrádky.

Tolkien, pravda, musel vědět, že na otázky na tomhle vratkém poli formulované jednoznačné odpovědi ani nejsou. Problémy jím připomenuté tak zůstávají nerozřešitelné, aniž to ale vadí. Jen některé z nich jmenujme… Jak přesně pohádku definovat?

Čím a jak ji vyčlenit z ranku fantastiky, aby tam zůstala aspoň cípem?

Jak definovat REALISTICKOU pohádku?

Jaké mají pohádky původ a nakolik je nestejnorodý?

Lze najít společnou platformu, anebo je podobné pátrání kontraproduktivní a zbytečnou marností? Jaký je „všeobecný“ smysl báchorek, dá-li se z jednotlivých jejich sarkofágů vůbec vypreparovat? Až moc otazníků, že?! A stejně tak visí jako rubáš nad tím vším jistota, že podstatou bude ve finále pohádky jen a prvořadě číst. Nepitvat a číst.

Podle Tolkienovy úvahy O pohádkách není pohádkou rozhodně Swiftův Gulliver a zrovna tak sem nepatří sága barona Prášila. Pohádkou nejsou ani jakékoli a jakkoli beletrizované sny. Odmetá tím i Alenku Lewise Carrolla, aniž by ji nenáviděl, ale Tolkienovi vadí dokonce pouhá „okleštění“ textu, kdy čteme úvod „Usnul“ a před koncem „Tu procitl“.

Co je však podstatnější, dle pana J. R. R. Tolkiena nejsou pravou pohádkou ani ty „zvířecí“. A konkrétně přednáškou připomněl Opičí srdce z tzv. Fialové knihy pohádek už zmíněného Andrewa Langa. Ale ani slavný Králíček Petr výtvarnice a spisovatelky Beatrix Potterové není dle Tolkienovy vize pohádka v tom pravém, správném smyslu slova; nicméně pod čarou smírně vyjmenovává některé další knihy paní Beatrix (1866-1943), u kterých se dá váhat, kam vlastně patří; konkrétně by uznal jako pohádky svazečky Krejčík z Gloucesteru a Mrs. Tiggywinkle.

Nad čím Tolkien naopak neváhá ani málo? Nad tím, že jsou pohádky, pokud za něco stojí, vždycky stravitelné i pro dospělé. Jak totiž říká (str. 157): „Cokoli, co ponecháte v dětském pokoji nadobro, dojde vážné újmy.“

A současně Tolkien přednáškou-esejem O pohádkách sofistikovaně a snad i trochu podvratně obhajuje funkčnost a smysl vlastního Pána prstenů a Hobita.

John Ronald Reuel Tolkien: Netvoři a kritikové a jiné eseje. Z originálu The Monsters and the Critics (1983) vydaného nakladatelstvím George Allen and Unwin (Londýn) přeložil Jan Čermák. Argo. Praha 2024. 280 stran.

Netvoři a kritikové - J. R. R. Tolkien | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví