Dostávám se k seriálům neutrálním, neboli jen středně pitomým. Protože jsem v oné době pracoval v nemocnici, vynechám hodnocení Nemocnice na kraji města, která je místy docela dobrá, ale utápí ji vztahové trable i herectví doktorky Čeňkové. Muž na radnici by byl taky průměrný, kdyby ho nestahovala pod hladinu otřesná řada epizod s penetrantní Jiřinou Bohdalovou, jejíž estrádní herectví je zde nesnesitelné. Vynechám pár dalších seriálů, Jakuba skláře, Sanitku nebo celkem propracovanou a dobře obsazenou Inženýrskou odyseu, pohádku o zázračném tkalcovském stavu. Zaměřím se nakonec na tři, které považuji za tak dobré, že vám doporučím, abyste se na ně, oceníte-li mou osvětu, podívali.

Tím třetím nejlepším je všeobecně opovrhovaný Okres na severu. Nechme však stranou ideologii a podívejme se na příběh, který zkraje citovanému autorovi jak v shora zmíněném článku sám připouští, zcela unikl. Schopný ředitel chemičky je vyhozen za nehodu, za kterou nemohl. Jenže papaláši musí ukázat pevné vedení, označit viníka a udělat, jak sami říkají, důrazné opatření. Jistě souhlasíte, že toto tvrdé a neopodstatněné řešení nevrhá na aparátčiky dobré světlo. A ještě víc neochota vzít to zpátky, když se nevina vyhozeného prokázala. Naštěstí okres vede poctivý okresní tajemník KSČ Pláteník, ve vysoce autentickém provedení Jaroslava Moučky, a ten se s tím nesmíří. Vede svůj okres k smysluplným cílům, je upřímný, komunikativní, otevřený a strategicky skoro geniální. Nechme stranou KSČ - takového pohádkového hejtmana by dneska potřeboval každý kraj. Pláteník je zářící hvězdou na firmamentu totality. Je dokonce lepším vizionářem než jeho nadřízený na UV KSČ (Vladimír Ráž, koukněme, kam až se vypracoval král Miroslav z Pyšné princezny). Seriál má hlavu a patu, logický děj v celku i epizodách, ukazuje dokonce negativní jevy (chlastající mládežníci výboru SSM, pitomý předseda JZD, kariérista Vejřík, jakož i zcela asociální zeťák, hraný nešťastným Svojtkou).

Ten Svojtka je figura téměř hamletovská, mistrně napsaná i zahraná. Jmenuje s Jan Belšan a ukazuje Dietlovo vizionářství. Inteligentní člověk, dokonce vystudovaný ekonom a ne nějaký zbytečný absolvent sociální antropologie či genderových studií. Je pilný, ambciozní, ale zcela neschopný empatie a komunikace. Ač vytvoří skvělý plán organizace vnitřní dopravy firmy, pohoři jak ve snaze své řešení přiblížit nadřízeným, tak ve snaze vysvětlit své novomanželce, že ho kromě šachů baví třeba vytvářet scénografii pro místní ochotníky. Což novomanželka (mimochodem učitelka, jak jinak, a ještě špatně obsazená) prostě nezkousne. Belšan je prototypem blouznivých reformátorů, jací se dnes objevují v hábitech zelených Thurnbergů stejně jako levicových progresorů, abych použil výraz oblíbených bratří Strugackých.

Vskutku největším kazem na tomto seriálu, jakož na prakticky všech z té doby, je potom úděsná misogynie Dietla i ostatních autorů. Opravdu příčetných žen je pomálu. Mladé dívky napříč seriály jsou většinou zamlklé křehulky, neschopné pochopit realitu partnerského vztahu (Jakoubková, Šulcová, Švehlová i Balzerová z Kraje města). Oproti tomu jsou manželky a matky většinou omezené krávy, které si stěžují, že muži chodí domů pozdě a vystydne jim večeře. Že se (muži) upracují k infarktu (burnout tehdy ještě nebyl vynalezen), případně že se nestarají o emoční záchvaty dcery. Nebo hrají ty šachy. V Okrese to odesla Jiřina Švorcová i její seriálová dcera (novomanželka Jarmila Švehlová). Horší byla už jen matka nejmladšího Hamra, kde jsem měl s herečkou Libuší Havelkovou fakt soucit. Zahrála to ovšem dokonale, na rozdíl od trapné role Satoranského, který nakonec pracoval sám za celé JZD. A jen mimochodem, sekretářkou Pláteníka byla již dříve zmíněná Renáta Doležalová. Zatímco autorem shora zmíněno článku chybně jmenovaná Jana Paulová nastoupila během seriálu coby agrární referentka. Uvádím to nerad, nechtěl jsem takto lacině pranýřovat jeho grafomanské břídilství. Neskutečně vleklá romance sekretářky s mladým Štěpničkou je pak další slabinou seriálu.

Druhým nejlepším totalitním seriálem jsou Zákony pohybu. Jako autoři scénáře jsou uvedeni dva, Lumír Dvořák a Miloš Smetana. Tento seriál je ovšem pro mě záhadou. Moc se o něm nemluví a skoro nikdo si ho nepamatuje, což je škoda. Já bych ho vysílal v rámci osvěty, protože obsahuje neuvěřitelné množství kritiky na tehdejší systém. Především hospodářský, ale i pracovně právní. Jsme v továrně Radiana, která má vyrábět radiátory, jak jinak. Jenže nevyrábí. Stavební firmy, družstva i soukromí stavitelé zoufale shánějí aspoň pár kousků, ale s tím minimem vyrobených vedení firmy šmelí. Je tam samozřejmě tlak shora, ale ředitelem je ostřílený soudruh Draxler (Martin Růžek), na kterého si nikdo netroufá. Teprve po průšvihu, kdy firma jede na brněnský veletrh a nemá co by nabídla, je konečně ředitel odejit. Draxler je rovněž vybaven děsivou manželkou (Vlasta Matulová), hyperprotektivní, paranoidní a manipulativní. Scénu, kdy se mu hystericky pokouší zabránit v odjezdu na služební cestu, by ani Tarantino nenatočil lépe.

Draxlera nahradí mladý vedoucí servisního družstva Hájek (Viktor Vrabec). Ten už při své práci v družstvu zděšeně zíral, jak se dělají podrazy na zákazníky i obchodní partnery. Teď přichází řídit továrnu, kde je sotva jediný slušný vedoucí pracovník. Ostatní jsou buď bezohlední kariéristé, kteří si brousili na jeho místo zuby, nebo posléze odhalení rozkradači a dokonce korupčníci, nechávající se podplatit západními dodavateli (ovšem pozor, což málokomu došlo, všichni byli dosazeni do funkcí stranickým aparátem). Pak je tam sice i pár schopných lidí, ale jejich kreativitu starý ředitel utnul.

Hájek se snaží, ale všechno se mu rozpadá pod rukama. Seriál má třináct dílů a lze ho rozdělit na tři části. V první vidíme celou nesmyslnost komunistického hospodářství, počínaje centrálním plánováním přes obsazování důležitých pozic zasloužilými soudruhy místo schopných lidí. Když se na to podíváte dneska, budete se třeba usmívat. Ale tenkrát to byl dost šok, vůbec nechápu, jak začátek série mohl projít přes schvalovačky až do našich černobílých televizorů. Na továrnu si dokonce došlápli i hygienici, protože vypouštěla jedovatý odpad do řeky (už tenkrát!).

Ve druhé třetině se Hájek pokouší spasit, co se dá a problematickými triky se mu to částečně daří. Například mu odpadají pro očekávanou platební neschopnost dodavatelé, stavící novou slévárnu. Hájkovo bývalé družstvo však potřebuje do budoucna spoustu radiátorů. Nakonec je dostanou slíbené, ovšem když za ně jako bokovku jejich stavební četa dostaví Radianě novou halu. To je balkánské tržiště na úrovní Národních podniků. Ale tenkrát to bylo tak běžné, že to pustili i do televize.

Ve třetí části se vše daří, zloduši jsou odhaleni, případně vyštváni, dokonce Vrána a Čumpelík, dva nemakačenkové a opilci z úseku údržby (Josef Somr se zde vyřádil) jsou propuštěni (což bylo neuvěřitelné pro postavy seriálu i diváky doma), mladý konstruktér nahradí litinu plastem a na příští veletrh do Brna se jede s fanfárami. Samozřejmě můžete říct jo, jasně, strana a vláda opět zvítězily, ale ta první část je k totalitě kritičtější než kdejaké polistopadové analýzy. Udělejte mi tu radost a podívejte se aspoň na prvních 18 minut prvního dílu, tam je vše v kostce.

No, a dostávám se k seriálu číslo jedna. Je to vysloveně zábavná série, Plechová kavalerie. Nestala se mojí jedničkou pro kritičnost nebo řešení komplikovaných problémů, ale pro svůj realismus a lidovost. Musím k tomu začít zeširoka. Takzvaný boj o zrno byl jedním z hlavních programů tehdejší vlády, stejně jako podpora dechovky, horníků a Pohraniční stráže. Když byli sedláci nahnáni do JZD a zcelily se lány, objevily se i první kombajny.

Ten název je etymologicky půvabný, protože pochází z poruštěné angličtiny. Z anglického Combine Harvester, neboli kombinovaný sklízeč, vznikl ruský kambajn a počeštěním kombajn, což je komické, neboť jde o adjektivum. Tenkrát existovaly dva druhy zemědělských podniků, kromě JZD to byly jestě Státní statky, vzniklé samozřejmě vyvlastněním větších hospodářství. Ovšem s příchodem nové techniky byla pro oba subjekty problematická její údržba, a tak vznikly STS, Strojní a traktorové stanice. V jedné z nich pracoval i Luděk Sobota na začátku filmu Jáchyme hoď ho do stroje, jak utopil traktor (v oddíle juda potom slyšíme: STS Chvojkovice Brod - zřejmě slušnej oddíl).

Zemědělské technice před válkou kralovala prostějovská firma Wichterle a Kovařík, Wikov, která dominovala v širém okolí, zvaném poněkud účelově Střední Evropou. Po válce firmu na základě dekretů známého vlastizrádce znárodnili a nazvali v sovětské tradici Agrostrojem. Ale schopní lidé zůstali. A protože bratři z CCCP dodávali zpočátku pouze žací a vázací stroje, které nebyly samohybné, vytvořili agrostrojáci opravdový samohybný kombajn. V roce 1971 se tak objevily tři prototypy SM 500, dle znalců ve své době co do parametrů nejlepší na světě. Byly proto z Moskvy okamžitě dány k ledu. Ale protože sovětské křápy (rezavě rudé, známé především z budovatelských plakátů) nebyli Sověti schopni v dostatečném množství dodávat, musely se dovážet východoněměcké kombajny Fortschritt v populární modro šedé kombinaci. Ty nebyly špatné, především proto, že jim byl na příkaz shora předán prototyp zakázaného SM 500, navíc byla použita řada západních technologií. O čemž se tenkrát nemluvilo, stejně jako o tramvajích řady T (americký systém PCC), zelených elektrických lokomotivách Bobina (nezaplacené švýcarské patenty) a slavných motocyklech Jawa (s ukradeným řešením vratného vyplachování). Ale všiměte si, jak v seriálu na kombajny z NDR shánějí originální švédské řemeny. Skvělá podpásovka scénáristy Dietla.

Obilí dozrávalo naštěstí pro stranu a vládu na území ČSSR postupně, a tak byly v STS vytvořeny kolony kombajnů, které se o žních pohybovaly republikou a sklízely pro jednotlivá JZD a statky. Samozřejmě jezdily především po normálních silnicích. Dohnat takovou kolonu bylo na omdlení, předjet se nedala, a že by zajela na stranu a pustila zoufalce dopředu, bylo nemyslitelné. A pravě o takové koloně je seriál. Obsahuje epizody vtipné (jak mariášníci obehráli Filipovského o neuvěřitelných 90 korun a 40 haléřů), romantické (protože Lenka Kořínková byla tenkrát milá holka), trapné (jak samozvaný donchuan Hanzlík balí Geprtovou), jakož i vleklý konflikt se zlým členem kolony, který ovšem jezdil načerno kosit záhumenky soukromníkům tak dlouho, až kombajn zničil.

Za celou akcí stojí (tentokrát spíše v pozadí) ředitel STS, opět Jaroslav Moučka, který se rozhodl dát šanci vést výpravu mladému agronomovi (skvělý Jan Hartl). Ten se osudem probíjí celkem statečně (matka se s ním loučí slovy ...a Vítečku, nikomu neodporuj a každýmu vyhov, ty nejsi taková povaha, aby ses někomu postavil) za pomoci ředitelem nastrčeného Vladimíra Menšíka, který zde přebírá otcovskou roli. Seriál je epizodní, nemá jiné téma než sklidit zrno, což se samozřejmě i přes převrácený kombajn podaří. A tak za všechny epizody jednu. Je to epizoda, o které jsem se nedávno dočetl na nějakém příspěvku na iDnesu. Šlo o to, že ty totalitní seriály jsou naprostý šrot a pisatel se posmívá faktu, že se tam řeší problém, jaké svačiny mají dostat kombajnéři. Ovšem tohle je z nejlepšího, co kdy Jaroslav Dietl napsal. A navíc skvostně zahrané. Kolona zde pracuje pro státní statek, jehož ředitel (Karel Vochoč, nesympatický vždy, zde ovšem galakticky) má plnou hubu stranických úkolů a údernického hrdinství. Přitom počítá odpracovanou sklizeň podle falešných map, takže nejen že za sklizeň míň zaplatí, ale ještě bude mít vyšší výnos na hektar a tudíž prémie.

Jenomže na svou chamtivost dojede jako v pohádce již zmíněné Němcové. Oni totiž dostanou kombajnéři ke svačině na poli jednoho Pacholíka (to byl jiný druh Pribináčku) a dva suché rohlíky. Což je rozčílí natolik, že zmíněný negativní kombajnér do celé svačiny kopne. Životní roli zde má skvělý Jiří Hálek (výborný i coby ředitel školy v Marečku... atd.), pohybující se mezi královskou arogancí vedoucího kuchyně až po posraného téhož, když si na něj došlápne ředitel. Z kopnutí do Pacholíků je velká polízanice, protože ředitel to vidí jako sabotáž budovatelského úsilí. Zpočátku nesmělý vedoucí kolony ale nakonec dostihne i hlavního okresního komunistu a ten s ředitelem zatočí. Výživný Pacholík se mu zatraceně nevyplatil, protože při sporech praskne i aféra s falešnou mapou. Na rozlučce s kombajnéry už ředitel není. Patrně ho poslali ředitelovat někam jinam (jak jinak, byl přece straník). Jen se na to podívejte, je to všechno na YouTube, díly Hektary a Svačina.

Snad vás tedy moje osvěta aspoň trochu osvítí. Představte si Jaroslava Dietla, jak sedí na odboru kultury UV KSČ a tam mu říkají podívej, soudruhu, dej si tam ty svoje vtípky a zápletky, ale musí to vyznít jako že to děláme dobře. Abych vám to přiblížil. Šéfem kultury na UV KSČ byl všemi obávaný Miroslav Müller. Představte si ho třeba jako kardinála Richelieu nebo profesora Moriartyho ve fázi rozvinutého alkoholismu. Ředitelem televize byl Jan Zelenka (prase chcípne na červenku, televize na Zelenku). Řekněme něco jako kombinace Dlouhého Bidla a Štětináče z Rychlých šípů. Avšak vrcholem normalizace byla jeho náměstkyně, televizní ideoložka Milena Balášová. Ta se vyznačovala tím, že před každou live show osobně kontrolovala, jestli mají všechny umělkyně podprsenku. Rád bych vám i tuto děsivou bytost nějak přiblížil, ale nemohu, neboť ve světě zmíněného autora Neviditelného Psa vládne Jaroslav Foglar, a ten ze zjevných důvodů o podprsenky neměl zájem.

Tolik můj pohled na normalizační seriály. Autoři dělali, co mohli. Dneska to mají tvůrci snazší, nemusejí oslavovat výrobu radiátorů ani kombajnéry. Já jsem ale normalizačním seriálům vděčný, protože poskytují zábavu a současně připomínku, co máme za sebou. A mnohé by to poučilo víc než nějaký děsivě přefinancovaný Ústav pro hříchy komunismu, nebo jak se to jmenuje. Nebo neblahá Knihovna Václava... no, toho co se za použití jeho jména musí platit.

Takže mám pro autora shora uvedého článku geniální radu, jak vyřešit jeho chronickou přepracovanost a vydobýt mu volný čas. Přestaňte psát za každou cenu o věcech, kterým vůbec nerozumíte. Fakt, že jste v televizi zahlédl kus nějakého předlistopadového seriálu, z vás opravdu nedělá povolaného kritika. Zůstaňte u svého Foglara, lovte bobříky a mějte se hezky.