STRÝČEK SKRBLÍK: Pasti plné zlata
Dan Černý (*1982) také píše science fiction. Především je to ale schopný výtvarník a dnes jediný český kreslíř, který se uchytil u Disneyho. Připravil pro nás - i díky tomu - komiksovou knížku Pasti plné zlata, přičemž původní scénáře a kresby jsou od legendárního Carla Barkse.
Svazek obsahuje speciálně ty příběhy kačera Skrblíka a jeho tří prasynovců, které údajně inspirovaly George Lucase a Stevena Spielberga při tvorbě Indiany Jonese. Nebo je to přehnaní tvrzení? Přišli na obdobné situace (obří koule, pasti) nezávisle? Tak nebo onak, reklamu dělají Lucas a Spielberg těmhle čtyřem Kačerům perfektně. Již na obálce. A Spielberg a Lucas jistě vycházeli při vymýšlení Jonese i ze starých televizních seriálů i hraných filmů svého dětství, ale ani tenhle animovaný vliv se vyloučit nedá, což?
Kačeří prasynovci se česky jmenují Kulík, Bubík a Dulík a pátrají světem, což Indy taky. Stejně jako on často pátrají po starodávných artefaktech a ta komiksová dobrodružství vymyslel už zmiňovaný Carl Barks (1901-2000) mezi roky 1942-1966, což sice je značný časový rozptyl, ale přímá inspirace k dobrodružstvím Henry Jonese přišla z příběhů let 1954-1958, které se jmenují Sedm zlatých měst, Země pod zemí a Pizarrovo zlato. Všechny tři si nyní smíme prohlédnout v devadesátistránkovém svazku Pasti plné zlata.
První dobrodružství vychází ze španělské legendy, která má kořeny v patnáctém století, kdy někdo začal šířit zprávy o sedmici měst ze zlata, sedmici Cíbola, která obvykle nijak není ztotožňována s pověstnějším Eldoradem. Carl Barks byl koumák: téma vytěžil a nakreslil i hrůzostrašnou smaragdovou sošku na kamenném podstavci. A strýčka Skrblíka, který ji už-už popadá. Prasynovci jej zarazí. Kdyby to neudělali, do údolí byla by svržena obrovská kamenná koule, podrazila by sloup a následkem toho by se zhroutil útes. V kaňonu dole by zůstalo pohřbeno všech slavných sedm měst Cíbola.
V sedmdesát let staré Zemi pod zemí (1955), dalším z příběhů, zažijeme spolu s prasynovci zběsilou jízdu důlními vozíky, jak se pak objevila ve filmu Chrám zkázy (“Řítíme se stovkou do úplné tmy,“ řvou kluci) a v Pizarrově zlatu se do Skrblíkových rukou dostává zpráva některého z Pizarrových lidí. Je o ztraceném zlatém dole Inků a následně čelí Kulík, Bubík, Dulík a Skrblík hotovému arzenálu pastí, mezi něž počítám indiánské oštěpy ukryté rafinovaně ve zdech a důmyslné zařízení na odtínání hlav. Nechybí valící se kamenná koule a vodní nádrž, kterou domorodci na hrdiny s chutí vypustí úzkým jeskynním tunelem. Carl Barks byl Disneyho vrstevník a do jeho studia nastoupil roku 1935, už je to devadesát let. Pracoval nejdřív jako fázař a stal se nápaditým gagmanem: přešel do oddělení scénářů. Tam začal psát příběhy kačera Donalda a od roku 1943 s ním začal kreslit komiksy, což dnes Dan Černý shrnuje těmito slovy: „Sám psal scénář, sám kreslil tužkou, sám vytáhl kontury tuší a sám vše vybarvil precizním letteringem. Včetně citoslovcí.“
Už roku 1947 vzpomněl na slavnou Dickensovu Vánoční koledu a k Vánocům odsud převzal a dovymyslel strýce Skrblíka, „nejbohatšího kačera světa“. Ten poprvé hraje v komiksu Vánoce na Medvědí hoře, ale brzy dostává hlavní part v detektivce Tajemství starého hradu (1948). Za dalších pět let (1952) se témuž kapitalistickému hrdinovi dostalo samostatné sešitové série Uncle Scrooge, která posléze představila univerzum známé u nás jako Kačerov. Anebo ho neznáte, já vím, i to je možné, že neznáte, ale vaše děti jo.
Carl Barks odešel do důchodu roku 1966 a nejspíš až tehdy začal s olejomalbami podle svých slavných obálek a bylo mu už 93 let, kdy prvně opustil Spojené státy a prožil slavné turné po Evropě, kde ho vítali jako absolutní hvězdu. U nás bohužel nebyl. Ale podstatné je dílo a během života vytvořil na nějakých šesti tisících stránkách přes pět set komiksových kačeřích příběhů.
V rozhovoru s Martinem Fajkusem pro měsíčník Pevnost označil Dan Černý jako nejoblíbenější své kačeří komiksy „Skrblíkem prosáklé“ příběhy Zlaté rouno, Sedm zlatých měst, Ztraceni v Andách a Návrat na Klondike, jejichž hrdina Scrooge je až magicky nejednoznačná postava, což ho dělá přitažlivým. Ani nejbližším příbuzným sice nechce dávat cokoli zadarmo, ale měkne… tváří v tvář roztomilým prasynovcům, které miluje. Náhle nevládne on dětem, ale děti jemu. A podobně tomu ve Skrblíkovi panuje schopnost se nadchnout pro hledání pokladů, ačkoli už je nepotřebuje, vždyť se koupe v dolarech, což bývá předvedeno i doslova. A možná nic nepotřebuje a je nezávislejší než sám Rockefeller, ale záhady jsou zkrátka záhady (“Kde je, saprlote, ta Čingischánova koruna?“) a Disney, respektive Barks, nemohli a nechtěli ani divákům předkládat zrůdu, i dali Skrblíkovi morální kompas. Občas se dostane do situace, kdy může přijít o všecko, a přece se nezačne chovat hnusně, jako to je vlastní Hamounu Hrabalounovi, úhlavnímu jeho soupeři. Ne. Skrbík pro prachy neudělá cokoli. Je to sympatický miliardář. Nedá se nic dělat. Je to kladná postava a děti ji milují.
Pasti plné zlata. Scénář a kresby Carl Barks. Z angličtiny přeložila Jindřiška Mendozová. Uspořádal a komentoval Dan Černý. Vydalo Nakladatelství CREW. Praha 2025. 88 stran.
