26.5.2022 | Svátek má Filip


SPOLEČNOST: Kšefty okolo Jestřába

15.4.2022

Jestřáb je skautská přezdívka Jaroslava Foglara a mělo by zde být od počátku jasno (nalijme si čistého vína), že mně kšeftování nevadí. Beru je za přirozenou věc a mám za to, že je-li někdo tak bohatý či hloupý, že si v šedesáti letech objedná repliku vlajky Rychlých šípů za tři tácy a vyvěsí si ji na knihovnu, je to jen jeho věc.

Některé transakce a „transmutace“ Nadace Jaroslava Foglara mě přesto zarazily. Ne že bych nevycházel u úžasu, zvyklý jsem dávno na ledacos. Ale stejně! Vezměte si, u Jóviše, jen ježky v kleci. Protože právě od tohoto nejznámějšího foglarovského artefaktu bych asi měl začít.

Dotyčných hlavolamů jsou desítky typů a druhů a Ivan Vápenka dokonce sestavil jejich katalogy. „Roy“ Trojan z Mělníka napsal o tomtéž fenoménu dvě tlusté knihy! I zvíme, že zvláště cenný je dřevěný ježek z války, za něhož inkasoval Foglar osobně. Vyrobeno jich bylo poměrně dost a šly na odbyt. Ale snadno se lámaly, takže dnes víme o zeměpisné poloze jen asi u tří. Respektive známe jména posledních majitelů, kteří ovšem mají artefakt s největší pravděpodobností ve švýcarské bance. V sejfu.

Původně haléřová cena hlavolamu (jehož prodej zachycuje i jedno pokračování seriálu Rychlé šípy) tím vyskočila na dnešní desetitisíce a docela závidím chlapci, který na nějaké půdě ještě najde za pavučinou a nějakou tou tarantulí ježka čtvrtého. Byl jsem, pravda, upozorněn, že není podobné pátrání už dávno doména kluků, a za druhé mohu půdy rovnou pustit z hlavy. Možná bych tam ještě tak narazil na kostru Maxmiliána Drápa, jenž si nemoudře vybrečel oči nad Modrým Mauritiem, ale z hlediska křehounkých válečných ježků byly půdy dávno procezeny a propíděny po hřebenáče.

Ale neřešme minulost, řešme byznys posledního roku 2021-2022. Mrkněme se na „ježuru“ nejnovější. Skautská nadace Jaroslava Foglara decentně nabízí tři stejné ježky, až na to, že první není rozšroubovatelný. Ceny nebudu uvádět a ostatně se mohou měnit, ale podstata kšeftu stejně netkví v ceně. V čem tedy?

V počtu ježků vhozených na trh. Například katalog - vydaný letos Martinem Izerou v nákladu jen 150 výtisků - uvádí, že bylo těchto ježků v kleci vysoustruženo 230. Je to hodně?

Je to málo? Odpoví si každý sám. Lze však si objednat i téhož ježka, který navíc obsahuje plánek Tleskačova (či snad jiného?) létajícího kola. Má to jen jeden problém. Těchto rozšroubovatelných ježků vzniklo jen osmdesát. Nu, a konečně lze - opět za vyšší cenu - získat i klec, kde máte ježka, který taky jde rozšroubovat (samozřejmě až po vyjmutí z klece, schválně vyzkoušejte návod z knihy, ale zjistíte, že nefunguje) - a tam vevnitř je tentýž plán, navíc ovšem s „gravírovaným“ podpisem jeho tvůrce, ilustrátora. Jméno kreslíře není uvedeno a hádejte náklad. Třináct kusů.

RŠ běží na pomoc JF

Přejdu radši k jinému nápadu a opět zdůrazňuji, co chápu. Foglarovi dědici (alias nadace) chtějí navyšovat základní jmění, i vznikla také tzv. Pokladovka Rychlých šípů.

Je to úhledný váček, asi takový nějaký, v jakém nosili středověcí velmoži pár zlaťáků. Tady však nezvoní zlaťáky, poněvadž údajný poklad obsahuje několik „rychlošípáckých mincí“. Protože by to mohlo být za tu cenu málo, je „pokladovka“ plná úkolů „pro děti věku 5-10 let“. Náklad? Sto kusů.

Prozradím teď, že jednu takovou nebo podobnou minci vlastním, a jenom už nevím, kolik stála. Asi bude z bronzu. Na líci stojí: Rychlé šípy. Na rubu: Mladý hlasatel. Mincí se dobře hází a zatím jsem ji neztratil v kanálu. Chci ji nosit ode dneška pro štěstí. Ale co když mě někdo přepadne? Víte co? Pokročme raději ke knihám, to zní důstojněji. Konkrétně k foglarovkám.

Práva je vydávat koupil koncern Albatros, ale Nadaci ponechal jistou volnost. Díky tomu Milda Čepera a Mirek Škvára vydali knihu Náš oddíl. Abyste rozuměli. Náš oddíl je titul po desetiletí slibovaný „za komančů“ a nikdy nerealizovaný. Ale ukázky byly zveřejňovány na pokračování v Novoměstském zpravodaji, to nemohlo nikomu uškodit. Stačilo je odsud posbírat a graficky zpracovat pro knižní vydání. Tedy, knižní… Ono se vážně jednalo jen o ukázky, tak má publikace jen 24 stran. Není to regulérní kniha. To ovšem katalog neuvádí a spíše láká na obálku Bohumila „Bimby“ Konečného a grafickou úpravu té obálky ve stylu Spisů z nakladatelství Olympia, které vycházely na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Neobjednejte to, že!

Foglar tu knihu sliboval, ale udělal o málo víc. Napsal pár stránek. Přesto Náš oddíl existuje, aspoň jako brožura. Náklad? 200. Na tom koneckonců není nic špatného a nebude ani na následujícím. Jelikož to, o čem jsme hovořili, vydala vlastně Nadace, zatímco sami pánové Čepera a Škvára publikaci umně doplnili „obsáhlým“ mapováním všech pokusů o vydání původní, skutečně objemné knihy. Tedy dějinami. Pokusy se táhly od let šedesátých do let osmdesátých a... Náklad definitivního Našeho oddílu? 20 kusů. S poznámkou: „rozdávaných zdarma“. Ano, zní to patřičně dobrotivě i nevýdělečně, nicméně si uvědomme, jakou má publikace už teď cenu na černém trhu.

Zmiňovaný Milan Čepera a s ním Roman Šach vydali obdobně i „třetí díl“ Foglarova Života v poklusu, tedy jeho autobiografie. Ta původně vyšla ve dvou svazcích s ilustracemi Káji Saudka (těsně po převratu) a Saudkovu obálku vidím i v katalogu, ale na svazku už třetím. Obsahuje Foglarovy články ze Svobodného slova, které svým vzpomínkovým charakterem skutečně na Život v poklusu navazují. Třetí díl vyšel nákladem jen 13 kusů, které byly údajně také rozdány zdarma. Věřím. Nicméně to neznamená, že to dál bohulibě rozdávají.

PF Renčín

Naštěstí je v tomto případě jisté, že vyjde Život v poklusu časem i v Albatrosu. Při pietním přístupu nakladatelství (a viz první díl definitivních Rychlých šípů) je jisté, že taky tam přibudou tyhle textíky, co jsem si kdysi vystříhával ze Svobodného slova.

Jsou ale asi bohatci, kteří na Albatros čekat nebudou, a využijí Aukro. Opakuji: nic proti tomu a je to jejich věc. Koneckonců nám i média poslední dobou doporučují, abychom peníze ukládali do známek, zámků, obrazů, starožitností, grafik, nemovitostí, pozemků a zlatých ingotů. A Život v poklusu 3? Taky investice.

Ale máme i další knihy. Roku 1941 prvně vyšel Zápisník 13 bobříků. Originál má dnes značnou hodnotu, která roste; nicméně jsou ty originály vlastně tři, což jsem zjistil až nedávno. Kniha totiž vyšla s třemi variantami obálky.

Na první je prostě bobr. Na druhé hned pět bobrů. Anebo to jsou ondatry? Nevím. A každopádně je na třetí knížečce kresba indiána, vytahujícího ze řeky kánoi k týpí. Každá z variant vyšla dnes dík Nadaci nákladem pouhých 180 výtisků a nesmí vám ani vadit, že je na straně 3 uvedeno „sestavil Dr. Karel Bureš“. Protože informace, že autorem je Foglar, anebo především on, právě v tomto vydání z určitých důvodů chybí.

Ale dost knih. A konečně by se vám mohla třeba (třeba pro kočku) hodit Tlouštíkova miska. V prodeji se vyskytuje, to si pište. Vyrobena je férově z porcelánu, zevnitř bílá a po bocích červená. Na dně je černě nakreslená komiksová bublina. Uvnitř té je pak to, co hochovi přezdívanému Tlouštík běželo hlavou na docela poslední tabuli jednoho známého Foglarova příběhu. Nač myslil poté, co to doma schytal za pozdní příchod:

„Křičte si na mne, řežte si mne, mučte si mne chlebovou polívkou - a přece jsem nejšťastnějším chlapcem: vždyť jsem viděl Rychlé šípy!“

Náklad misky? Sto kusů. I to snad stačí, abychom pochopili, jak se rodil kult a kudy pučela foglarovská legenda. Jestřáb ji dotvářel cílevědomě i prostřednictvím vlastních, ač poslušným JUDr. Janem Fischerem kreslených postav.

Asi nikoli nadarmo srovnal programový ředitel Albatrosu Ondřej Müller fenomén Jaroslava Foglara (a jím vytvořeného universa) s fenoménem Lucasových Hvězdných válek.



Hledáme 50 testerek: Vyzkoušejte s námi českou kosmetiku Linteo Baby
Hledáme 50 testerek: Vyzkoušejte s námi českou kosmetiku Linteo Baby

Hledáme 50 maminek, které se svými děťátky vyzkouší přírodní dětskou kosmetiku a vlhčené ubrousky Linteo Baby. Šance testovat je vysoká, stačí se...