Akční dobrodružstvíSpectre, které právě přichází do našich kin, je v pořadí už čtyřiadvacátou oficiální bondovkou. Příběhy agenta 007 Jamese Bonda jsou stále ještě nejprominentnější filmovou sérií v kinematografických dějinách. Do bondovské tasemnice, kterou v roce 1962 zahájil Dr. No, Spectre vnáší řadu „nej“. Příběhy elegantního, chladnokrevného agenta už víc než půlstoletí fungují jako špičková mašina na vydělávání peněz – a Spectre je nejen historicky nejdražší bondovkou, ale s odhadovaným rozpočtem 300 milionů dolarů i jedním z vůbec nejnákladnějších titul filmové historie.

Z bondovské řady je čtvrtý film s Danielem Craigem v hlavní roli nejdelší - a producenti a tvůrci vynaložili maximum své energie, aby se diváci těch 148 minut nenudili. Scenárista John Logan a režisér Sam Mendes rozvíjejí vysoce ambiciózní koncept v těsné návaznosti na předchozí společnou práci na bondovce Skyfall (2012). V té Craigův 007 provedl dramatický domácí úklid a završil restart série, kterou představovaly předchozí dva díly - Casino Royale (2006) a Quantum of Solace (2008).

Pomyslnou volnou trilogii sledující zrod kultovní postavy provázelo dramatické rozviklání původního konceptu, udržovaného se smělou bezstarostností celá desetiletí. Craigovské bondovky do filmového bondovského kánonu vnesly realistický, psychologicky věrohodný základ a vědomí vývoje postavy a kontinuity jednotlivých příběhů. To vše Spectre posouvá do podoby, která může být pro pravověrné bondovské fanoušky nepřijatelná, přestože Craigův Bond vydatně čerpá ze svého literárního předobrazu. Nový příběh totiž propojuje a „vysvětluje“ tři předchozí filmy tím, že vrací do hry agentova historicky nejoblíbenějšího protivníka. Šéf mezinárodní teroristické organizace, Ernest Stavro Blofeld, je podobně jako Spectre dílem duchovního otce série, spisovatele Iana Fleminga. Různým způsobem se objevil už v sedmi předchozích bondovkách, nový film ho však s Bondem zcela zásadně sbližuje.

Blofeld - vybavený tváří a charismatem oscarového Christopha Waltze – rozvíjí původní, pouze staticky démonický charakter, jemuž vdechl nezapomenutelné kouzlo Donald Pleasence (Žiješ jenom dvakrát – 1967). Ukazuje se, že Blofeld je vědomým strůjcem všech dosavadních, ničivě bolestných tragédií v životě svého protivníka. Oblíbený model, ve kterém hrdina nechtěně utváří zloducha, obrací nová bondovka naruby: je to padouch, kdo dosud utvářel nicnetušícího Bonda. Svazek Bonda a muže, který se původně jmenoval Franz Oberhauser, sahá přehluboko do agentovy osobní historie – až do Jamesova dětství poznamenaného tragickou smrtí rodičů.

Blofeld nevnáší do bondovského světa logiku na bázi skvrny velikosti mexického dolaru, ale i pozapomenutou báječnou, temně hravou energii. Ta koncept „realistické bondovky“ vrací do prostředí naivních klukovských snů, v nichž neprůstřelný hrdina prochází bez poskvrnky všemi nesmyslně nebezpečnými situacemi. Blofeld klade Bondovi do cesty nástrahy naznačující, že žánrové zlo může být vždycky o krok před dobrem, pokud se jeho mocichtivé technokratické vševědoucnosti nepostaví do cesty umanutý lidský jedinec.

Pokud platí oblíbená premisa Alfreda Hitchcocka, že film je tak dobrý, jako je dobrý jeho hlavní padouch, stojí si Spectre opravdu dobře.

Staronové jistoty v bouřlivém světě

Film Spectre vrací Bonda do světa žánrové hravosti a nonšalantně ho protahuje dramaticky nosnými lokacemi (Mexiko, Alpy, Maroko a zvláště Londýn). V řemeslně nezpochybnitelných akčních scénách ho nechává běhat po střechách, provádět leteckou aktobacii ve vrtulníku i malém letounu, absolvovat špičkovou rallye v uličkách Říma a kosit šiky anonymních zloduchů. A také řešit komorní, nepřehledné situace v „nemožných“ časových limitech a důvtipně zvládnout rvačku s neporazitelným svalovcem Hinxem (v podání wrestligového šampiona Dave Bautisty)... Craig je přitom bezchybným garantem opravdovosti i v okamžiku, kdy se do hry opět vracejí ultranaivní bondovské „hračky“ (především obligátní, nadstandardně vybavený Aston Martin a explozivní hodinky).

Kameraman Hoyte Van Hoytema a hudební skladatel Thomas Newman přispívají pod Mendesovým komplexním dohledem k zábavnosti podívané, jejímž středobodem vždycky byl a vždycky bude hlavní hrdina. Agent 007 je nyní konečně tím známým elegantním, chladnokrevně vraždícím strojem se zálibou v přepychu, alkoholu, rychlých ženách a krásných autech. Má občasný, přesně dávkovaný humor (často se odpichující od očekávaných atributů postavy), neomylnou mušku a nezničitelné značkové obleky.

Vzpomínkou na pochybujícího, paranoidního hrdinu je snad jen vtipná, kratičká konfrontace s hladovou myškou na podlaze marockého hotelu. Traumata nasbíraná v minulosti (respektive minulých filmech) se skládají v comicsově laděném finále, jež má přídech dávné, úsměvné naivity. Zasloužilý bondovský zloduch White, který do vyprávění znovu zajímavě zasáhne, Bonda nazve „drakem tančícím ve vichřici“. V souladu s módními trendy je ovšem osamělý hrdina pevně vázaný na loajální tým v sestavě šéf M (Ralph Fiennes), jeho sekretářka Moneypenny (Naomie Harrisová), „vynálezce“ Q (Ben Wishaw) a hbitý „úředník“ Tanner (Rory Kinnear). Bez nich by staronový Bond nebyl ničím, přestože má nyní k dispozici všechny své ikonické schopnosti.

Pokud nejsou měřítkem kvality bondovek jen zloduši, ale i agentovy ženské partnerky, představuje konzumní minulost krásná italská vdova Lucia (v podání padesátileté Monicy Belluciové, historicky nejstarší představitelky bondgirl). Zajímavější a slibnější je hrdinovo setkání s inteligentní a nenápadně krásnou Madeleine Swannovou. Ta v dlouhé řadě bondgirls a v podání zajímavé (a herecky schopné) Francouzky Léy Seydouxové navazuje na výsadní postavení agentovy lásky Vesper z prvního craigovského opusu. Pije stejný drink jako Bond a navíc soudí, že statut 007 zahrnuje i povolení občas nezabíjet.

Bondova nová mise má sice zjevně osobní charakter, současně však po vzoru současných agentských filmů zrcadlí i naši aktuální realitu. Zlatý prsten s emblémem Spectre - chobotničky - nosili agentovi protivníci z předchozích tří filmů, zločinecká organizace ovšem funguje na globální úrovni (teroristické akce, farmaceutický kšeft, manipulace s informačním polem, kontrola tajných služeb). Zatímco Bond na vlastní pěst sleduje žhavou stopu napříč kontinenty, jeho akurátní, starosvětský nadřízený M čelí novému šéfovi britské bezpečnostní služby (Andrew Scott). Nesympatický inovátor chce zrušit program 00 – a s ním i všechno, co s sebou dosud nesl: starosvětskou solidnost, oddanost vlasti i koncept agenta operujícího na vlastní pěst v terénu. (To se muži s přezdívkou C samozřejmě nesmí povést, protože by to znamenalo konec celé série.)

Nová bondovka tak elegantně, nenápadně propujuje poslední tři filmy s kánonem ustaveným v uplynulých desetiletích, a současně otevírá široký prostor pokračování (které je, pravděpodobně se Samem Mendesem na režisérské stoličce a Craigem v hlavní roli, plánováno na rok 2018).

Spectre je hodně smělou, složitou a rozmyslnou hrou s inovacemi i konzervativními prvky. Úspěšně dokončuje restart série zahájený před devíti lety a nabízí příštímu dílu dostatek nového materiálu. V divácích pak může vzbudit pocit, že se ocitli pod křídly hvězdného týmu, který ochrání svět před jakoukoli zlovolnou „chobotničkou“. Což v dnešním, různými vichřicemi zmítaném světě řadí novou bondovku mezi těšitelská, eskapická díla, k nimž se publikum ochotně uchyluje.

Spectre
Velká Británie / USA 2015
Režie: Sam Mendes
Scénář: John Logan
Kamera: Hoyte van Hoytema
Hudba: Thomas Newman
Hrají: Daniel Craig (James Bond), Christoph Waltz (Blofeld), Léa Seydouxová (Madeleine Swannová), Ben Whishaw (Q), Ralph Fiennes (M), Andrew Scott (C), Naomie Harrisová (Moneypenny), Rory Kinnear (Tanner), Monica Bellucciová (Lucia), Jesper Christensen (White), Dave Bautista (Hinx), Alessandro Cremona (Sciarra)
Premiéra: 5. listopadu

(Tenhle text jsem napsala pro Lidové noviny. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)