„Nádraží, podobně jako letiště, přístavy, kina a knihovny jsou branami skrz které vycházíme na ty cesty, které si vybíráme.“ Josef Blažek

Tři povídky nazvané Události v R/růžové, Případ Be a Běh za mír shromáždil Josef Blažek (jinak taky profesionální psychiatr) do jedné knihy pojmenované 3x major Vošmera. Svazeček autor připsal „všem, kteří riskovali svůj život na cestě za svobodou“ a jeho práce není žádná prvoplánová agitka. Naopak: v majoru Vošmerovi se mu povedlo vytvořit současně věrohodnou a současně vysoce typizovanou figuru. Vošmera je kecal, ale vlastně dobrý vypravěč, má omezený obzor, ale vědom si toho není, a fakticky pábí s potěšením. Je v důchodu, který nebude nejnižší, chodí na pivo a plně využívá hesla „nejsme jako oni“. Za socialismu byl policajt.

Asi jako (fiktivní) major Zeman? Horší.

Vošmera fakticky asociuje (lépe propracovanou) postavu pana Humbla, ale tři povídky mu nedávají prostor, aby musel mnohokrát volit. Jednou nasedl do vlaku a nějak to kočíroval, aby nevypadl. Dělal svinstvo, omluvil si svinstvo. A namlouvá si dokonce, že byl tolerantní a „hodnej“.

Nejen si je jist, že to nebylo ani v letech padesátých „až tak“ nenormální, ale chlapům u piva umí domácky i precizně a od plic vysvětlit veškerenstvo. Jak pochopíme, intenzivním mluvením se dá nakonec ospravedlnit všechno, a to ostatně někde připomínal už Václav Havel. Vošmera ospravedlní i vraždy, cokoli, a jeho víra v sebe a svůj malý svět je nekonečná. Jeho nadšení však spolustolovníky nenakazí. Spolu s nimi zůstáváme přibiti s otevřenou pusou. Vošmerova demagogičnost je instinkt, jímž drtí, a jen některé z nás, čtenářů, dotlačí až k smíchu. Autor udělal dobře, že tyto tirády a monology nechává úplně bez komentáře a že podchycuje přirozený proud démonovy výřečnosti a neskutečnou absenci studu. Je to, řekl bych, selský rozum přímo na hospodském talíři a v té nejhorší představitelné verzi.

„Strach, chlapi, ten platí na každýho.

Jen se musí pečlivě dávkovat a musí to být strach ušitý na míru, pokud teda chcete dostat někoho, kdo je silná osoba. A to Bejček byl. Měl za sebou německej koncentrák, pak čekal na Pankráci na popravu, než ho vysvobodilo v květnu povstání. Zkrátka a dobře, na toho se muselo psychologicky!“

Tolik úryvek z povídky první, která předestírá „dosud skrytou kapitolu studené války“. Je to Švejk obrácený naruby a bodrý major SNS ve výslužbě symbolizuje parodii na moudrost. Odpověď totiž nachází absolutně na vše. Často i od začátku: „Mamuti tady taky kdysi byli, ne? A kde jsou? A feudalismus třeba. Ne? A zrušilo se to a nikomu to nechybí! A křesťanství? Jednou je jasný, že žádnej Bůh není, tak co se k tomu furt vracet? Vždyť to byl všecko výmysl! Pohádky! Člověk se vyvinul z opice a život na Zemi pochází z nějakýho toho bahna. Učilo se to přece ve škole. Ne? Všechno se už dávno ví, jak to bylo a jak to je. Kosmonauti byli nahoře jako doma a žádnýho boha ani anděla tam neviděli. Ani ti vaši Američani ne! Takže nic takovýho není.“

Oproti tomu demokracie nejspíš je a „moudrému“ důchodci v hospodě dovoleno hovořit svobodně, Bretšnajdr nikde. A tak vzpomíná a zároveň komentuje české dějiny.

V Případu Be ovšem ty nejosobnější a tato druhá povídka je celá pouze Vošmerovým monologem, hodnotícím jak Stranu, tak (třeba) někdejší americké republikány. „Kolikrát jste slyšeli, že by se omluvili lidem, které zavřeli a vyhodili z práce nebo popravili? Nikdy. A u nás? Není na světě žádná jiná partaj, která by tolikrát provedla sebekritiku. Jenom těch rehabilitací, co bylo!“

To jistě. I Stalin tak přijde na přetřes - a především tragický osud jistého pana Vaňkáře, nevinně nařčeného ze spiknutí. Nakonec umírá, ale „naštěstí“ lze ospravedlnit i tato bídná smrt. Josef Blažek vystihl skrze majora Vošmeru rub všeho toho, co zkoušeli kdysi vystihnout skrz majora Zemana. Je to i katastrofa českých dějin a prostoru, ve kterém, jak říkal Hrabal, není radno zůstat střízliv.

Josef Blažek: 3x major Vošmera. EPIKA. Jindřichův Hradec 2024. 96 stran.