SERIÁL: I zlé je občas dobré

I zlé je k něčemu dobré. Díky domácímu vězení se vytvořil krásný volnočasový prostor. Sledovat ve volnu TV (ČTV speciálně) je opravdu o zdraví – fyzické i duševní, a tak je náhle spousta času na jiné aktivity. Například vrátit se ke knihám, filmům a seriálům, které byly odloženy někam do rohu knihovny, na disk nebo flešku, na dobu ‚až na to bude čas‘. A ten čas tady najednou je!

Zde se s vámi, milí čtenáři a čtenářky, musím podělit o dosti nestandardní zážitek ze sledování seriálu z produkce Amazon, natočený podle motivů novely Philipa K. Dicka „Muž ve vysokém zámku“ (originál 1962, česky poprvé vyšlo v roce 1989 v nakladatelství Laser), než nakročím k poslání.

‚The Man in the High Castle‘ jak zní originální název seriálového ztvárnění, pod kterým si jej můžete najít a pustit z některého z nabízených streamů, poskytne přes 36 hodin převážně inteligentní zábavy, třebaže s románovou předlouhou nemá zas tolik společného. A snad také někoho neodradí, že jej bude téměř každá epizoda nutit k přemýšlení. Velmi často k velmi smutnému přemýšlení.

Ty čtyři série, každá po deseti epizodách vskutku žijí vlastním životem, kupodivu současným životem, třebaže děj je zasazen do roku 1962, do Spojených států alternativní historie, ve které druhou světovou válku vyhrálo nacistické Německo a jeho spojenec, neméně nacionalistické Japonsko.

Na scénářích a režii těch čtyřiceti epizod se podílelo 20 autorů a 26 režisérů. Seriál vznikal postupně od roku 2015 do roku 2019 a vnitřní vývoj je během prvních dílů první série dosti citelný, to, jak se postupně tříbil autorský tým a nutnost seznámit diváka s protagonisty. Ale od druhé série je to již skutečně pochoutka. Je opravdu na co a proč se dívat, pomineme-li povinné medové sentimentální výlevy, které v žádném americkém seriálu nemohou chybět, a onu nezbytnou libru masa na oltář multikulti, gender a LGBT. Asi to nebylo dost, protože čtvrtá série je tak nějak podivně odseknuta a příběh nedopovězen… Očekávaná pátá série se prý nepřipravuje. Patrně si seriálu povšimli elfové a ti, jak víme, se nezakecají.

Herecké výkony jsou, epizodu za epizodou, lepší a lepší. Srozumitelný vývoj charakterů klíčových postav, kladných i záporných, jejich rozhodování pod tlakem, faustovské morální selhávání i sebeobětování. Neskutečně podrobně propracované detaily kostýmů, uniforem, architektury, chování protagonistů i herců ve vedlejších rolích. Třeba i takové detaily, jako návrh plechové krabičky cigaret marihuany s Muchovskou kresbou, etikety na lahvích s alkoholem, všudypřítomná japonská a německá nacistická symbolika, bravurně převzatá z hitlerovského Německa a Japonska naší skutečné historické reality, nadzvuková letadla, černobílé televizory a videofony. Prostě a jednoduše, třebaže děj je dokonale virtuální, tvůrci seriálu vyfabulovali a do obrazu převedli důvěryhodné temně reálné prostředí alternativní historie.

O to mrazivěji pak působí některé, jakoby vložené příběhy a dialogy, které jsou spojené s nacionálně-socialistickou německou (a japonskou) ideologií, honbou za čistotou a zdravím árijského nadčlověka a krutá syrovost scén, které ilustrují strojově nelidské uvádění ideologie do praxe, působící svým chladným odstupem jako popis nezaujatého a nezúčastněného pozorovatele. Hrůzyplně děsivé je nenucené konverzování o miliónech mrtvých v „převýchovných“ a pracovních táborech v anektovaných územích, kde genocida je pouhou technikálií pracující s inovovaným účinnějším plynem - Cyklonem D a automatizovaným systémem plynových komor a dopravníků do navazujících ekologických krematorií na zemní plyn.

Říšský maršál Smith při závažném rozhovoru s filmovým Edgarem Hooverem (který si opravdu s tím skutečným ředitelem FBI, z naší reality, nezadá ani trochu) říká:

„Tyhle změny na západním pobřeží pro nás představují příležitost, ale přivádějí lidi na divné myšlenky.“

Hoover: „Máte pravdu, říšský maršále. Něco je cítit ve vzduchu. Jistá nostalgie.“

Smith: „Po minulosti, jež nikdy neexistovala.“

Hoover: „Celá generace vyrostla bez vzpomínek na krizi nebo na válku. To, co jim poskytuje Říše, považují za samozřejmé. Tenhle amerikanismus je jako plevel. Jestli ho rychle nevytrháme...“

Smith: „Co potřebuješ, Edgare?“

Hoover: „Sledování. Jednotný sledovací systém.“

Smith: „A ten snad nemáš?“

Hoover: „Můžeme sledovat pouze podezřelé jedince, informátory. Musíme být schopni monitorovat každého občana Říše 24 hodin denně.“

Smith: „Obdivuji tvé ambice.“

Hoover: „Nová agentura s možností napojit se na celostátní telefonní síť. Speciální kamery a mikrofony připevněné na veřejných i soukromých místech. Nic nám neuteče.“

Smith: „To nemá ani Berlín.“

Hoover: „Budeme průkopníci.“

Nemrazí Vás, milí čtenáři, v zádech? Vždyť to, o čem sní seriálový Hoover, je naše dnešní realita, nota bene podporovaná politiky a úředníky na všech úrovních – chceme více kamer, více mikrofonů, rozlišování obličeje, čipy, biometrické občanky a pasy, zadní vrátka do počítačů, sledovací appky ve smartphonech… Chceme vědět, co občané dělají, co si myslí, 24 hodin denně. Chceme je zcela odzbrojené. Vychováme je k Evropanství. A s těmi, co nebudou myslet správně, s těmi zatočíme… Viz výroky EU komisařky Jourové a jejích kumpánů z nazelenalého pirátského hnízda, domácích udavačských ‚neziskovek’, financovaných ze zahraničí i státem, pokrytecky ‚pečujících‘ o naše blaho a bezpečí!

Modus operandi je definován a prováděn dnes už v mateřských školách – získat děti je tak snadné. Jednou budou udávat i své rodiče.

Postup je také jasný: „Zbavíme lidi jejich národní identity. Oslabíme jejich národní hrdost. Nebudou se učit dějiny své země.“, říká v seriálu Goebbelsova lesbická propagandistka Dömerová.

To vše již není fikce, jako v seriálu, to se velkoplošně odehrává v naší realitě. Salámovou metodou, plátek po plátku. Nedávné průzkumy mezi českými středoškoláky byly dokonalým otřesem. Oni dotazovaní hrdí studenti nevěděli ani kdy byla první a druhá světová válka a kdo na které straně válčil, proč je pro ČR důležitý rok 1918 a co se stalo v roce 1968, kdo byl druhým československým prezidentem… Ani se moc nestyděli. Vícero videozáznamů těchto neoficiálních, ještě předcovidových, průzkumů obíhalo internetem po několik měsíců.

Funguje to! Tady prohráváme na celé čáře!

kru