14.12.2019 | Svátek má Lýdie


ROZHOVOR: S Jiřím Padevětem nejen o literatuře

2.5.2006

Nakladatelství Academia, potažmo jeho reprezentační prodejna s kavárničkou ve Wiehlově domě na Václavském náměstí patří k tradičním „poutním“ místům pražského intelektuála. Mimo jiné i proto, že se tu pravidelně konají křty a novinářské prezentace nových knih z oblasti odborné literatury. V Academii pravidelně křtí knihy, které vydávají či se na nich podílejí, i Česká média – např. obě ročenky Česká média 2003 a 2004, knihy z oblasti mediální teorie (např. J.Musil – Elektronická média v informační společnosti), či praxe (např. příručka S.Kondakova aj.Andrikanis Jak se dělá film) S ředitelem nakladatelství Academia Jiřím Padevětem jsme si povídali nejen o vydávání odborné literatury, o budoucnosti tištěného slova v éře internetu, ale i o literárních kriticích a novinářích obecně.

P. Žantovský: Jste už více než sto dní ředitelem nakladatelství Academia. To je – vedle několika univerzitních nakladatelství – jediné nakladatelství v držení státu, resp. veřejné instituce – Akademie věd. Znamená to pro Academii něco ve smyslu ekonomickém? Jaké je vaše postavení a chování na trhu?

J. Padevět: Nakladatelství Academia se musí chovat samozřejmě tak, aby obstálo v konkurenčním prostředí českého knižního trhu a zároveň tak, aby efektivně využívalo, jak se dnes často říká „peníze daňových poplatníků“. Některé tituly jsou vydávány s podporou Akademie věd České republiky a těchto případech se jedná o odborné publikace, na které i čistě komerční nakladatelé čerpají finanční prostředky z různých grantů, fondů a nadací.

P. Žantovský: Znamená fakt, že jste de facto státní podnik něco zásadního pro vaši ediční politiku? Jinými slovy – můžete si dovolit vydávat nějaké vysloveně prodělkové tituly?

J. Padevět: Vysloveně prodělečné tituly by nakladatelství vydávat rozhodně nemělo. I v případě titulů vysoce odborných je vše otázkou výše nákladu publikace a stanovení prodejní ceny.

P. Žantovský: V nedávné minulosti Academia vydávala poměrně velké množství titulů z oblasti beletrie. Měla několik výrazných autorských individualit – vydala řadu knih P. Susskinda, Ivana Krause, Ivana Klímy a dalších. Budě se Academia pod vaším vedením obdobně orientovat na vydávání beletrie?

J. Padevět: Beletrie z edičního plánu Academie zcela nezmizí, ale nebude jí tolik jako v minulých letech.

P. Žantovský: Co se týče odborné literatury – jaké procento přibližně v produkci Academie zaujímají tituly z oblasti společenských věd oproti vědám exaktním či přírodním?

J. Padevět: Tyto dva okruhy by měly být téměř stejné, ale vzhledem k tomu, že společenské vědy mají daleko širší okruh zákazníků, mírně převažují.

P. Žantovský: Jakým způsobem vzniká podobný titul z odborné oblasti v edičním plánu? Je nějaký tlak ze strany AV, abyste vydávali nějaké konkrétní tituly z určitých oblastí vědy?

J. Padevět: Odborné tituly buďto vyhledává management nakladatelství sám tak, že oslovuje odborníky s konkrétním zadáním, nebo pracovníci ústavů AV ČR tituly sami nabízejí k publikaci. Rozhodně se nedá mluvit o tlaku, jedná se především o partnerství a spolupráci.

P. Žantovský: Právě tituly z odborné literatury musejí většinou patřit k těm hluboce prodělkovým, protože jsou často výrobně velmi náročné, ale jejich odbyt je jen v odborné obci, tedy početně minimální. Vyrovnáváte ztráty z odborné literatury nějakou jinou výdělečnější ediční činností?

J. Padevět: Jak jsem již řekl výše, ediční plán je sestavován tak, aby celková bilance nakladatelství byla vyrovnaná. Nedá se paušálně tvrdit, že by odborné tituly byly ztrátové, i prodej odborné knihy je otázkou propracovaného marketingu.

P. Žantovský: Do oblasti společenských věd – právě pro jejich humanitní charakter – po r.1989 přibyly nespočetné zástupy autorů a děl, která se tváří jako společenské vědy, ale v podstatě jde jen .- v lepším případě – o rozmanité příručky, jak se chovat, jak jednat, jak vycházet s lidmi atd. Dokážete vždy přesně odlišit, kdy už končí seriózní společenská věda, třeba psychologie, pedagogika atd., a začíná podobný typ užitkového čtiva?

J. Padevět: Užitkové čtivo je krásný pojem. Všechny rukopisy, které přicházejí do nakladatelství jsou posuzovány recenzenty z řad pracovníků Akademie věd i z řad jiných vědeckých institucí. Domnívám se, že tito recenzenti dokáží spolehlivě oddělit seriózní od neseriózního a poznat kvalitu.

P. Žantovský: Podobná užitná literatura se však docela dobře prodává. Vy máte v nakladatelství několik značkových prodejen. Prodáváte tam tento typ literatury, třeba s poukazem na to, že vám přinášejí finance potřebné pro vydávání neprofitních titulů?

J. Padevět: Knihkupectví Academia prodávají široký sortiment nejen vědecké či odborné literatury, ale v podstatě se chovají jako běžné knihkupectví. Samozřejmě neprodávají knihy, jejichž obsah se neslučuje s českými zákony nebo s obecně sdílenými morálními principy.

P. Žantovský: Myslíte si obecně, že v éře internetu má vydávání odborné literatury – snad s výjimkou učebnic - ještě nějaký smysl a perspektivu? Cožpak si odborník vlastně z jakéhokoli oboru nenajde mnohem spíše, pohotověji a úplněji všechny potřebné informace právě na webu?

J. Padevět: Informace z webu mají jednu nevýhodu, ve většině případů jsou neověřené. Dobrá kniha obsahuje prameny z kterých autor čerpal a všechny autorem uvedené skutečnosti si tak můžete ověřit. Dalo by se říci, že kniha, respektive autor a nakladatel mají na rozdíl od internetu odpovědnost za to, co předkládají.

P. Žantovský: Jak se díváte na tolik diskutované novináře zabývající se recenzováním kulturních produktů, tedy i knih? Bývá jim vyčítán diletantismus, nedostatečné vzdělání v oboru, často subjektivita v posuzování, osobní kontakty na producenty, vydavatele, autory, které hrají větší roli, než samotné kvality hodnoceného díla. Jakou máte s novináři zkušenost vy?

J. Padevět: Zkušenost s novináři mám zatím dobrou. Jejich osobní kontakty a konečně i onen případný diletantismus jsou čistě věcí jejich svědomí a přístupu k práci. Co mi opravdu vadí, je velmi dlouhý čas, který uběhne mezi chvílí, kdy se kniha dostane na pult a k zákazníkovi a chvílí, kdy vyjde recenze. Věřte, že recenze ve chvíli, kdy je kniha rozebraná, je utrpením i pro knihkupce i pro nakladatele.

P. Žantovský: A podobná otázka jako výše – má ještě takový obor , jako je řekněme kulturní žurnalistika, nějaký smysl? Nestačí prostě strohá informace o tom, že to a to dílo vyšlo, existuje, je k dispozici na trhu, a co je zhruba jeho hlavním obsahem – zejména u odborné literatury? – A ať si každý čtenář udělá svůj obrázek sám… Nač mu předkládat nějaké – a ještě problematicky důvěryhodné – návody k pochopení, jakési „nastavení zrcadla“, jak se kdysi říkalo?

J. Padevět: Tuhle otázku si opět musí zodpovědět každý sám. Pokud mohu mluvit za sebe, informace mi úplně postačí a co si kdo jiný myslí o knize či o filmu je jeho věc.

Připravil



12 tipů na dárky pro kluky, které potěší
12 tipů na dárky pro kluky, které potěší

Možná stále přemýšlíte, co koupit malému nezbedovi pod stromeček. Máme pár tipů, které budou trefou do černého.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.