Nakladatelství Academia, potažmo jeho reprezentační prodejna s kavárničkou ve Wiehlově domě na Václavském náměstí patří k tradičním „poutním“ místům pražského intelektuála. Mimo jiné i proto, že se tu pravidelně konají křty a novinářské prezentace nových knih z oblasti odborné literatury. V Academii pravidelně křtí knihy, které vydávají či se na nich podílejí, i Česká média – např. obě ročenky Česká média 2003 a 2004, knihy z oblasti mediální teorie (např. J.Musil – Elektronická média v informační společnosti), či praxe (např. příručka S.Kondakova aj.Andrikanis Jak se dělá film) S ředitelem nakladatelství Academia Jiřím Padevětem jsme si povídali nejen o vydávání odborné literatury, o budoucnosti tištěného slova v éře internetu, ale i o literárních kriticích a novinářích obecně.

P. Žantovský: Jste už více než sto dní ředitelem nakladatelství Academia. To je – vedle několika univerzitních nakladatelství – jediné nakladatelství v držení státu, resp. veřejné instituce – Akademie věd. Znamená to pro Academii něco ve smyslu ekonomickém? Jaké je vaše postavení a chování na trhu?

J. Padevět: Nakladatelství Academia se musí chovat samozřejmě tak, aby obstálo v konkurenčním prostředí českého knižního trhu a zároveň tak, aby efektivně využívalo, jak se dnes často říká „peníze daňových poplatníků“. Některé tituly jsou vydávány s podporou Akademie věd České republiky a těchto případech se jedná o odborné publikace, na které i čistě komerční nakladatelé čerpají finanční prostředky z různých grantů, fondů a nadací.

P. Žantovský: Znamená fakt, že jste de facto státní podnik něco zásadního pro vaši ediční politiku? Jinými slovy – můžete si dovolit vydávat nějaké vysloveně prodělkové tituly?

J. Padevět: Vysloveně prodělečné tituly by nakladatelství vydávat rozhodně nemělo. I v případě titulů vysoce odborných je vše otázkou výše nákladu publikace a stanovení prodejní ceny.

P. Žantovský: V nedávné minulosti Academia vydávala poměrně velké množství titulů z oblasti beletrie. Měla několik výrazných autorských individualit – vydala řadu knih P. Susskinda, Ivana Krause, Ivana Klímy a dalších. Budě se Academia pod vaším vedením obdobně orientovat na vydávání beletrie?

J. Padevět: Beletrie z edičního plánu Academie zcela nezmizí, ale nebude jí tolik jako v minulých letech.

P. Žantovský: Co se týče odborné literatury – jaké procento přibližně v produkci Academie zaujímají tituly z oblasti společenských věd oproti vědám exaktním či přírodním?

J. Padevět: Tyto dva okruhy by měly být téměř stejné, ale vzhledem k tomu, že společenské vědy mají daleko širší okruh zákazníků, mírně převažují.

P. Žantovský: Jakým způsobem vzniká podobný titul z odborné oblasti v edičním plánu? Je nějaký tlak ze strany AV, abyste vydávali nějaké konkrétní tituly z určitých oblastí vědy?

J. Padevět: Odborné tituly buďto vyhledává management nakladatelství sám tak, že oslovuje odborníky s konkrétním zadáním, nebo pracovníci ústavů AV ČR tituly sami nabízejí k publikaci. Rozhodně se nedá mluvit o tlaku, jedná se především o partnerství a spolupráci.

P. Žantovský: Právě tituly z odborné literatury musejí většinou patřit k těm hluboce prodělkovým, protože jsou často výrobně velmi náročné, ale jejich odbyt je jen v odborné obci, tedy početně minimální. Vyrovnáváte ztráty z odborné literatury nějakou jinou výdělečnější ediční činností?

J. Padevět: Jak jsem již řekl výše, ediční plán je sestavován tak, aby celková bilance nakladatelství byla vyrovnaná. Nedá se paušálně tvrdit, že by odborné tituly byly ztrátové, i prodej odborné knihy je otázkou propracovaného marketingu.

P. Žantovský: Do oblasti společenských věd – právě pro jejich humanitní charakter – po r.1989 přibyly nespočetné zástupy autorů a děl, která se tváří jako společenské vědy, ale v podstatě jde jen .- v lepším případě – o rozmanité příručky, jak se chovat, jak jednat, jak vycházet s lidmi atd. Dokážete vždy přesně odlišit, kdy už končí seriózní společenská věda, třeba psychologie, pedagogika atd., a začíná podobný typ užitkového čtiva?

J. Padevět: Užitkové čtivo je krásný pojem. Všechny rukopisy, které přicházejí do nakladatelství jsou posuzovány recenzenty z řad pracovníků Akademie věd i z řad jiných vědeckých institucí. Domnívám se, že tito recenzenti dokáží spolehlivě oddělit seriózní od neseriózního a poznat kvalitu.

P. Žantovský: Podobná užitná literatura se však docela dobře prodává. Vy máte v nakladatelství několik značkových prodejen. Prodáváte tam tento typ literatury, třeba s poukazem na to, že vám přinášejí finance potřebné pro vydávání neprofitních titulů?

J. Padevět: Knihkupectví Academia prodávají široký sortiment nejen vědecké či odborné literatury, ale v podstatě se chovají jako běžné knihkupectví. Samozřejmě neprodávají knihy, jejichž obsah se neslučuje s českými zákony nebo s obecně sdílenými morálními principy.

P. Žantovský: Myslíte si obecně, že v éře internetu má vydávání odborné literatury – snad s výjimkou učebnic - ještě nějaký smysl a perspektivu? Cožpak si odborník vlastně z jakéhokoli oboru nenajde mnohem spíše, pohotověji a úplněji všechny potřebné informace právě na webu?

J. Padevět: Informace z webu mají jednu nevýhodu, ve většině případů jsou neověřené. Dobrá kniha obsahuje prameny z kterých autor čerpal a všechny autorem uvedené skutečnosti si tak můžete ověřit. Dalo by se říci, že kniha, respektive autor a nakladatel mají na rozdíl od internetu odpovědnost za to, co předkládají.

P. Žantovský: Jak se díváte na tolik diskutované novináře zabývající se recenzováním kulturních produktů, tedy i knih? Bývá jim vyčítán diletantismus, nedostatečné vzdělání v oboru, často subjektivita v posuzování, osobní kontakty na producenty, vydavatele, autory, které hrají větší roli, než samotné kvality hodnoceného díla. Jakou máte s novináři zkušenost vy?

J. Padevět: Zkušenost s novináři mám zatím dobrou. Jejich osobní kontakty a konečně i onen případný diletantismus jsou čistě věcí jejich svědomí a přístupu k práci. Co mi opravdu vadí, je velmi dlouhý čas, který uběhne mezi chvílí, kdy se kniha dostane na pult a k zákazníkovi a chvílí, kdy vyjde recenze. Věřte, že recenze ve chvíli, kdy je kniha rozebraná, je utrpením i pro knihkupce i pro nakladatele.

P. Žantovský: A podobná otázka jako výše – má ještě takový obor , jako je řekněme kulturní žurnalistika, nějaký smysl? Nestačí prostě strohá informace o tom, že to a to dílo vyšlo, existuje, je k dispozici na trhu, a co je zhruba jeho hlavním obsahem – zejména u odborné literatury? – A ať si každý čtenář udělá svůj obrázek sám… Nač mu předkládat nějaké – a ještě problematicky důvěryhodné – návody k pochopení, jakési „nastavení zrcadla“, jak se kdysi říkalo?

J. Padevět: Tuhle otázku si opět musí zodpovědět každý sám. Pokud mohu mluvit za sebe, informace mi úplně postačí a co si kdo jiný myslí o knize či o filmu je jeho věc.

Připravil