Královská zábava, obsáhlý rozhovor či dialog se spisovatelem Ondřejem Neffem, je nejnovější knihou Ivo Fencla juniora ze Starého Plzence. Spoluautor je členem Střediska západočeských spisovatelů, české Obce spisovatelů, České společnosti Sherlocka Holmese a Sdružení přátel Jaroslava Foglara.

Vyšla vám loni nová kniha. Jaký má tentokrát námět a co vás inspirovalo?

Inspiroval mě Ondra Neff i jeho dílo čítající málem už sto titulů! Sleduji ho od patnácti, sbírám ty knížky, recenzuji a v deníku Neviditelný pes, který Neff založil a který dělá Jirka Wagner, jsem uveřejnil už málem čtyři sta povídek, článků a rozhovorů. Byl to přitom Pepík Kejha, redaktor Plzeňského deníku, kdo mi kdysi umožnil realizovat právě rozhovor s Neffem, a když se potom nakladatelství ptalo Ondřeje, kdo má s ním udělat celou knihu, doporučil Aston mě. Dalo to práci, ale hotovou Královskou zábavu jsme pokřtili v Klementinu, má tři sta stran a ten titul není monarchistický, ale zdůrazňuje, že psaním se neuživí ani Neff a jde o luxus rentiérů a králů.

Připomeňte své dosavadní knihy. Jakých témat se dotýkají?

Vydal jsem sedm knížek a na patnácti spolupracoval včetně Fenoménu Foglar a titulů pro Masarykovou a Karlovu univerzitu. Smí zůstat, Kynžvart byla próza inspirovaná návratem do kraje dětství a připsaná Ladislavu Fuksovi, který na zámku Kynžvart žil. Norman Bates kontra Fantomas je soubor esejů o mých oblíbených autorech a mám v rukopise druhý díl Fantomas versus Šangri-La. Zabiju Putina v Karlových Varech a Američan zemře v Brdech, to byly sbírky povídek a následovat má ještě Columbo a já. Nejvíc si ale cením románu Smíš zůstat mrtev, který se stal v rámci Polanovy ceny nejlepší prózou v roce, kdy zvítězil Honza Sojka básničkami Směr spánku. Téma románu Smíš zůstat mrtev dobře shrnuje Wikipedie.

Máte jako autor svůj oblíbený žánr?

Žánrům se vymykám, a pokud nazval plzeňský web Literární západ jeden článek Fencl Mravenec – psaní všeho druhu, vystihli to. Ale vážně: tíhnu k psaní-terapii a sním u monitoru o tom, co mi chybí - např. o jisté Jorice. Nechci se s ním srovnávat, ale třeba takový John Fowles uměl terapii i dotáhnout. A problém ovšem můžete zpracovat i metaforicky a metaforu někdy píšeme, ani to nevíme. Ale dá pánbůh, uvědomíme si to a text už doladíme podle toho. Má Hvízdající chatrč je jistě horor, ale i metafora, a Smíš zůstat mrtev je cosi jako Randall a Hopkirk, ale taky metafora.

Jste i publicista. Ve kterých médiích vycházejí vaše práce?

Vážím si šancí v Hospodářských i Lidových novinách, ale nejvíc článků se objevilo v měsíčníku Plzeňský literární život, ve Tvaru a na síti na webech jako Čítárny, Knihovnička Čtyřlístek, Kidsland, Centrum detektivky, Rozhledna a Pozitivní noviny.

Poměrně často se taky objevujete v televizi.

Tak to je opravdu relativní. Úplně naposled mě táhli i do pořadu pánů Suchánka a Genzera, ale měl jsem tam mluvit jen o Čtyřlístku, a to jsem odmítl, už bych se opakoval. Faktem ale je, že v televizi obvykle povídám o tzv. pop-ikonách jako Sherlock Holmes či Ludvík Souček. Vždycky jsem taky sbíral knížky, například foglarovky, a oni je tedy u nás rovnou filmují - Součkovy jsem vynosil až na zahradu. Dotyčné pořady jsou dostupné i na internetu.

Vedle čestného uznání Polanovy jste získal i řadu jiných ocenění…

Naposled jsem pražským romanetem Hrůza se musí hromadit vyhrál Literární Čáslav, byl jsem druhý v soutěži Literární akademie Josefa Škvoreckého a získal Cenu Plže za esejistiku.

A nač se čtenáři mohou těšit příště?

Podepsal jsem smlouvu na román Gotická kobka aneb Třináct milionů způsobů jak zemřít a napsal zamilovaně špionážní román Styky s Jorikou, kde jsem se konečně oprostil od své tradiční hrdinky Ivany. Téma se nehledá, jak říká Pavel Kohout, téma nás musí objevit. Samo. Jinak to nemá cenu. Hrdiny nevymyslíte. Hrdiny potkáte. A hrdinky jakbysmet.

Karlova universita mi (dosud) udělila pouze toto ocenění

Převzato z Kultury. Plzeňského kulturního přehledu, únor 2011.