Spisovatel Jiří Macoun (*30. května 1956 v Českých Budějovicích) je křehká duše, aniž to přesně chápe, a oslaví za pár měsíců sedmdesátku. Jak mi sám tvrdil, je svůj a „nejde s dobou“: má radši vlastní cesty. Klidně prý křehké. Což platí, i co se týká sepisovaných jím knih. Ty často adorují tu nejpestřejší techniku a jsou i pro děti. S naivně křehkou či moc skeptickou autorovou výhradou: „Nepíšu pro ty, co nečtou. Oni jsou pod vlivem rodičů a číst stejně už nikdy nebudou. Oslovuji však kluky, holky i dospělé z rodin, kde se četlo a čte a číst bude.“

Co Jiří Macoun napsal? Částečně knížky vhodné pro čtenáře šestých až sedmých tříd a Bratři bagři v Betonové říši (2025) může znít až infantilně, ale žádné strachy, kniha nešetří nic a nikoho a lpí i na jaksi povzneseném stylu. A hlavně na dokonalých, důvtipně promyšleným zápletkách.

V boji proti módní fantasy kráčí Macounova řada Max a sestává zatím ze svazků Experiment Max (2004, reedice 2022), Faktor Max (2004) a Plus Minus Max (2009). Jde o dobrodružství z oborů vědy a techniky a události zde voní přítomností a realitou. Ne umělými světy mytologie… Autor dotyčných knih je navíc tvůrce historické literatury a mj. sepsal publikace Slavné střelné a raketové zbraně, České vojenské letectvo anebo Tanky. A především Významné bitvy v Čechách a na Moravě a Československé pevnosti. To vše jsou práce doporučované i čtenářům základních a středních škol a teprve letos autor poněkud odbočil, přeřadil a žije cestováním a vygeneroval dílo s prostým názvem Důchodce v Dubaji. Jestli to je reklama? Nebo dokonce propaganda? O to se nebudu hádat, ale Dubaj přibližuje poutavě a čtivě.

Jak se, Jiří, liší starší Bratři bagři a letošní (2025) Bratři bagři v Betonové říši?

Za roky odstupu jsem trochu, myslím, vypiloval styl a zjednodušil větnou stavbu a námětově se příhody mých rypadel posunuly do vyšších sfér společnosti. Co to znamená? Padouši v Betonové říši už nosí obleky a kravaty - a jde jim jen o prachy.

Taky tam ale funguje šikovný starosta. Nebyl i on inspirován konkrétní osobou?

Byl. Při psaní jsem si představoval jednoho muže z Českých Budějovic vyzbrojeného i modrou kravatou. Po volbách se změnila na oranžovou a vychytralost zůstala.

Je to i prvkem vaší zápletky!

Tím je i takzvané lhaní- nelhaní, a tedy mlžení… a v pohádkové rovině jsem zmetky- královské rádce posunul z hradu Pyšné princezny na radnici dnešní doby.

Ve své knize zmiňujete jako podporu i víc koček. Dvě jsou živé, další dvě už ne.

Kočky jsou důstojná, čistotná stvoření, která už podstatou spoluutvářejí proces tvorby spisovatele, a jsem si jist, že mnou oblíbené knihy napsali spisovatelé a spisovatelky s kočkou na klíně. Bohužel, koncem listopadu nás opustila už třetí kočka z podpůrných a zbyla jen Dominika.

Vraťme se k trilogii s Maxem.

Knihy o Maxovi poprvé vyšly „dávno tomu“ a nepodařilo se je, řekl bych, komerčně podsunout tam, kam patří: na vrchol současné české tvorby pro čtenáře věku jedenáct až čtrnáct let. Nechci přehánět, ale tržní dovednosti některých tuzemských nakladatelů (nemluvím třeba o Albatrosu) by ubily i Harry Pottera.

Knihu Experiment Max jsem každopádně nedávno vydal znovu vlastním nákladem a „neodvážil“ se oslovit velké distributory. A bez nich to nejde. Ale knihu je možné koupit na mém e-shopu. Psát snad umím, ale musím se ještě polepšit při prodeji a víc riskovat.

A o čem, Jiří, budou chystané pohádky o Bratrech bagrech z bagrárny?

Jedná se jen o pracovní název dalšího druhého vydání a stylisticky je upravím, něco úplně vyhodím.

A chystaní Hasičáci a Luciáš?

To bylo tak. Před spoustou let jsem dostal objednávku od Albatrosu - na pohádky o hasičích - a napsal jsem asi tři čtvrtiny příběhu dobrovolných hasičů-předškoláků ze zahrady. Přišel návrh smlouvy a přiznám, že jsem nakladatelství křehce doporučil, aby řekli uklízečce, nechť jim to za těch deset litrů, které slíbili, za dva týdny napíše. - Od té doby tento nakladatel mlčí a já si knihy vydávám.

A Luciáš?

Další kocour, ale cvičitel - a i požární čidlo kouře.

Vraťme se k letošnímu souboru příběhů a mám ve vší úctě tendenci si představovat, že jsou vaše vnoučata a měla či mají HRAČKY. Mj. modely rypadel. Spekuluji, že byly ty modely inspirací a jen jste je k potřebě pohádek ZVĚTŠIL.

Je to jinak. Přišla tehdy jiná objednávka - od XYZ, dnes součásti Albatrosu - a byla na pohádky o lokomotivách. Oponoval jsem. A to námětovou omšelostí drážních vozidel. Naopak jsem vyzdvihl potenciál rypadel, protože ta vídají děti v dnešní době často, na rozdíl od parostrojů.

Paní Semelková nadšeně souhlasila, ale… XYZ vzápětí prodala Albatrosu a nové nakladatelství se ke knize chovalo jako k cizímu dítěti. Raději nic než Albatros. Mohu se však mýlit.

Jste i autor historických non fiction a částečně jste cílil na vojenskou techniku.

Jakákoliv civilizace je v neustálém konfliktu - se sousedy. Jedni se snaží - třeba i lstí - ovládnout druhé. Vedení válek a vývoj zbraní je pak o vychytralosti toho kterého společenství. Zájem o výzbroj mimo jiné i porovnává důvtip aktérů - a ten mě zajímá nejvíc. A tedy analýza rozumu a jeho děsivých důsledků. O tom je i vojenství.

Jakou roli má ve vašem životě výtvarničení?

Z nouze ctnost. Sehnat ilustrátory ke kulometům bylo pro mě peklo, a tak jsem se naučil malovat a dnes opatřuji knížky vlastní grafikou, i když nezatížen studiem akademie: jdu vlastní cestou. Nejen to: i sazba posledních čtyř knih je moje práce a všimněte si třeba, že každá lichá stránka z mé dílny končí tečkou, aby vás při čtení nerušilo otočení listu v půlce věty (až takový jsem typograf).

Už jsem se na to jednou ptal, i zeptám se jinak: Jakou roli hrají ve vašem psaní děti? Přiměly vás některé k literární tvorbě?

Přiměly, ale jinak, než by se dalo předpokládat. Tři léta před důchodem vydělával jsem si na živobytí jako asistent pedagoga a ubohá slovní zásoba významné části žáků mě ponoukla napsat, jo, právě Bratry bagry v Betonové říši, ale nikoli pro děti, co jen čumí do mobilu, nýbrž pro jejich rodiče, a to speciálně ty, kteří se vlastním přičiněním snaží napravit velké nedostatky školské soustavy.

Píšu pohádky a příběhy pro chytré a nepíšu je pro ty druhé. Těm nelze pomoci, říkám, anebo málo, jinými prostředky.

Není to drsné? Jste, vidím, i člen budějovické pobočky Obce spisovatelů České republiky.

Byl jsem, už nejsem… a jsme tu ve městě spíš samotáři-psavci. Hájíček, Mrvík…

Jaký je váš vztah k Budějovicím?

Obojaký. K rodnému městu je nostalgický, ale ukoptěnost chodníků v podloubí nesnáším. Nebo rozmlácenou vozovku v Krajinské, kde stojí Masné krámy, tedy restaurace. Vím, mám přísná měřítka, ale jsou převzata ze světa: vnučka vyrůstá v Nizozemí a laťka tam leží vysoko. Zalétl jsem letos v září i do Pekingu - a taky všude čisto. V lednu jsem se zaletěl do Dubaje - a zahleděl se do Dubaje. Pro Česko jest to nedostižná budoucnost.

Silné dojmy?

Jak jinak, a právě dnes (5. 12.) jsem ve spolupráci s jistou tiskárnou vyslal ke čtenářům zbrusu nový cestopis. A původní záměr? Vytvořit dílo plné pohody a nenudné, protože žádoucí úroveň má jenom ta knížka, která se dá přečíst víc než jednou.

Jak se vůbec (anebo podle vás) odlišuje psaní cestopisu od pohádky a dobrodružné literatury?

Příběh pro děti musí mít především špičkově promyšlenou zápletku! Jinak není. Jinak se jedná o plytké bláboly. A cestopis? Zní to vznosně, ale měl by otvírat okna s dobrým výhledem na cizí kraj. A dokonce i těm, kteří to místo vícekrát navštívili a mnohého si nevšimli. Opět to bude znít pateticky, ale já miluju hedvábné čtení, kdy mysl čtenáře hladce vstřebává slova, věty, odstavce… Takový by měl být i dobrý cestopis.

Neomezí však slovo důchodce (v názvu) počet lidí knížku si kupujících?

V letadle do Dubaje sedělo odhadem tři čtvrtiny mužů a žen v takzvaně neaktivním věku. Cílová skupina? Jasně vymezena. Navíc… Mladí nečtou. A pak… Pořád ještě je s námi hromada těch, co už cestovat nemohou a hlava jim slouží. Taky jim je určen můj spis o tom, že se svět jinde hodně, hodně rychle mění!

Jo, a z Číny bude také zpráva od cestovatele.

Závěrem už jen řeknu pár slov o Bratrech bagrech. Nejprve citát (str. 92):

„Kdyby ti bratři toho ministra z domu opravdu stěhovali, rozhodně by se s knihami nenadřeli. Pan politik neměl ve svém honosném sídle ani jedinou.“

A kniha Jiřího Macouna? Do politiky až překvapivě zapadá, ale i ji přesahuje, a politici ji vlastně dělají zábavnější. Jak jinak, když si z politiků střílí. A významnou figurou, tedy vedle tří rypadel, je tu starosta.

Na úplně první pohled mi přitom toto literární dílo asociuje spíš zapomenutou dávnou „klasiku“ Bratři drátové (1943), kterou napsal jistý Jan Karel Čemus (1895-1969). I ta měla nejméně jednoho bratra alias další knihu (Bratrstvo síly, 1944), ale je tu veliký rozdíl. Někdejší Čemusovy knihy v podstatě fungovaly jako non fiction a nahrazovaly v mnohém dnešní internet. Děti a mládež poučovaly mj. o principu elektrického vedení. To Jiří Macoun nedělá… a radši vypráví příběhy (a pohádky), aby je ve výsledku velice šikovně navlékal na jedinou šňůru a propojil v deset kapitol Nerobot, Stračena, Železný muž, Před pikolou, za pikolou, Velebagr, Ticho pro všechny, Cesta k moři, Hotýlek na přání, Boudylónská věž a Schody do fitka.

A děti? Taky tu vystupují, nebo částečně; ale hlavními hrdiny jsou rypadla; asi jako je ve sci-fi Vesmírná Odysea jedním z nejpodstatnějších prvků počítač HAL.

Vtipné je prokládání kapitol zprávami z - fiktivních - Pouličních novin, které průběžně reagují na každé „vyvrbení“ příběhu. „Mrazuvzdorný starosta? Městu pod kopcem, kde na sněhové závěje vyzráli stavbou sněhuláků, vládne podivuhodný muž. Uplácal tisíce panáků ba ve zdraví přestál strašlivý chlad nebetyčných hromad sněhu. Co je příčinou odolnosti pana starosty není zřejmé. Navlékl si rukavice, nebo je od přírody mimořádně mrazuvzdorný? Už brzy případ objasníme. S námi vždycky víte víc.“ Či: „Houpačky nezabraly! Proč nové hřiště děti nebaví? Starosta prohlásil: Není síly na světě, která by zvedla kluky a holky ze židle. Děcka moderní doby nejraději dřepí doma a hrají hry.“

Anebo: „Bagři mají v zoo pelech! Tři rypadla našla útočiště v zoologické zahradě. Podle plánů ředitele staví přepychový brloh s klimatizací pro sněžného muže. Sám slovutný zoolog odcestoval na odchyt yettiho do Tibetu. Pozorně sledujeme vývoj událostí.“

Která z kapitol zabírá na dětské posluchače (předpokládám, že dětem čtete) nejvíc, se nedá přesně stanovit: jsou v sobě zaháčkovány a svazek je komplex a nejlépe funguje tak. Ale zvláštní sekvence Ticho pro všechny snad překračuje i stanovený limit, když se tu spolu s bagry vnoříme až do hlubokých lesů, ale nepůjde o horor a rypadla spíš narazí na dva dobře oblečené pány v černých brýlích, postávající u svých vozů. Loupežníci? Ne. Politik a stavební podnikatel: dumají, jak vydělat na uprostřed lesů přítomném hrobovém tichu.

Jen občas pípne pták: jinak klid klidů nekazí nic a podnikatel předestře plán úchvatné zástavby i včetně stezky v korunách a chce od politika miliardy. Přesněji: ze státní pokladny. Plácnou si, dochází už k zahájení stavby a také bagry se na tom klidně přiživí, ale… Už zahajovací oslava (doplněná povoleným ohňostrojem) vyvolá bohužel kravál, ba probere spící sopku. Naštěstí začnou bagry vulkánu předčítat pohádky a do dalšího dne dopoledne usne. Na doporučení rypadel jsou práce přesto zrušeny a na loukách se dál mohou popásat chundelaté ovce.

Jiří Macoun: Bratři bagři v betonové říši. Ilustrace, grafická úprava i sazba Jiří Macoun. V tiráži uvedené autorovy múzy: Hana, Magda. Čtyři autora podporující domácí kočky: Max, Vavřinka, Dominika, Veverka. České Budějovice 2025. 132 stran.

Bratři bagři v Betonové říši | Katalog MZK