1. Právě vám vyšla nová kniha v nakladatelství Šulc-Švarc, nazvaná Zašmodrchaný svět. O čem se v ní čtenáři dočtou?

V ní pokračuji s tématy, s nimiž jsem se potýkal v předchozím výtvoru s titulem „O čem dumá česká hlava“ téhož nakladatelství. Jenže tentokrát v textech se neobjevuje nic osobního, jako například lamentace, že náš domácí robot ještě neumí vařit švestkové knedlíky. Je tu víc úvah zabývajících se přínosem či nevýhodami globalizace, též o dopadech přírodních živlů, jež lidstvo dovede pramálo ovlivnit. Neodolám se strefovat do nezřídka nepřehledné mezinárodní politiky, do častého pokrytectví, též se zmiňuji o všelijakých bizárnostech – třeba o hýčkání čtvernožců, o jedincích štědřejších než nejváženější světová organizace.

2. Využil jste každé příležitosti cestovat po světě. Všiml jste si na těch cestách, kdy se náš svět začal zašmodrchávat?

Využil jsem příležitostí mnohých, ale ne všech – například jsem na poslední chvíli nepřijal pozvání pobývat pár měsíců na univerzitě v korejském Soulu, což někdo s vaším příjmením by asi neudělal. Nepozoroval jsem začátky zašmodrchávání našeho světa, poněvadž jsem je nezažil. Však naše planeta si nikdy nemohla stěžovat na nedostatek kontrastů a komplikací. Nutno ale zdůraznit, že s koncem studené války, jakkoliv mnohými z nás velebeného rozpadu, demontáže Sovětského svazu, s koncem bipolarity, svět se zkomplikoval, pozbyl své zřetelnosti. Však obludný fenomén mezinárodního terorismu, islámského fundamentalismu, vražedné intolerance pro takovou ilustraci postačí.

3. V úvodu ke knize jste napsal, že chcete nahlodat některé předpoklady, které se zakořenily ve veřejném povědomí v podobě solidního cementu. Jsou moderní pověry přičinou zašmodrchávání dnešního světa?

Příčinou nejsou a ani být nemohou, ale podílejí se na komplikacích. Například ono nehorázné dogma, předpoklad o rovnosti, stejných hodnotách všech kultur, civilizací světa. Platon jako Pol Pot, vegetariáni jako kanibalové, vsjo rovno, žádný rozdíl. V této souvislosti neodolám vyslovit své značné pohrdání vůči obhájcům a prosazovatelům multikulturalismu se vším jeho zkázonosným dopadem. Dalším, neméně destruktivním dogmatem je například přesvědčení, že pluralistická demokracie je ta nejvíc žádoucí, kýžená forma vládnutí. Načež pak zvenčí zavádějte tak osvícené cizí novoty v prostředí například Iráku, kde naposledy převažovala moc zákonů nad mocí autokratů před přemnoha stoletími.

4. Z několika desítek kapitolek Zašmodrchaného světa jste jich značnou řadu věnoval Americe. Jak tam vnímají zašmodrchaný svět?

Různé to vnímání, samozřejmě. Však tam jsou i končiny, kde o život za humny není nejmenší zájem, kde mnozí politici, kongresmani nemají cestovní pas, však nevidí důvod, proč se někam do dálav harcovat. Leckterý předák třeba Jižní Dakoty bude snad mít nějaký zájem o harmonickou koexistenci se Severní Dakotou, ale tím to končí. Politické spektrum v tomto ohledu je značně rozsáhlé, od idealistů, zachraňovatelů trpícího třetího světa, v němž se od nepaměti vždy trpělo, až po zatvrzelé konzervativce, izolacionisty odmítající počínání Washingtonu jako světového policajta a hasiče v nesmírně nákladné a nevděčné roli.

5. V knize píšete o vzniku současné finanční krize. Jak citelně se dotkla vás osobně?

Dotkla se dost. V přepočtu na českou měnu by to byla ztráta hodně milionů korun. Nepochybuji, že taková informace rozradostní nejednoho našince závistivce, ale náladu mu třeba pokazím další informací, že dosud stále nejsem nuzák.

6. Co můžeme očekávat od nového amerického prezidenta a jeho administrativy?

Úchvatný orátor Obama nasliboval přemnohé a určitě dojde k nejednomu zklamání. Obklopil se některými spolupracovníky prvotřídního kalibru, kdežto jiní vybraní mě spíš děsí. Každopádně se bude muset potýkat s přemnoha břemeny. Těžko si pak nepřipomenout takzvaný Broderův zákon, že úřad amerického prezidenta je ten nejobtížnější na světě a snaha ho získat je důkazem závažného mentálního defektu, jež by měla kteréhokoliv zájemce automaticky diskvalifikovat.

7. I zašmodrchaný svět někam směřuje, třeba obtížně a kulhavě. Kudy by se měl ubírat, aby se dál nezašmodrchával a měl dokonce přívětivější podobu?

Nejsem natolik arogantní, abych si troufl odpovědět. Snad jen s prosbičkou, jakkoliv nerealistickou, aby předáci krotili své ambice, spíš zapochybovali o údajné kvalitě svých přesvědčení, o oprávněnosti svých záměrů.

8. K vašemu životu patří univerzita, na které působíte, žijete v těsném sousedství vysokoškolského campusu. O čem nejvíc dumají hlavy studentů a jejich profesorů.

Rovněž otázka spíš neodpověditelná. Převážná většina žactva chce ovšem dostudovat, v životě se pak dál úspěšně uchytit. Politická orientace na všech campusech, které jsem kdy aspoň trošku poznal, je převážně až výlučně levicová – stále přetrvávající dědictví šedesátých let dvacátého století: nenávidět demokratický pluralistický systém, umožňující pohodlnou existenci teoretickým revolucionářům horujícím o neuskutečnitelných nirvánách. Na univerzitách včetně té naší v Binghamtonu ve státě New Yorku kantoři se zejména věnují svým vědám. Samozřejmě, že většina hlasovala pro Obamu a ne pro McCaina. Obamu by si nikdo netroufl kritizovat z konzervativních pozic a tím i riskovat svou kariéru. Leckoho třeba překvapí, že záštiplná kanonáda přichází z ultralevicového konce. Příkladem nám poslouží jeden sociolog, jehož už znám aspoň třicet let a srdečně jím opovrhuji. Ten se teď v internetovém zdroji Voltairenet.org takto obořil do Obamy: „Podvodník nového tisíciletí, který se obklopil zkrachovanými spekulanty a válečnými štváči. První náš afro-americký prezident, který vyhrává podvodem a zbraněmi.“

9. Kam byste nasměřoval začínajícího cestovatele, který by se chtěl lépe vyznat ve zdejším světě?

Nasměřoval bych ho do nejbližší knihovny, co nejvíc přečíst, dozvědět se, cizí jazyk či spíš cizí jazyky zvládnout a teprve pak s batohem vyrazit za humna. Začít v sousedství, jemu nejméně odlišném (životní styl, kultura, mentalita) a po navázání užitečných kontaktů pustit se do větších dálav.

10. Na léto připravujete pro své čtenáře ve staré vlasti další knihu nazvanou Slasti plavby aneb od Radbuzy k oceánům. O čem to bude?

Bude to o mé zkušenosti na velkých lodích . Něčemu takovému jsem se zarputile vyhýbal, až mě jednou příbuzenstvo přemluvilo. Odlétli jsme na sever Aljašky, jak nejdál se jen dalo, pak několik dní drmáceli vlakem k pobřeží a vlezli na loď se zhruba tisíci pasažéry. Pak jsme tedy pluli podél ledovců, v několika přístavech zastavili, ledacos nového poznali. Překvapivě příjemná zkušenost trvala jen jeden týden. Rok poté jsme si ji na dva týdny zopakovali v Karibiku a Panamském průplavu. Další rok jsme tři týdny zamířili kolem kontinetu Latinské Ameriky, z Chile až dolů k Patagonii a děsivým vodám Hornova mysu, s konečnou pak zastávkou v Brazilii, Rio de Janeiru. A prozatím největším, nejmohutnějším zážitkem byly čtyři týdny v březnu minulého roku strávené putováním po stopách bojišť druhé světové války v Pacifiku, o níž jsme my v Evropě přece pramálo věděli. Cesta započala na tuze vzdáleném Novém Zélandu a končila v Japonsku. Guadalcanal, Rabaul, Saipan, Iwo Jima, Okinawa, Nagasaki, takové zastávky. V knize bude plno fotografií a též ilustrace výtečného Jiřího Slívy.

11. Ve svých mnohých cestovatelských knihách píšete ponejvíce o putování po různých končinách letadlem nebo autem. Jaké to je, žít několik týdnů v omezeném prostoru lodi?

Kupodivu velmi příjemné. Na takovém kolosu s výtahy až do dvanáctého poschodí máte spoustu prostoru a příležitosti zvolit buď samotu, nebo společnost, v níž si lze přebohatě vybírat. Z tuctů národností například. Na tomhle posledním pacifickém výletu si popovídat s veterány právě oné války – měli jsme jich víc než sto na palubě – armáda, námořnictvo, námořní pěchota, letectvo, Američané, Australané, Novozélanďané. Tucty událostí každý den, koncerty, divadla, nebo jen civět do dálav k ostrůvkům. Další vynikající výhoda pobytu na lodi: stane se vaším domovem, nemusíte se starat o ubytování, vláčet se s kufry z místa na místo.

12. Sledujete, co všechno v poslední době žuchlo na obvykle stojatou hladinu života v České republice? Jak se to jeví pohledem přes oceán?

Snažím se být co nejlíp informován, což ovšem bez internetu dřív možné nebylo. Takže teď se mohu dozvídat o okolnostech Paroubkova kočkování, o neutuchajícím půvabu partaje Filipa/Falbera. A jaká že je viditelnost České republiky v zahraničí? Vycházejme z premisy, že na světě je asi 200 států. Čili tato naše ČR má všeho všudy nárok na polovinu jednoho procenta globální pozornosti. Teď pozornosti přibývá, zásluhou předsednictví v Evropské unii, počinu kumštýře Davida Černého a v neposlední řadě kacířskými názory Václava Klause, tolik popuzujících zachránce údajně ohrožené planety.

13. Navštívíte jako každý rok na začátku léta Prahu a budou se moci s vámi čtenáři setkat při autogramiádě v Paláci knih Luxor?

Samozřejmě, že míním přispěchat a z příležitosti se radovat.

* * *
Poznámka redakce:
Dovolujeme si upozornit čtenáře, že v nakladatelství Šulc-Švarc vyšla nová knížka Oty Ulče o nejrůznějších možnostech i nemožnostech našeho glóbu, tentokrát pod názvem Zašmodrchaný svět. Autor v ní začne zmínkou o přínosu i nevýhodách globalizace, podumá o dopadech přírodních živlů a od přírody, kterou dovede lidstvo jen málo ovlivnit, se přehoupne k odlišnému počínání lidí na různých místech planety, zvláště pak v Americe, kde tráví většinu života, a nepřehlédne ani křivolaké směřování mezinárodní politiky a její časté pokrytectví, co z toho si zaslouží převzít, imitovat a čeho se naopak vyvarovat.

* * *

Neoficiální stránky Oty Ulče