Jaký má být ten pravý muž? Co je vlastně náplní pojmu mužnost? Je to vůle dobývat svět, získávat moc a podrobovat si své okolí? Nebo k muži patří i něha a starostlivost? Jak ovlivňuje mužská přátelství homofobie?

Nebreč, kluci nepláčou. Nebuď baba... Vzmuž se! Všechny tyto příkazy se hojně vyskytují v rámci chlapecké výchovy. Proč vlastně? Uvažovali jste o tom někdy? Musím říct, že přestože mám muže a dva dospívající syny, nikdy mě nenapadlo, že stát se a být mužem může být až taková fuška. Nicméně poté, co jsem si přečetla knihu Elizabeth Badinterové "O mužské identitě" se mi v této oblasti vědomosti rozšířily - pokud ovšem rovnou nevznikaly.

Název knihy je předznamenán písmeny XY, tedy chromozomovým vzorcem muže. Není divu - autorka je přesvědčena, a dokumentuje to na spoustě příkladů, že cesta od novorozeného lidského samečka k dospělému vnitřně vyrovnanému muži je dlouhá, pracná a plná úskalí. Zatímco cesta děvčátek k ženství je poměrně přímočará, chlapci si svoji mužskou identitu musejí vybojovat.

Co říct k samotné knize. Elizabeth Badinterová vzala problém ze široka, v historických souvislostech, cituje z obsáhlého souboru vědeckých publikací a své názory podepírá i rozborem celé řady titulů krásné literatury. Přestože tím dokumentuje správnost svých tvrzení, čtenáře to trochu unavuje.

Pokud bych měla mluvit pouze za sebe, tak bych přivítala menší podíl psychoanalytických rozborů. Vzhledem k mým chybějícím vědomostem i víře v tento způsob práce s lidským duševnem mi úvahy o oidipovských trojúhelnících, rituální kastraci či podvědomé touze po návratu do matčina lůna přijdou řekněme zvláštní.

Proč o tom mluvím. Protože mám obavy, že tento způsob uvažovaní by mohl zbytečně odradit čtenáře, vůbec u nás, kde psychoanalýza nepatří mezi běžně přijímané metody. A to by byla škoda. Pokud se totiž nenecháte odradit, můžete z knížky získat mnoho velmi užitečných poznatků.

Měnící se úloha muže v dějinách, proměňující se nároky i postoje, problematika otcovství. A právě otázka otcovství, tedy umění být tátou a pomáhat svým synům dozrávat v muže, mi připadají na celé knize nejdůležitější. Autorka se např. zabývá i tzv. sdíleným rodičovstvím, tedy účastí muže na výchově dětí od jejich nejútlejšího věku a snaží se definovat úkol muže v závislosti na věku dětí.

Sama Elizabeth Badinterová si je vědoma omezení, které má nutně kniha o mužích napsaná ženou. Nemyslím si, že by to však nějak zásadně snižovalo hodnotu této publikace. Jsou v ní myšlenky, které stojí za to uvážit. Obzvlášť, když u nás jde o pole neorané - kdo z vás se vůbec někdy zabýval výsledky "men´s studies"?

Nějak si však nedovedu představit muže, beroucího v knihkupectví tuto knihu do ruky, aby vzápětí zrovna s tímto titulem odkráčel k pokladně. Spíš si myslím, že publikace zaujme v prvé řadě matky synů, potom manželky a milenky těch šťastnějších mužů. Proč zrovna šťastnějších? Protože ty jejich jim budou chtít víc porozumět či zjistit jak mohou podpořit. A pánové si knížku budou moci třeba jen tak mimochodem vytáhnout z domácí knihovny...

Elizabeth Badinterová: XY O mužské identitě, Vydalo nakladatelství Paseka (www.paseka.cz) 2005, 272 stran, první vydání