Nakladatelství Lidové Noviny vydalo levného průvodce po stopách londýnských „spisovatelů, malířů, hudebníků a bohémů“. Je to bichle. Má čtvrt tisíce stran. Napsal je zkušený právník a nestor českých průvodcopisců Václav Fiala (*1942), autor knih Umělecká Paříž (2005) a Benátky: Literární toulky městem umělců, hudby a karnevalu (2011).

Zvláště v Londýně měl odkud čerpat, a když jsem se zajímal, kdo se tam dočkal první pamětní desky, zvěděl jsem, že lord Byron. Roku 1866. Octla se na jeho rodném domě v Holles Street 16 A, kde se roku 1788 narodil (v zadní místnosti). Budova již neexistuje, a kdyby existoval aspoň stroj času schopný létat do minulosti, patrně byste stejně rovnou navštívili Byrona a ne jeho studenou desku. Ale pokud byste navštívili Byrona, tak by třeba dostal infarkt a nikdy by nic nenapsal, takže byste se vrátili a zde by o Byronovi pražádná kniha nevěděla ani ň. Ani řádku. Nebo si představte, že byste ho unesli a zachránili byste ho tím pádem před ikonickým utonutím ve Středozemním moři. Co by ale asi Byron dělal ve 21. století a napsal by vůbec ještě něco?

Podobnými spekulacemi se však doktor Fiala po právu nezanáší a je stejně racionální jako aktuální pravidla pro umísťování pamětních desek. Jaká jsou? Každá kulturně významná osoba, a to je, prosím, ctěná zásada, smí v Londýně mít jen jednu plaketu. Navíc musí uplynout dvacet let od její smrti anebo 200 let od jejího narození. A fiktivním osobám se pamětní desky nezřizují, takže i sám Sherlock Holmes má smůlu a nedostal výjimku.

V Londýně je aktuálně tisíc podobných plaket. Každoročně jich ještě tucet přibude. Od roku 2016 je kupříkladu na Gladstone Avenue 22 deska skladatele a zpěváka skupiny Queen Freddie Mercuryho.

Pan Fiala knihu rozdělil podle čtvrtí a podle ulic a uliček na čtyřiatřicet oddílů. Začíná Národní galerií na Trafalgar Square a pokračuje Strandem (mj. hotelem Savoy) a po Fleet Street (Kleopatřina jehla). Dále jde Katedrálou svatého Pavla, skrz City (Bank of England, Lloydova pojišťovna), Towerem, Whitechapelem (Jack the Ripper Pub), skrz Bloomsbury (Britské muzeum), skrz Covent Garden a Drury Lane, Královskou operu, oblastí Soho (Čínská čtvrť) a následují další povědomá místa. Mayfair (Regent Street, Piccadilly Circus, Albany, Bond Street a Savile Row), Marylebone (Madame Tussauds, Baker Street), Regent´s Park s zoologickou zahradu a hotel Ritz. Carlton House. Pall Mall. Whitehall (Scotland Yard i Downing Street). Westminster (Parlament, Katedrála, Buckinghamský palác, Královská galerie). Hyde Park a Kensington Gardens. Obchodní dům Harrod´s. Přírodovědné muzeum. Royal Albert Hall. Chelsea. Notting Hill s Portobello Road. Hampstead. Southwark včetně The Old Vic. Lambeth a Bedlam. Battersea a Crystal Palace. A samozřejmě Greenwich (klipr Cutty Sark, Royal Navy College, National Maritime Museum, Royal Observatory a Millenium Dome).

Navzdory tomuhle působivému záběru (je ještě daleko širší) jsem napřed nemohl vědět, zda to Fiala nebere moc hopem, i podrobil jsem knížku, kterou musel sestavoval léta, testu. Vybral jsem osobnost, o které vím docela dost, a vyhledal její stopy podle rejstříku. Tou osobností nebyl Charles Dickens, i když by si to zasloužil (ale je toho zde o něm až moc) a nebyl to ani John Lennon (třináct odkazů) a ani herec Pierce Brosnan (dva odkazy), ale duchovní otec Sherlocka Holmese. Nu?

Především visí Doylův portrét v Národní portrétní galerii. V Northumberland Street 22, abych pokračoval, najdu „Sherlock Holmes Pub“ a v Southampton Row 91 žil „nejnenáviděnější muž v Londýně“ a král vyděračů Charles Augustus Howell (1840-1890), předloha titulního hrdiny holmesovky Charles Augustus Milverton.

Nakonec ho podřízli a vrazili mu do pusy zlatku, ale zaživa byl geniální manipulátor s bystrým úsudkem v otázkách umění a s praktickou znalostí tržní hodnoty uměleckých předmětů. Vlastnil dopisy některých významných osobností, které snadno mohl využívat k jejich vydírání, a některé byly objeveny po jeho smrti. Rosetti zachytil Howella kresbou a Whistlerova díla sám Howell prodával, takže ho malíř označil za génia.

Sám Sherlock Holmes bydlel, jak známo, v Baker Street 221 B, ale adresa to je fiktivní, protože ulice tenkrát měla jen 85 domů; teprve později se spojila s York Place, takže je dnes delší. Holmesologové byt nejčastěji situují do domu 109, ale ani čísla 19, 21 a 33 nejsou vyloučena. V 68 se navíc narodil lord Bulwer-Lytton, autor Posledních dnů Pompejí a románu Zanoni, kterým se Dickens inspiroval pro svou vůbec nejúspěšnější knihu Příběh dvou měst. Ale k Doylovi. Krátce žil na Montagu Square 23 a poté v Tennison Road a byl člen Reformního klub na Pall Mall 104. Klub nikdy ve své historii nedefinoval, co vlastně má být reformováno, a v tom je možná vtip, který by za Kanálem neobstál. V Evropě. Členy RK jsou i sám britský král a královna a chodili sem jak Winston Churchill, tak někdejší ředitelka tajné služby Stella Remington; ale především byl členem Fileas Fogg, bydlící v Saville Row, ale stihnuvší objet svět za osmdesát dní.

Ani tady v klubu však odkazy na Conana Doyla ještě nekončí a Fialova kniha jich přináší jedenáct. To na tvůrce Bonda Iana Fleminga je odkazů hned 21 a Wilkie Collins, dodnes ne plně doceněný mistr zápletek, má šest odkazů. Chesterton pět, Ann Radcliffová jeden a tvůrce Draculy Bram Stoker devět. Stevenson pět, Walter Scott čtyři a spisovatel polského původu Joseph Conrad (autor Srdce temnoty), od jehož smrti uplynulo v sobotu 3. srpna sto let, má taky čtyři odkazy. Nepochybujme, že tato kniha za studium stojí, a jak se do ní jednou ponoříte, hlavu víc nevystrčíte, protože je to sice hra, ale vy nedokážete přestat a budete muset dál a dál zkoumat zákoutí Londýna. Budete se prodírat mlhou a podobnou situaci ostatně už stejně radostně zformulovat Sherlock: „The game is afoot.“

Václav Fiala: Umělecký Londýn. Průvodce po stopách spisovatelů, básníků, malířů, hudebníků a bohémů. Vydalo NLN. Praha 2023. 744 stran.

Umělecký Londýn - Václav Fiala | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví