Jaromír Břeň

Nejčastěji připomínaná výročí, která se týkají významných osobností, jsou zpravidla jejich datum narození a úmrtí. Letos si připomínáme 160 let od události, která se sice netýká ani počátku lidského života, ani jeho konce, ale je možné ji bezpochyby řadit k velmi důležitým vědeckým počinům v lidských dějinách – Gregor Johann Mendel poprvé veřejně prezentoval výsledky svého bádání na poli dědičnosti.

Stalo se tak 8. února a pak ještě 8. března 1865 na setkání Brněnského přírodovědeckého spolku. Rok nato je publikoval v práci Versuche über Pflanzen-Hybriden (Pokusy s rostlinnými hybridy).

G. J. Mendel působil na řadě míst rodné Moravy (pocházel z Hynčic na Novojičínsku), mj. také na Slovácku v Šardicích odkud autor článku pochází. Budova barokního zámečku, kde pobýval, v obci dodnes stojí. Jde o tzv. šardickou rezidenci - bývalé letní sídlo augustiniánského kláštera na Starém Brně, které vzniklo v letech 1740–1742 přestavbou staré sýpky. Rezidence sloužila pro ubytování hospodářského inspektora a byla i letoviskem preláta a mnichů. Přiléhala k ní zahrada a traduje se, že snad i tady Mendel během svých pobytů prováděl vědecké pokusy s hrachem.

Genialita jeho práce spočívala jednak v tom, že položil základy oboru genetiky a popsal základní zákonitosti dědičnosti, jednak ve faktu, že jako jeden z prvních použil pro tuto práci biostatistické metody - což je dnes zcela nepostradatelný a jediný možný a uznávaný postup pro výzkum a vývoj v jakémkoli oboru moderní medicíny. Kdyby se G. J. Mendel dožil časů, kdy se začala udělovat Nobelova cena, není pochyb o tom, že by dostal nejméně jednu.

Zde se nabízí úvaha, že to není náhoda, proč prvním moderním

badatelem na poli dědičnosti byl právě moravan Mendel a proč se tak stalo na Moravě.

Je jistě pochopitelné, že velké zámořské objevy zpravidla učinili příslušníci národů, jejichž život byl odedávna spjat s mořem. Velké fyzikální či chemické objevy a technické vynálezy se pak často odehrály v oblastech s odpovídající průmyslovou tradicí. A je tedy i přirozené, že právě v moravském prostředí došlo k objevu spjatému s pozorováním toho, co zdejší lidi nejvíce obklopuje a zaměstnává - záležitostí spojených se zemědělstvím. A s tím je neoddělitelně svázáno odvěké pozorování vlastností rostlin a živočichů a jejich každoroční obměny v další generaci u nové úrody. Ukazuje to na skutečnost, že je smysluplnější stavět na tom, co máme celý život takříkajíc „před nosem“, namísto snahy vynikat v něčem, co našemu prostředí, tradici a myšlení blízké není.

Mendelova činnost byla ve své době bohužel „zapomenuta“ - pravděpodobně také kvůli učencově skromné povaze. Její „znovuobjevení“ a docenění se on sám už nedožil. Význam jeho objevů byl pochopen až po jeho smrti, začátkem 20. století. To je bohužel příběh, který se v dějinách opakuje v různých obměnách - ten, kdo doopravdy něco velkého dokáže, bývá často neokázalý a sebekritický, zatímco jinde v minulosti vidíme plno postav, které se považovaly za geniální hrdiny historie, a přitom se jednalo jen o nabubřelé hochštaplery.

Připomeňme si tedy s respektem dílo, život i vlídnou povahu jednoho z tichých moravských velikánů .

Psáno pro Malovaný kraj, národopisný a vlastivědný časopis Slovácka.