Koncem let třicátých cení hákový drak zuby až do Brna. Žije tam on a ona, on kolem čtyřiceti, zkušený, vidí, co bude. Jednu válku už zažil, ví, že není vyhnutí, ale snad alespon uhnout. Už dnes vidí padat příští bomby, tak jak z města ven, přemýšlí. Má něco ušetřeno, ona také, prozatím mají ještě oba pravidelný plat, i zkušeného stavitele znají, v závodě, ve kterém oba pracují, staví a přestavuje již dlouho, co je potřeba.