Kde udělali soudruzi chybu? – Parafráze legendární hlášky se vnucuje nad dvěma překladovými publikacemi z němčiny.

Dcerka farmářská, nebo farářská?

„Po vstupu do politiky sjednoceného Německa, kdy již probudila i zájem veřejnosti, začal její první život i role FARMÁŘSKÉ dcerky harmonizovat s představami stoupenců CDU.“ (Reuth, R.G. – Lachmann, G.: První život Angely M. Euromedia Group – Ikar Praha 2013, s. 227, zvýrazňujeme)

Německý bestseller mapující ranou dráhu svazácké funkcionářky, východoněmecké akademičky a tiskové mluvčí reformní iniciativy, která se později stala předsedkyní strany CDU a německou kancléřkou, vyšel promptně také v češtině. Jenomže práce kvapná málo platná. Ne vše se podařilo vychytat – jak na úrovni překladu, tak korektury.

„Nestála za svým otcem a jeho povoláním a raději řekla, že je „řidič“, protože v němčině zní „Fahrer“ hodně podobně jako „Pfarrer“.“ (tamtéž, s. 96-97) Angela Merkelová byla tedy dcerou FARÁŘSKOU. Pakliže by ve „státě dělníků a rolníků“ kdekoli uvedla, že její otec je FARMÁŘ, moc by si ostatně nepomohla – samostatně hospodařící zemědělci (“kulaci“) byli v Německé demokratické republice (NDR) toliko tolerováni …

Po opravě přívlastku „farmářské“ na „farářské“ bude úvodem citované souvětí dávat větší smysl, přeformulujeme-li je navíc takto: „ … ZAČALA SVŮJ první život i roli … harmonizovat s představami stoupenců CDU.“ (Podmětem věty bezprostředně předcházející je Merkelová: „A teprve když …, stala se i Angela Merkelová zastánkyní sjednocení ...“)

Vedle větných konstrukcí mohla být v české verzi věnována větší péče také speciální terminologii. Pojem „Bundestag“ je sice překládán přesně jako „spolkový sněm“ (byť střídavě s velkým a malým počátečním S/s), obdobná složenina „Kirchentag“ znamená ale (zpravidla vícedenní) celocírkevní kongres/sejití/shromáždění, nikoli „církevní den“ (pomyslná jednotka církevního roku? neděle? svátek?). V českých textech se – pro svou specifičnost – většinou ponechává termín německý. Výstižnější než „alternativní církevní den“ (s. 131) by tedy nejspíš byl ekvivalent „alternativní Kirchentag“ s vysvětlivkou pod čarou.

Aktualizace originálu na obzoru?

Diskusi o svém „prvním životě“, kterou podnětná a archivní rešerší podložená, byť mírně tendenční (protimerkelovská) práce vyvolala, úřadující kancléřka svého času odlehčila podotknutím, že jako další prohřešek mládí (autory nezmíněný) může uvést, že oblibovala východoněmecký film Legenda o Pavlovi a Pavle. Odborně se takový manévr nazývá „Red Herring“, česky „předložení falešné stopy“ či „odvedení pozornosti“. Dodejme, že česká verze jí k libovolnému pozdějšímu použití opatřila přímo ideální další, záložní „falešnou stopu“ navíc: „Nikdy jsem netvrdila, že můj tatínek je farmář/samostatně hospodařící zemědělec. To si autoři vycucali z prstu (alespoň v české verzi) …“ Atd., apod.

Když v prosinci 2021 Angela Merkelová kancléřský post opustila, roztrhl se pytel s jejími novými životopisy. Informace zde věnované „prvnímu životu“ pozdější „nejmocnější ženy světa“ závisejí, pravda, nejednou na politických preferencích autorů a autorek. Lze každopádně očekávat aktualizované vydání badatelské práce Reutha a Lachmanna (kteří v prvním vydání citovali z životopisů Merkelové tehdy existujících). Což by mohla být příležitost přijít návazně s kvalitnější českou verzí …

Opravdu jí to farář udělá katolicky?

„Farář jí to udělá katolicky.“ – Komický překladatelský úlet v první knize nositelky Nobelovy ceny Herty Müllerové přeložené do češtiny (Müllerová, H.: Cestovní pas. Mladá fronta Praha 2010, s. 46) právem přitáhl kritickou pozornost. Blíže viz glosa Farář jí to udělá katolicky v Lidových novinách z 27.12.2010 na s. 11, recenze germanistky Wandy Heinrichové Opentlená historie v literární revue Tvar č. 16/2010 ze 7.10.2010 na s. 2, článek Farář jí to udělá katolicky? na Neviditelném psu ze 4.6.2010 aj.

Není divu, že v rámci vyhlašování překladatelské anticeny Skřipec odbornou porotou Obce překladatelů v roce 2012 bylo dílko vybráno do role „předskokana“, tj. k předčítání (bezděčně humorných) ukázek! Bránice shromážděných (z řad překladatelů i veřejnosti) rozdráždila tenkrát hned zkraje pasáž: „Hrobník je Rumun. Opře si lopatu o břicho. NA RAMENA SI PŘIBIJE KŘÍŽ. Plivne si do dlaní. Hází hlínu.“ (tamtéž, s. 52, zvýrazňujeme; v originále se hrobník pokřižuje)

Po přečtení a ironickém okomentování (“Jak by si asi na ramena přibil kříž?“ apod.) pasáží z veledíla předseda poroty Václav Jamek na základě odborného posudku Vratislava Jiljí Slezáka (1932-2020) konstatoval, že v české verzi novely sice zjevné chyby jsou, o nejhorší překlad uplynulého období se nicméně nejedná. V daném případě spatřuje porota největší nenáležitost spíše „na druhé straně“ (za jiný překlad téže autorky obdržela mezitím tatáž překladatelka dokonce jakési ocenění). Jinak řečeno: nesrovnalost spočívá hlavně v přehnané reklamě (zde v marketingovém narativu o „kongeniálním překladu“) a jejím papouškování – zejména tam, kde bychom přece jen očekávali přístup skeptičtější, věcnější.

Prorocká to slova! „Druhá strana“ (řečeno termínem Václava Jamka, bývalého diplomata) nezahálela. A jak praví odborníci, „výroba celebrity“ vyžaduje soustředěné úsilí hlavně na začátku, tj. těsně po vložení klíčového marketingového narativu. Od určitého bodu vše běží do značné míry samo …

Němečtí akademici a „smějící se bestie“

Příležitost přijít s kvalitnější českou verzí výše uvedené novely Herty Müllerové nastala právě nyní, kdy byla překladatelka jako první Češka přijata do Německé akademie pro jazyk a literaturu, jež má mimo jiné „významným způsobem přispívat k rozvoji německého jazyka“. Lze snad zglajchšaltování kuriózního, historicky jedinečného rumunského dokladu, pro který západoněmecké orgány používaly termín „AUSREISEPASS“ (doslova „výjezdní pas“), s banálním turistickým „CESTOVNÍM PASEM“ přímo v názvu české verze novely za takový lingvistický příspěvek považovat? (Neběží – při vší úctě – spíše o překrucování historie?)

Překladatelské úlety z české verze novely Herty Müllerové s (nešťastným) názvem Cestovní pas, jimž se publikum z řad překladatelů i veřejnosti v roce 2012 srdečně řehtalo, získaly žel překladatelčiným „nanebevzetím“ oficiální punc Německé akademie pro jazyk a literaturu / Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung. A my všichni, kdo jsme si tenkrát dovolili se tak bezuzdně chechtat, abychom si – až do vydání opravené verze překladu – připadali, vyjádřeno pramálo diplomatickým výrazem dávného německého hodnostáře, jako „smějící se bestie / lachende Bestien“ …