Názvy světových novin a časopisů v novější tuzemské knižní produkci – díla překladová.

„Ti, již si přáli Socík, dostávají k němu zdarma v dárkovém balení také zákaz potratů, předplatné Dělnické věci, konec cestování, nečekané výslechy a deficit dámských vložek. (Totéž dostávají i ti, kteří si ho nepřáli.)“ – Satiricky líčí romanopisec výsledek referenda, při němž si Bulhaři jako jediný evropský národ zvolili návrat do doby tzv. reálného socialismu (Gospodinov, G.: Časokryt. Argo Praha 2024, s. 185, zvýrazňujeme).

Zavedená značka
Je překlad názvu novin (poprvé na s. 171) v pořádku? Nebylo vhodnější ponechat titul Rabotničesko delo? Starší pamatují orwellovské citáty z onoho deníku, jež se občas objevovaly v Rudém právu. (Zkraje sedmdesátých let jsem faráři udiveně citoval ideově kovaný dopis dívky z Bulharska. Farářův pobavený komentář: „Že ta holka opisuje Rabotničesko delo?“) Nepamětníkům mohla posloužit vysvětlivka pod čarou. Nacistický plátek Der Stürmer se přece u nás také všude uvádí s titulem originálním, německým.

Naproti tomu u (dosud vycházejících) novin italských je v české verzi Gospodinova románu (oceněného Mezinárodní Bookerovou cenou 2023) originální název ponechán: „Itálie nakonec vybrala v referendu právě to desetiletí, které si nikdo neodvážil zvolit v Praze, Paříži nebo v Berlíně. Itálie zachraňuje šedesátá léta, hlásaly druhý den titulky v Corriere della Sera a ve většině velkých deníků.“ (tamtéž, s. 210, zvýrazňujeme) Italský název novin stál dozajista v (bulharském) originále románu. Mechanický převod titulu Dělnická věc měl být tedy v zájmu konzistentnosti při korektuře přepsán zpět na Rabotničesko delo.

I název novin dnes zaniklých vzbuzoval svého času (ba někdy budí dodnes) jisté asociace, představoval zavedenou značku se stálým čtenářstvem, byl sám o sobě pojmem sotva beze zbytku přeložitelným. To je respektováno např. u české verze fiktivního životopisu skladatele Maurice Ravela: „Ravel … vytáhne z kapsy svrchníku L´Intransigeant, co si koupil v kiosku, když se mu nepodařilo sehnat Le Populaire, jeho oblíbený tisk. Jelikož máme úplně poslední den v roce /1927/, noviny přistupují k jeho bilancování …“ (Echenoz, J.: Ravel. Mladá fronta Praha 2009, s. 19, proloženě v textu) Vypravěč si na účet L´Intransigeant neodpustil žertík: opomenul prý ve výroční bilanci událostí zmínit narození kohosi, kdo se později proslavil …

Ekonomický tisk
Výsledkem zjevného kiksu je naproti tomu pasáž z románu situovaného do roku 1964: „Další letadlo už ten den z Berlína do Curychu nemířilo, takže kabina byla plná obchodníků a bankéřů v tmavých dvouřadých oblecích a s růžovými finančními novinami před sebou.“ (Harris, R.: Otčina. Kniha Zlín 2012, s. 198, zvýrazňujeme) Z konkrétního titulu se v české verzi stal druh, typ novin! Zkraje devadesátek líčil Václav Klaus v televizi přesněji než všichni Harrisovi tuzemští prostředníci dohromady „harrisovský“ výjev: Ivan Kočárník, Karel Dyba a další hybatelé ekonomické transformace kamsi letěli. Přitom měli všichni před sebou rozevřené růžové stránky Financial Times … (Ještě začátkem tisíciletí nejedny aerolinky při vstupu do letadla pasažérům zdarma nabízely Financial Times a další světový tisk.)

Vydařená není ani pasáž z české verze Houellebecqova románu Rozšíření bitevního pole, kde hrdina jede vlakem na lince Rouen – Paříž. Vyšňořený manažer s hodinkami Rolex, který sedí naproti němu, „samozřejmě čte Hospodářské noviny“! (Houellebecq, M.: Rozšíření bitevního pole. Druhé, revidované vydání. Euromedia Group, k.s. – Odeon Praha 2012, s. 69, proloženě v textu) „Nejenže je čte, on je vyloženě hltá, jako by na této četbě najednou závisel smysl jeho života.“ Mezikulturní aktualizace za vlasy přitažená … V originále běží o noviny „Les Échos“ (Houellebecq, M.: Extension du domaine de la lutte. Éditions J´ai lu 2007, s. 82, proloženě v textu). Pakliže měly být nahrazeny titulem českému čtenáři známějším, mohl francouzský manažer s rolexkami (u něhož – stejně jako u hrdiny Houellebecqova románu – lze znalost češtiny předpokládat sotva, znalost angličtiny určitě) v tuzemské mutaci číst právě výše zmíněné Financial Times.

Závěr
Názvy světových novin a časopisů v dílech světové literatury představují problém pro tři ze čtyř tuzemských překladatelsko-vydavatelských dílen, jejichž knižní produkci jsme v daném ohledu podrobili zkoumání. Tento problém není zcela uspokojivě vyřešen v českých mutacích děl tak renomovaných světových autorů, jako jsou Georgi Gospodinov, Robert Harris a Michel Houellebecq.