Na Václavském náměstí se už popáté koná výstava extravagantních uměleckých výtvorů Sculpture Grande, jejíž pořadatelkou je nezisková organizace Gallery Art Factory. Vystavená díla si můžete prohlédnout na obrázcích a utvořit si svůj názor sami.

Mě nejvíc upoutaly klozetové mísy, umyvadla a vany, které - umístěny na koncích kovových ohnutých trubek - tvoří jakési šílené květy toaletní kytice. Když jsem je poprvé spatřil uprostřed náměstí, docela mě tato "koupelnová květina" pobavila, ale došel jsem až dolů na Můstek a tam k mému zděšení byly tyto nevkusné kytky ještě čtyři!

O dílu amerického výtvarníka Dennise Openheima nazvaném Aerial Water Closets (Vzdušné klozety) jsem se na tabulce dočetl, že "tyto stromy, jejichž větve, listy a květy jsou vytvořeny z podivných materiálů jako záchodové mísy, umyvadla a dřezy, jsou ironickým vzkazem a žádostí o pozornost, jak málo místa zůstává v městech pro přírodu".

Zakroutil jsem hlavou, konkrétně v Praze je přírody dost - ať si nám ekologisti a jim podobná čeládka tvrdí, co chtějí -, a proto mi text připadal nesmyslný. Čirou náhodou se mi ale dostal do ruky výtisk staršího vydání novin Nedělní svět, kde je článek Nepouštět se do větších akcí s podtitulkem Sochařský festival Sculpture Grande ignoruje přehlcené prostředí centra Prahy, v němž se jeho autor Jan H. Vitvar do celé výstavy pouští bez skrupulí, přičemž zejména tyto "létající záchody" mu jsou nejvíc proti strsti.

Díky panu Vitvarovi jsem se tedy dozvěděl, co vlastně ty záchody a umyvadla na trubkách skutečně mají představovat: "Reálné pisoáry, mísy a umyvadla připevněné na vysokých tyčích Oppenheim poprvé vystavil v Miami, kde instalace odkazovala na tamní hurikány, které z domů vytrhávají podobné předměty a unášejí je ve větrných vírech. V Praze jsou zbaveny jakéhokoli kontextu a bez něj v podstatě ztrácejí smysl." Tedy žádné "stromy", žádný protest proti utlačování přírody, ale vzdušné víry! (Jen tak mimochodem, odpůrci raketové základny si dali na pondělí sraz přímo pod těmi hajz... záchody, holt svůj k svému.)

Protože se podobné výtky pana Vitvara vztahují i k dalším exponátům, je zřejmé, že pořádající společnost se spíš honí za efektem, zatímco uměleckým dílům - považuje-li někdo třeba dřevěnou konstrukci s bílými figurami koní za umění - spíš ubližuje a navíc mate kolemjdoucí z prstu vycucanými popisky.