Radost mi udělala zpráva o projektu vyhlídkového kola na vltavském nábřeží v Praze na Smíchově, nedaleko železničního mostu. Vždyť poslední zábavná až zlobivá věc se zařadila do pražského panoramatu před pětadvaceti lety, ano, je to čtvrt století, kdy se rozkmital na soklu Stalinova pomníku metronom. Je to dílo Vratislava Karla Nováka, posadili ho sem vrtulníkem a tiká dodnes. Když netiká, někdo chválabohu přijde a opraví mu strojek. Každé jeho mávnutí smázne jednu vrstvičku vzpomínky na ten hnus, který tam býval předtím.

Jestlipak by vrtulník přiletěl s metronomem v podvěsu dnes, co by se asi stalo, kdyby někdo přišel s nápadem, že nad Prahou bude vztyčen kovový triangl s pětadvacetimetrovou tikající tyčí? Nota bene v bezprostřední blízkosti Pražského hradu?

Nebudu dál dělat tajemného. Kdo se aspoň minimálně zajímá o pražské záležitosti, ví, že vyhlídkové kolo se točit na Hořejším nábřeží nebude, neboť památkáři vykřikli mohutné NE této nechutné dehonestující pouťové atrakci.

Škoda, že tito památkáři nemají co mluvit do záležitostí dejme tomu Londýna. Tam došlo k obludnému atentátu proti dobrému vkusu. Tamní Londýnské oko, stometrová konstrukce s osou vyrobenou českýma rukama, stojí 450 metrů od věže Big Ben a z jeho kabinek snadno dohlédnete do oken Westminsterského paláce. Na Hyde Park Corner je to dva kilometry před Buckinghamský palác.

Ještě hůř, že tihle památkáři nefungovali v roce před rokem 1890, kdy můj pradědeček Jan Neff s tlupou dalších nezodpovědných elementů chystali Jubilejní výstavu. Ti zničili unikátní přírodní habitat Stromovky, zaneřádili ji ohyzdnými stavbami, takzvaný Průmyslový palác plus řada dalších nevkusných oblud tam straší dodnes. Nedaleko Hradu se můžete mračit na Hanavský pavilon, ale hlavně – rozhořčením můžete rovnou pozvracet Petřínskou rozhlednu. Je vysoká šedesát metrů, tedy zhruba stejně, kolik mělo měřit vyhlídkové kolo na Hořejším nábřeží, jenže stojí na kopci. Straší dvě stě metrů od Strahovského kláštera a holub urazí méně než kilometr, když z ní chce doletět na špičku zvonice Svatovítského chrámu. Bohužel, zběsilí kulturní barbaři k ní přilepili ještě nechutnou pouťovou atrakci, totiž lanovku.

Ach jo, nechám ironie, vždyť dle klinických zjištění třicet procent obyvatelstva ji není schopno pochopit. Stejně budu okřiknut, že tomu nerozumím a nemám do toho co žvanit. Znám to, už jsem to zažil. Byl jsem jeden z mála, kdo se zastával projektu Tančícího domu, a jsem pyšný, že jsem mohl spolu s Miluničem ve vinárně slavit poslední razítko na stavebním povolení. Jenže to bylo za Václava Havla. S Janem Kaplickým jsem nic slavit nemohl, závistiví čeští architekti jeho projektu Národní knihovny zatrhli tipec. Jo, pánové, s vašimi nápady vyhlídkových kol běžte na Macháčkův palouk. Nebo do Londýna.

LN, 25.7.2016