Rozsáhlá vojenská budova s kostelem sv. Vojtěcha u Prašné brány stojí na místě velepamátném, napsal kněz František Ekert v roce1883 ve svém záslužném díle Posvátná místa král. hl. města Prahy. Řekněme rovnou, že na oněch velepamátných místech zbyla už pro nás jen zmíněná Prašná brána a název ulice Králodvorská, takže se vydejme do minulosti.

Byl to král Václav IV., kdo chtěl sídlit ve městě, uprostřed měšťanstva, nikoli na odlehlých Hradčanech, a kázal proto stavět novou rezidenci, Králův dvůr. Bydlel tam potom i Zikmund a Ladislav Pohrobek, odtamtud vyšel také korunovační průvod Jiřího z Poděbrad. Vladislav II. Jagellovský pak hodlal Králův dvůr nádherně přestavět a začal také hned vedle budovat Prašnou bránu, na místě původní Odrané; nová brána ale získala jméno Prašná až na konci 17. století podle střelného prachu, který tam býval skladován. Stálé nepokoje a obavy o vlastní bezpečnost však nakonec vypudily tohoto panovníka zpět na Hradčany a pak dokonce až do uherského Budína. A někdejší královské sídlo začalo pustnout.

Stavbu na spadnutí koupil v roce 1631 arcibiskup kardinál Arnošt Vojtěch Harrach od Polyxeny Lobkovicové, rozené Pernštýnové, a zřídil v ní arcibiskupský seminář se školami bohosloví a filozofie. Další arcibiskup, Jan Bedřich z Valdštejna, začal stavět seminářský kostel svatého Vojtěcha, ale nedostavěl; to se podařilo až jeho nástupci arcibiskupovi Janu Josefovi hraběti Breunerovi, který jej také osobně vysvětil 16. června 1697.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773, jak se později ukázalo jen dočasném (byl celosvětově obnoven v roce 1814), se arcibiskupský seminář přestěhoval do Klementina a jeho budovy získalo vojsko pro kasárna označovaná jako Králodvorská. Ta zde byla do roku 1869; poté v objektu sídlila kadetní škola pro pěchotu, a to až do roku 1900, než se mohla přestěhovat do nového objektu na Hradčanech, v ulici Na Valech, kde dnes sídlí Ministerstvo národní obrany. A pak už se po roce 1902 bouralo a bouralo, na místě Králodvorských kasáren a kostela svatého Vojtěcha vyrostly nové stavby, zejména Obecní dům vybudovaný v letech 1905-1912.

Tady je nutno zmínit, že nová okázalá budova se původně měla jmenovat Pražský reprezentační dům. Jenomže už sama zkratka (PRD) byla shledána do té míry nepřijatelnou, že nakonec zůstalo u názvu Reprezentační dům hlavního města Prahy, který se dnes oficielně jmenuje Obecní dům. Ale Pražáci, kteří si jak známo jakýkoliv oficiální název sami hned hbitě předělají, této výjimečné secesní stavbě dodnes říkají Reprezenťák, nebo zkráceně Repre. Takže se můžeme vrátit zpět ke kostelu svatého Vojtěcha, od roku 1811 vojenskému.

Bohoslužby v něm konali vojenští duchovní pražské posádky. V neděli a ve svátky tam bývala od půl deváté mše svatá, které byla přítomna část vojska z blízkých kasáren. Odtud také vycházel průvod při slavnosti Vzkříšení, kterého už se zúčastňovala celá pražská vojenská posádka. Dříve citovaný František Ekert uzavírá:

Pro vojsko jest tento kostel farním a dějí se v něm prohlášky i manželské sňatky vojínů. Duchovní vojenská správa svěřena jest v Praze faráři, jenž vede matriky všech pluků v Čechách se doplňující, třem kaplanům a jednomu kurátovi v obou vojenských nemocnicích na Hradčanech a na Karlově náměstí.

Škoda, že se dovnitř vojenského kostela svatého Vojtěcha nemůžeme podívat. Na jižní straně stával Boží hrob sestavený z pušek, šavlí, dýk a vojenských brnění, na zdi u kazatelny byly zavěšeny tři staré vojenské prapory, jeden pluku Benedekova, tedy 28. pěšího pluku, kterému v letech 1890-1894 velel plukovník Ludwig Castaldo.

I když – mobiliářem ze zrušeného kostela byl v roce 1902 vybaven kostel svatého Jana Nepomuckého v Kanovnické ulici na Hradčanech, který tehdy sloužil jako kostel nedaleko nově postavené kadetní školy. V roce 2001 pak propůjčil pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk tento kostel Armádě České republiky. Dnešní vojenský kostel svatého Jana Nepomuckého, z rozhodnutí náčelníka generálního štábu od 1. května 2002 zpřístupněný též veřejnosti, nepatří k žádné farnosti, a tak jeho představeným je rektor, vždy některý z vojenských kaplanů.

Obrázek: Praha na konci 19. století. Vpravo vzadu za Prašnou bránou je vojenský kostel sv. Vojtěcha, na který navazují Králodvorská kasárna, pozdější Kadetka. Krámky vpravo od Prašné brány se prý bouraly až naposled.

***

Z připravované knihy Milana Hodíka a Pavla Landy: CASTALDO – Vojenská Praha 1883-1893.